Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský se dnes v 9:30 hod v Praze sejde s premiérem Petrem Nečasem. Předá mu zprávu o činnosti za rok 2010 a upozorní na zásadní doporučení k přijetí některých dlouhodobě potřebných legislativních změn. Doporučení ochránce vycházejí z poznatků z šetření, z řadu let se opakujících tíživých problémů, do nichž se lidé dostávají a které nelze napravit jinak, než změnou zákona.
Veřejný ochránce práv bude ve čtvrtek 19. 5. od 21:35 na ČT 2 hostem pořadu Krásné ztráty v baru u Michala Prokopa.
V průběhu prvních čtyř měsíců roku 2011 ochránce zjišťoval realizaci některých opatření k nápravě v dříve navštívených zařízeních omezujících osobní svobodu. Znovu proto provedl návštěvy v psychiatrické léčebně, léčebně dlouhodobě nemocných, pokračoval v návštěvách policejních cel a zaměřil se rovněž na dosud nerealizovaná opatření v zařízeních pro cizince.
V systému péče o děti stále přetrvává roztříštěnost, jejíž důsledky některé děti poškozují. Podle ochránce je třeba usilovat o přechod od institucionalizované péče ke zřizování malých zařízení rodinného typu, které by byly schopny pružně reagovat na potřeby dětí. Rovněž chybí systematická sociální práce s rodinou, aby se zvýšila šance dětí na návrat z ústavní péče.
V odůvodněných případech lze podle ochránce připustit audio či video nahrávku pořízenou bez souhlasu zachycené osoby jako důkaz ve správním řízení, pokud jsou přitom naplněny podmínky ustanovení § 5 odst. 2 písm. e) zákona na ochranu osobních údajů.
Vláda ve středu 13. dubna přijala návrh veřejného ochránce práv na označování nesprávných osobních údajů v informačním systému evidence obyvatel. Trvale osvojené děti by už tedy v budoucnosti neměly být kontaktovány úřady, soudy či policií v záležitostech týkajících se jejich biologických rodičů. Nemělo by tak docházet k necitlivým zásahům do soukromí osvojených dětí.
Ochránce má i nadále právo navrhnout zahájení kárného řízení s předsedy a místopředsedy soudů. Rozhodl o tom Ústavní soud, když jako neopodstatněný odmítl návrh kárného senátu Nejvyššího správního soudu na zrušení pravomoci, kterou ochránce získal v roce 2008.
Kdo porušuje zákon a staví bez povolení, nesmí být ve výhodě oproti těm, kdo zákony respektují a dodržují. Pokud stavební úřady nebudou důsledně a přísně postihovat vlastníky „černých“ staveb, fakticky se staví na stranu porušování zákona. V právním státě není možné podobné jednání akceptovat.
Jestliže úřady poskytly stavebníkovi, který porušil zákon, již rok a půl času, aby mohl doplnit svoji žádost o dodatečné povolení staveb, fakticky tak tolerují protiprávnost. Už od roku 2008 je přitom známo, že černé stavby v Řehlovicích v CHKO České středohoří není možné povolit, protože nesplňují základní podmínky – soulad s územním plánem a souhlasné stanovisko Správy CHKO.
V důsledku zrušení sociálního příplatku se některé rodiny s nezaopatřenými dětmi dostaly do tíživé sociální situace, neboť ztratily příjem, na němž byly existenčně závislé. Příspěvek pobíraly rodiny, jejichž celkový příjem nedosahoval dvojnásobku životního minima, a sloužil ke krytí nákladů na výchovu a výživu dětí.
Sankce vůči vodoprávnímu úřadu Městského úřadu v Benešově
Už déle než 10 let úřady ví o nepovoleném a nezkolaudovaném vodovodu v Hvězdonicích na Benešovsku, přesto o něm vodoprávní úřad Městského úřadu v Benešově ani po výzvách Krajského úřadu Středočeského kraje a Ministerstva zemědělství není schopen rozhodnout.
Publikace z Edice dobré správní praxe je praktickým a použitelným návodem pro obce a města a jejich občany. Poskytuje informace těm, kdo státní správu a samosprávu vykonávají, tak i občanům, aby věděli, jaká jsou jejich práva a jak se jich mohou domoci.
Na základě individuálních stížností rodičů odmítnutých dětí a prostudování kritérií více než 50 různých mateřských škol v celé ČR se ochránce rozhodl analyzovat nejobvyklejší kritéria. Některá z nich lze používat naprosto legitimně, jiná je třeba zvažovat spolu s dalšími okolnostmi a některá podle ochránce zavádějí nepřípustné rozlišování.
Ochránce není odborně kompetentní v oblasti psychologie, aby mohl rozhodovat odborný spor o to, zda je určitá terapeutická metoda riskantní, či kdy a za jakých podmínek má být používána.