Kancelář veřejného ochránce práv zahájila čtyřletý projekt zaměřený na ochranu lidských práv. Projekt umožní ombudsmanovi ještě intenzivněji se zaměřit na zvlášť ohrožené skupiny, jako jsou děti, lidé se zdravotním postižením nebo lidé omezeni na svobodě.
Dne 10.1.2020 proběhlo již čtvrté setkání lidí se zkušeností s psychosociálním postižením, pečujících osob a odborníků v této oblasti.
Ombudsmanka Anna Šabatová od 9. ledna pověřila svoji zástupkyni Moniku Šimůnkovou výkonem působnosti v agendách ochrany práv dětí a rodiny, životního prostředí, stavebního práva, dopravy, daní, přestupků nebo práva na informace. V každé ze svěřených oblastí si zástupkyně ombudsmanky vytyčila několik priorit, kterým se chce v letošním roce věnovat.
Ombudsmanka zaznamenala vyšší počet stížností na vyřazení z evidence úřadu práce od lidí, kteří z důvodu nemoci nebo ošetření u lékaře nemohli plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Pokud úřadu práce neoznámili dočasnou neschopnost nejpozději v den, kdy jim lékař potvrzení vystavil, byli vyřazeni z evidence. Zákon je podle ombudsmanky až příliš přísný. Lidé by si proto měli dávat pozor a dočasnou neschopnost by měli ihned jakýmkoli způsobem úřadu práce oznamovat.
Za přítomnosti ombudsmanky Anny Šabatové projedná vláda v pondělí 6. ledna její žádost o zajištění zákonného postupu úřadů práce při rozhodování o žádostech o příspěvek na aktivní politiku zaměstnanosti.
Práce má jednoznačně pozitivní vliv na odsouzené. Jedná se o smysluplné trávení volného času, vytvoření či udržení základních pracovních návyků a současně o možnost, jak hradit dluhy, které odsouzené mnohdy do vězení přivedly. O práci je mezi odsouzenými i zaměstnavateli zájem. Současně od roku 2000 dlouhých 18 let výše pracovní odměny stagnovala, což se od ledna změní. Základní měsíční sazba tak bude nově 50 % minimální mzdy.
Vlaková přeprava je pro lidi s postižením nedostatečně přístupná. Lidé používající vozík se na většinu nástupišť vůbec nedostanou, to samé platí o železničních stanicích a zastávkách. Ne všechny vlaky na českých železnicích mají dostatečně široké dveře vagonů, aby jimi projel elektrický vozík. Nedostatky jsou například i v poskytování informací o přepravě lidí s vozíkem. Právo lidí s postižením na přístupnost tak není naplňováno. Ombudsmanka doufá, že její zjištění přispějí ke změnám v drážní dopravě ve prospěch lidí s postižením.
Nově zvolená zástupkyně ombudsmanky Monika Šimůnková začala od pondělí 9. 12. vykonávat svou funkci. V brněnské kanceláři se bude nejprve do konce roku seznamovat se všemi oblastmi a agendami, kterým se veřejný ochránce práv věnuje, s metodou práce a vnitřním chodem instituce. V lednu se pak samostatně ujme části působnosti, kterou jí ombudsmanka Anna Šabatová svěří.
S blížícím se koncem roku by měly zpozornět firmy zaměstnávající lidi s postižením. Pokud nestihnou zaplatit všechny povinné daně a odvody do posledního kalendářního dne, přijdou o příspěvek na zaměstnávání lidí s postižením.
Úředníci ne vždy pečlivě ověří údaje o osobách, nevyužívají k tomu základní registr obyvatel, takže snadno dojde k záměně. Lidé se proti takové nedbalosti musí bránit stížností.
Rok 2020 bude dvacátým rokem existence instituce ombudsmana. Kancelář veřejného ochránce práv proto otevřela své dveře veřejnosti. Formou přednášek a zážitků lidem ukazuje, co všechno se jí za dvě dekády podařilo změnit k lepšímu – od nepříznivých osudů jednotlivců až po systémové problémy.
Při poskytování služeb v rámci tzv. sdílené ekonomiky lidé bohužel často neplní všechny své povinnosti, protože o nich často ani neví. Ombudsman proto ve spolupráci s příslušnými úřady připravil dva materiály, které pokrývají momentálně nejužívanější služby. Jednou je poskytování přepravních služeb (nejznámějším příkladem je Uber) a druhou je poskytování krátkodobého ubytování (nejznámějším příkladem je Airbnb). Lidé se mimo jiné dozvědí, jak je to splacením daní či pojistného za zdravotní a sociální pojištění.
