Odkazy, poznámky pod čarou a citace ruší plynulost textu: pište je tam, kde ruší nejméně

Odkazy

Odkazy čtenáře nutí přerušit čtení a hledat informaci jinde. Až ji najde, musí najít zpět místo, kde na odkaz narazil, uvědomit si, co četl, a číst dál. Pokud je takových míst v textu hodně, sdělení se může rozpadnout.

Přesto, pokud odkazovat musíte, dodržujte tři zásady:

Zaprvé, pokud se odkaz vztahuje

• ke krátkému textu, opište raději text;
• k dlouhému textu, umístěte jej v textu tam, kde bude čtenáře co nejméně rušit. Obvykle na konec.

Zadruhé, odkazujte co nejpřesněji. Nepište: „viz metodický pokyn“, ale „viz kapitola 2.5 metodického pokynu“.

Zatřetí, ujistěte se, že tam, kam čtenáře posíláte, skutečně najde potřebný text.

Poznámky pod čarou

Do poznámek pod čarou pište pouze to, co ruší plynulost textu a co zároveň není podstatné pro porozumění textu:

• čísla jednací, spisové značky apod.;
• odkazy na judikaturu/literaturu.

Naopak do poznámek pod čarou nepište různé dodatečné informace, postranní úvahy nebo nesouvisející myšlenky, které se vám nehodí do textu. Pokud to totiž uděláte u jediné poznámky, musí se čtenář vždy u čísla poznámky pod čarou ve čtení zastavit a podívat se, jaký typ informace se v poznámce skrývá. Takhle bude poskakovat textem tam a zpět a brzy nebude vědět, o čem čte.

Citace textu

Citace jiného textu má dvě úskalí: zaprvé citovaný text psal (nejčastěji) jiný pisatel, a text má tedy jiný styl, a zadruhé byl citovaný text určen (nejčastěji) jinému čtenáři. To znamená, že náš čtenář se na dobu citace musí vžít do jiného čtenáře. Proto:

• citujte, jen když je to nutné;
• citovaný text čtenáři představte.