Na veřejného ochránce práv se obrátil generální ředitel Vězeňské služby ČR, genmjr. PhDr. Luděk Kula v souvislosti s požadavkem vládního usnesení z června 2009 na další snížení funkčních míst ve Vězeňské službě ČR. Ve svém dopise generální ředitel Vězeňské služby ČR poukazuje na již tak nedostatečný počet pracovníků Vězeňské služby ČR (zejména občanských zaměstnanců) a na souběžný nárůst odsouzených.
Kancelář veřejného ochránce práv dnes zprovoznila svoji datovou schránku a splnila tak povinnost vyplývající ze zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Úřady, instituce nebo soukromé osoby, které mají buď ze zákona či z vlastního rozhodnutí datovou schránku rovněž aktivovánu, se mohou na veřejného ochránce práv od nynějška obracet i zprávami zasílanými touto cestou, tj. v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky.
Česká republika potřebuje nový zákon o sociálním bydlení, který by přesně definoval pojem sociální bydlení, vymezil jeho cílovou skupinu, rozdělil pravomoci a kompetence a uložil také konkrétní povinnosti. Současná právní úprava je roztříštěná a právní předpisy upravují pouze jednotlivé aspekty sociálního bydlení bez účinné provázanosti. Stát poskytuje příspěvek na bydlení, doplatek na bydlení, zakotvuje nárok na poskytnutí sociálního poradenství a obecně i povinnost obce uspokojovat sociální potřeby občanů, včetně bytových. Žádný z těchto nástrojů však nepředstavuje systémové řešení, které by umožnilo předcházet sociálnímu vyloučení. Díky vzájemné neprovázanosti jednotlivých nástrojů se naopak rozšiřuje podstandardní bydlení, prohlubuje sociální izolace a tvoří nová ghetta.
Na pozvání veřejného ochránce práv navštívil ve dnech 17. – 20. května Českou republiku evropský ombudsman P. Nikiforos Diamandouros. V průběhu tří dnů se setkal s prezidentem Václavem Klausem, předsedou vlády Janem Fischerem a ministrem pro lidská práva Michaelem Kocábem. Významnou část programu evropského ombudsmana v České republice tvořila také setkání se zástupci podnikatelské sféry a nevládních organizací. Pan Diamandouros na těchto jednáních vysvětloval svou působnost a také skutečnost, že není nadřízeným českého ombudsmana, ani neslouží jako odvolací instance proti jeho závěrům. Na konkrétních příkladech ze své agendy ukazoval, jak může pomoci českým občanům, podnikatelům i nevládním organizacím v jejich komunikaci s orgány Evropské unie. Pokud se kterýkoli občan nebo firma cítí být poškozena na svých právech nějakou institucí EU, může se obrátit na evropského ombudsmana a žádat pomoc či nápravu. Podmínkou je, aby se porušení evropského práva dopustila instituce Evropské unie (např. Evropská komise, agentura zřízená Evropskou komisí apod.). Pokud by se takového jednání dopustila instituce česká, pochybením se bude zabývat český ombudsman, nikoli evropský.
Přístup občanů k informacím z činnosti úřadů není ještě stále dostatečný. Lidé se na ochránce obracejí v mnoha případech, kdy jim úřady mnohdy bezdůvodně odmítají informace poskytnout, nebo žádost o informaci chybně vyhodnotí. Občané se dostávají do situací, kdy právě kvůli neposkytnutým informacím nemají v řízení rovnocenné postavení a úřady jim tímto způsobem upírají jedno ze základních práv – právo na spravedlivý proces.
Ochránce ukončil šetření postupu a rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) ve věci architektonické soutěže o návrh nové budovy Národní knihovny.
Na ochránce se v loňském roce obrátili občané s rekordním počtem 7051 stížností a stoupající trend potvrzují i první měsíce roku 2009. Vysoký počet podnětů svědčí dlouhodobém příznivém hodnocení a důvěru v činnost ochránce ze strany občanů. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že tematické zaměření a obsah podnětů jsou stejné, jako tomu bylo v minulých letech, což signalizuje, že v celé řadě oblastí veřejné správy nedošlo dosud k výraznějším změnám nebo nápravě nesprávných postupů.
V roce 2008 vystupoval ochránce jako tzv. vedlejší účastník v řízeních u Ústavního soudu o návrzích na zrušení tří obecně závazných vyhlášek obcí. Jednalo se o vyhlášku o místních poplatcích obce Plchov, jejíž zrušení navrhovalo Ministerstvo vnitra, o vyhlášku města Budyně nad Ohří o stanovení podmínek pro spalování tuhých paliv, jejíž zrušení rovněž navrhlo Ministerstvo vnitra, a o návrh Krajského úřadu Středočeského kraje na zrušení nařízení města Mnichovice o stavební uzávěře.
K zajímavým případům, s nimiž se ochránce setkává, patří uvádění údajů o místě narození v úředních dokladech v situaci, kdy již například původní obec neexistuje. Občané jsou většinou nespokojeni s tím, že mají v dokladech jako místo narození uvedenu obec podle aktuálního územního členění a nikoli obec, která mezitím zanikla např. v důsledku důlní činnosti nebo vybudování vodní nádrže nebo se stala součástí jiné obce. Naposledy šlo o případ občanů narozených v obci Mušov zaniklé v důsledku vybudování vodní nádrže Nové Mlýny, kteří mají v občanských průkazech jako místo narození uvedeny Pasohlávky.
