Tisíce lidí se zdravotním postižením jsou v Česku omezeny ve svéprávnosti, přitom by mnohým stačila jen podpora, shodují se členové poradního orgánu ombudsmana

Členové poradního orgánu se shodli, že veřejné povědomí o podpůrných opatřeních je nedostatečné. Vyzvali proto ombudsmana, aby vedl veřejné instituce, které se podílí na rozhodování o podpůrných opatřeních, k posilování ochrany lidí s postižením před nedůvodnými zásahy do jejich svéprávnosti právě za využití podpůrných opatření. Zároveň se sami členové zavázali, že budou šířit informace o možnostech podpory v právním jednání, které nevedou k zásahům do svéprávnosti člověka.

„Soudy stále ve velkém rozsahu přistupují k invazivnímu omezení svéprávnosti, i když je tato praxe dnes považována za porušení lidských práv. Soudní zásah do svéprávnosti v posledních letech zrušila řada zemí, včetně Rakouska, Německa, Španělska, naposledy také například Mexiko. I u nás již od roku 2014 existují jiné způsoby podpory pro lidi s mentálním postižením nebo duševním onemocněním, které jsou neformálnější, flexibilnější a respektují svobodnou volbu. Příkladem je nápomoc v rozhodování, kdy člověku v právním jednání pomáhá takzvaný podpůrce. Tento institut se však používá velice málo, ročně soudy schválí pouze kolem 50 smluv o nápomoci, zatímco ve svéprávnosti omezí až 10 tisíc lidí,“ vysvětlil zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm. 

Nápomoc v rozhodování si chválí také sebeobhájci – manželé Kamila a Jaroslav Ježkovi, kteří si prošli životem v domově pro lidi s postižením, omezením svéprávnosti i jejím navrácením. Oba byli záhy po přestěhování do domova omezeni ve svéprávnosti. „Zaměstnanci domova mně řekli, že už se o nic nemám starat, a prostě mě omezili. Nevysvětlili mi to, v podstatě neřekli vůbec nic. Ani v jakém rozsahu jsem omezena,“ uvedla paní Kamila. S budoucím manželem se seznámila právě v domově. Podobný scénář se týkal i Jaroslava: „Když jsem do domova přišel, byl jsem svéprávný. Po týdnu už ne, i když jsem nic neprovedl. Nic je nezajímalo. Pro ně bylo nejlepší všechny omezit, ať mají klid.“

Na dobu, kdy byli omezení ve svéprávnosti, vzpomínají neradi. „Když jsem žádal o peníze, tak jsem musel škemrat na magistrátu o každou korunu. Omezovali nás, abychom se s Kájou stýkali. Bylo to tam fakt strašný,“ vzpomíná Jaroslav a jeho žena vnímá nesvobodu v nakládání s vlastními penězi stejně: „Nemohla jsem nic. Dostávala jsem příspěvek na péči, ale byl mi sebrán, nikdo mi nic neřekl. Kapesné jsme dostávali jen 50 korun za měsíc.“

Manželé po navrácení svéprávnosti žijí nyní sami v bytě. S pomocí podpůrkyně zvládají i složité situace, třeba ohledně peněz. „Podle mě by se měli všichni opatrovníci zrušit. Je blbost, aby byl člověk nesvéprávný, když by to zvládal s podpůrcem,“ uzavírá Jaroslav a jeho žena přikyvuje: „Člověk, když má opatrovníka, tak má jen zákazy – tohle nemůžeš, tamhleto nemůžeš. Ale u podpůrce se vždy domluvíš. Chtěli bychom, aby naši kamarádi měli taky podpůrce a mohli se o sebe postarat a nebyli zbaveni svéprávnosti.“

Lidi s postižením mohou využít různé formy pomoci. Kromě podpůrce jim můžou v právním jednání neformálně pomáhat také sociální služby. K tomu ale potřebují adekvátní příspěvek na péči. Nedávno se zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm obrátil v této věci na premiéra Petra Fialu. Ministerstvo financí se totiž i přes varování odborníků postavilo proti pravidelné valorizaci příspěvku, přitom jeho hodnota se kvůli inflaci stále snižuje. „Lidé s postižením mají právo žít samostatný a nezávislý život a k důstojnému životu potřebují odpovídající příspěvek na péči,“ upozornil zástupce ombudsmana.

Ombudsman apeloval na vládu už v roce 2021, aby předložila návrh zákona, který by komplexně upravoval problematiku opatrovnictví a podpůrných opatření, včetně stanovení ústředního orgánu odpovědného za tuto oblast (více na str. 11 Výroční zprávy ombudsmana za rok 2021).

Více informací v letáku Podpora v právním jednání.