Činnost úřadů v souvislosti s nepovolenými terénními úpravami a stavbami v obci Škvorec jsou naprostým selháním státní správy. Zejména stavební úřad Úvaly a Krajský úřad Středočeského kraje svou nečinností a neúčinnými kroky nechaly investora vykácet stovky stromů, provádět nepovolené terénní úpravy a na nich začít bez povolení stavět domy. Ty pak investor dokonce nelegálně napojil na vodovod a kanalizaci nacházející se na pozemku jiného vlastníka. Za přihlížení úřadů nakonec oblast rozparceloval a rozprodal dalším osobám. Ty nyní domy dostavují nebo v nich chtějí začít bydlet, ale jde o nepovolené stavby.
Monika Šimůnková, kterou Poslanecká sněmovna zvolila na post zástupkyně veřejné ochránkyně práv, dnes složila slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny a ujala se své funkce.
„Jako většina lidí jsem ráda, že se zainteresované úřady začaly aktivně zajímat o zacházení se seniory v ostravském zařízení Slunečnice, jenže to nestačí. Stát by měl usilovat o to, aby důstojné podmínky a zacházení garantoval všem seniorům v zařízeních, nejen v jednom zrovna medializovaném. Bohužel, v systémovém řešení dlouhodobě selhává,“ upozorňuje ombudsmanka.
Ombudsmanka žádá vládu, aby napravila nezákonnou praxi úřadů práce. Ty podle ombudsmanky postupují nezákonně a netransparentně při rozhodování o žádostech o příspěvky aktivní politiky zaměstnanosti (např. na zřízení společensky účelného pracovního místa apod.). Ministryně práce a sociálních věci nápravu nezjednala, proto o ni ombudsmanka žádá vládu.
Nejvyšší soud definitivně uzavřel případ diskriminace ženy z důvodu věku, na jejíž stranu se postavila ombudsmanka. Žena byla zaměstnankyní soudu, u kterého dostala spolu s dalšími kolegyněmi výpověď. Nadřízený jim jako jediný důvod sdělil, že dosáhly důchodového věku. Jedna z žen se s takovým jednáním odmítla smířit a svůj případ vyhrála u několika soudů.
Městský úřad Břeclav se dopustil pochybení, když v rámci exekuce zabavil ženě dávky pomoci v hmotné nouzi, které ze zákona exekuci nepodléhají. Ve chvíli, kdy byl na tuto nezákonnou situaci upozorněn, prostředky odmítl vrátit a svou chybu neuznal. Úřad nereagoval ani na upozornění zástupce ombudsmanky a nadále odmítá chybu uznat a peníze vrátit. Dávky pomoci v hmotné nouzi jsou přitom zákonem chráněny, a proto je nelze exekucí vůbec postihnout. Tyto dávky slouží výhradně k zajištění základních životních potřeb příjemce a jeho rodiny, kdy jejich i krátkodobé zabavení může způsobit dotyčnému a jeho rodině existenční problémy.
Stav ochranného léčení zůstává po pěti letech od tzv. žďárské kauzy stejný. Chybí koncepce a také zákonný rámec ochranného léčení je nedokonalý. Přísliby Ministerstva zdravotnictví zůstaly nenaplněny, probíhající reforma psychiatrické péče se ochranného léčení dotýká jen v detailech. Nejistota ohledně budoucího poslání psychiatrických nemocnic vede jen k přešlapování, jehož výsledkem může být další snižování bezpečnosti pacientů a personálu a špatné zacházení.
Nadměrný hluk má nepříznivé dopady na lidské zdraví, je prokázána souvislost s kardiovaskulárním onemocněním i jinými zdravotními problémy. Z podnětů, které veřejný ochránce práv řadu let dostává, přitom vyplývá nespokojenost lidí s tím, jak úřady postupují vůči provozovatelům zdrojů hluku dlouhodobě překračujících hygienické hlukové limity. Zástupce ombudsmanky proto svolal zástupce Ministerstva zdravotnictví, jednotlivých krajských hygienických stanic a Národní referenční laboratoře k diskuzi o tom, jak efektivně ovlivňovat provozovatele zdrojů nadlimitního hluku, jakými sankčními nástroji a nápravnými opatřeními disponují orgány ochrany veřejného zdraví a jak je využívají.