Veřejný ochránce práv považuje nastavení stávajícího systému veřejného zdravotního pojištění ve vztahu k určitým kategoriím cizinců za deficitní a nevyvážené. Za neoprávněně znevýhodněné považuje zejména
Ochránce v těchto dnech vydal již čtvrtý sborník z řady Stanoviska, tentokrát zaměřený na problematiku důchodového pojištění. Jde o jednu z nejpočetněji zastoupených oblastí práva, v níž se na ochránce občané obracejí, což je dáno i tím, že rozhodování o důchodu je jedním z mála správních řízení, kterým v určité fázi života projde prakticky každý.
Na základě informací o exekucích prováděných zabavením hotových peněz pocházejících z právě vyplacených dávek pomoci v hmotné nouzi v prostorách Magistrátu města Chomutova ochránce podal Ministerstvu spravedlnosti podnět k výkonu státního dohledu nad exekuční činností soudního exekutora.
Použité dřevěné železniční pražce mohou být v důsledku kontaminace zdraví škodlivými látkami nebezpečným odpadem, který je nutné likvidovat způsobem, jenž stanoví zákon o odpadech (tj. předat k likvidaci příslušnému odbornému zařízení). Pražce nelze bez dalšího prodávat fyzickým osobám k volnému použití.
Ochránce se v posledních letech opakovaně setkával s nedořešeným problémem ekologických zátěží. České právo zná sice zákon o předcházení ekologické újmě, ale podle tohoto zákona nelze postupovat v případě, kdy k události způsobující ekologickou újmu došlo před jeho účinností, tj. před 19. 5. 2008. Navíc, i tento zákon se zabývá pouze otázkou bezprostředního ohrožení životního prostředí. Zcela opomíjena jsou však rizika dlouhodobého působení nepovolených nebezpečných skládek, bývalých skladů pesticidů nebo úložišť nebezpečných chemických látek, kdy dosud k bezprostřednímu ohrožení nedošlo, ale je zřejmé že během času se riziko zvyšuje a k poškození může dojít. To je typické pro řadu starých ekologických zátěží, kdy v řadě případů nelze ani identifikovat konkrétní osobu zodpovědnou za vzniklý stav. Navíc je dnešní ekologická zátěž mnohdy výsledkem činností probíhajících v souladu s dříve platnými právními předpisy. Tyto staré zátěže nejsou součástí vládou připravovaného velkého tendru sanací znečištění. Tendr se týká pouze závazků státu z privatizačních projektů.
Veřejný ochránce práv předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb („protipožární vyhláška“), vydané Ministerstvem vnitra a účinné od 1. července 2008. Tato vyhláška mj. stanovuje povinnost vybavit nové domy hasicími přístroji a u vybraných objektů i kouřovými čidly.
Ochránce uvítal nález Ústavního soudu (Pl. ÚS 26/07, vyhlášený dne 17.12.2008) kterým zrušil ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení se cizinci, kteří nacházeli na území České republiky neoprávněně, nemohli soudní cestou bránit proti rozhodnutí o vyhoštění.
Jestliže orgán státní správy odmítá občanům poskytnout informace o výsledcích správního řízení bez zákonného důvodu, porušuje tím zákon. Setrvávání na takovém postoji navíc vážným způsobem podkopává léta pečlivě budovaný systém transparentnosti a otevřenosti veřejné správy.
V průběhu roku 2008 se na ochránce obrátili občané se 7051 podněty, což je nejvíc za celou dobu existence institutu veřejného ochránce práv v České republice. Mezi přijatými podněty převažovaly stížnosti v záležitostech, jejichž řešení je v působnosti ochránce. Tento příznivý poměr – 56 % podnětů v působnosti proti 44 % směřujícím mimo působnost – je důkazem dobré informovanosti občanů o činnosti, působnosti a možnostech veřejného ochránce práv a svědčí také o vyšším právním povědomí českých občanů. V evropském srovnání zároveň poměr 56:44 představuje téměř unikát. Naprostá většina evropských ombudsmanů, dokonce i v zemích, kde institut ombudsmana existuje několik desetiletí, se totiž setkává s opačnou situací a v jejich agendě převažuje vyřizování stížností, které jsou mimo působnost a s nimiž ombudsmani nemohou občanům pomoci.
Počet podnětů týkajících se dávek neklesá. Vedle konkrétních problémů s přiznáváním jednotlivých dávek se podle zástupkyně veřejného ochránce práv celý systém dlouhodobě potýká s roztříštěností. Dávky státní sociální podpory (celkem 10 různých dávek), dávky pomoci v hmotné nouzi (3 - příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc) a dávky pro zdravotně postižené (7 dávek podle zákona o sociálním zabezpečení + příspěvek na péči) nejsou vypláceny na jednom místě. Rozhodují o nich různé úřady, které se obvykle nenacházejí v téže obci a mají i různě stanoveny správní obvody. Například dávky pomoci v hmotné nouzi poskytují pověřené obecní úřady, se žádostí o dávky pro zdravotně postižené se však žadatelé musejí obracet na obecní úřady s rozšířenou působností, které jsou ve větších městech (tzv. malé okresy). Podporu v nezaměstnanosti nebo státní sociální podporu zase vyřizují úřady práce sídlící v okresních městech. Ty také provádějí posouzení zdravotního stavu pro účely přiznání příspěvku na péči.
