Přístup občanů k informacím z činnosti úřadů není ještě stále dostatečný. Lidé se na ochránce obracejí v mnoha případech, kdy jim úřady mnohdy bezdůvodně odmítají informace poskytnout, nebo žádost o informaci chybně vyhodnotí. Občané se dostávají do situací, kdy právě kvůli neposkytnutým informacím nemají v řízení rovnocenné postavení a úřady jim tímto způsobem upírají jedno ze základních práv – právo na spravedlivý proces.
Ochránce ukončil šetření postupu a rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) ve věci architektonické soutěže o návrh nové budovy Národní knihovny.
Na ochránce se v loňském roce obrátili občané s rekordním počtem 7051 stížností a stoupající trend potvrzují i první měsíce roku 2009. Vysoký počet podnětů svědčí dlouhodobém příznivém hodnocení a důvěru v činnost ochránce ze strany občanů. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že tematické zaměření a obsah podnětů jsou stejné, jako tomu bylo v minulých letech, což signalizuje, že v celé řadě oblastí veřejné správy nedošlo dosud k výraznějším změnám nebo nápravě nesprávných postupů.
V roce 2008 vystupoval ochránce jako tzv. vedlejší účastník v řízeních u Ústavního soudu o návrzích na zrušení tří obecně závazných vyhlášek obcí. Jednalo se o vyhlášku o místních poplatcích obce Plchov, jejíž zrušení navrhovalo Ministerstvo vnitra, o vyhlášku města Budyně nad Ohří o stanovení podmínek pro spalování tuhých paliv, jejíž zrušení rovněž navrhlo Ministerstvo vnitra, a o návrh Krajského úřadu Středočeského kraje na zrušení nařízení města Mnichovice o stavební uzávěře.
K zajímavým případům, s nimiž se ochránce setkává, patří uvádění údajů o místě narození v úředních dokladech v situaci, kdy již například původní obec neexistuje. Občané jsou většinou nespokojeni s tím, že mají v dokladech jako místo narození uvedenu obec podle aktuálního územního členění a nikoli obec, která mezitím zanikla např. v důsledku důlní činnosti nebo vybudování vodní nádrže nebo se stala součástí jiné obce. Naposledy šlo o případ občanů narozených v obci Mušov zaniklé v důsledku vybudování vodní nádrže Nové Mlýny, kteří mají v občanských průkazech jako místo narození uvedeny Pasohlávky.
Veřejný ochránce práv považuje nastavení stávajícího systému veřejného zdravotního pojištění ve vztahu k určitým kategoriím cizinců za deficitní a nevyvážené. Za neoprávněně znevýhodněné považuje zejména
Ochránce v těchto dnech vydal již čtvrtý sborník z řady Stanoviska, tentokrát zaměřený na problematiku důchodového pojištění. Jde o jednu z nejpočetněji zastoupených oblastí práva, v níž se na ochránce občané obracejí, což je dáno i tím, že rozhodování o důchodu je jedním z mála správních řízení, kterým v určité fázi života projde prakticky každý.
Na základě informací o exekucích prováděných zabavením hotových peněz pocházejících z právě vyplacených dávek pomoci v hmotné nouzi v prostorách Magistrátu města Chomutova ochránce podal Ministerstvu spravedlnosti podnět k výkonu státního dohledu nad exekuční činností soudního exekutora.
Použité dřevěné železniční pražce mohou být v důsledku kontaminace zdraví škodlivými látkami nebezpečným odpadem, který je nutné likvidovat způsobem, jenž stanoví zákon o odpadech (tj. předat k likvidaci příslušnému odbornému zařízení). Pražce nelze bez dalšího prodávat fyzickým osobám k volnému použití.
Ochránce se v posledních letech opakovaně setkával s nedořešeným problémem ekologických zátěží. České právo zná sice zákon o předcházení ekologické újmě, ale podle tohoto zákona nelze postupovat v případě, kdy k události způsobující ekologickou újmu došlo před jeho účinností, tj. před 19. 5. 2008. Navíc, i tento zákon se zabývá pouze otázkou bezprostředního ohrožení životního prostředí. Zcela opomíjena jsou však rizika dlouhodobého působení nepovolených nebezpečných skládek, bývalých skladů pesticidů nebo úložišť nebezpečných chemických látek, kdy dosud k bezprostřednímu ohrožení nedošlo, ale je zřejmé že během času se riziko zvyšuje a k poškození může dojít. To je typické pro řadu starých ekologických zátěží, kdy v řadě případů nelze ani identifikovat konkrétní osobu zodpovědnou za vzniklý stav. Navíc je dnešní ekologická zátěž mnohdy výsledkem činností probíhajících v souladu s dříve platnými právními předpisy. Tyto staré zátěže nejsou součástí vládou připravovaného velkého tendru sanací znečištění. Tendr se týká pouze závazků státu z privatizačních projektů.
Veřejný ochránce práv předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb („protipožární vyhláška“), vydané Ministerstvem vnitra a účinné od 1. července 2008. Tato vyhláška mj. stanovuje povinnost vybavit nové domy hasicími přístroji a u vybraných objektů i kouřovými čidly.
Ochránce uvítal nález Ústavního soudu (Pl. ÚS 26/07, vyhlášený dne 17.12.2008) kterým zrušil ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení se cizinci, kteří nacházeli na území České republiky neoprávněně, nemohli soudní cestou bránit proti rozhodnutí o vyhoštění.
Jestliže orgán státní správy odmítá občanům poskytnout informace o výsledcích správního řízení bez zákonného důvodu, porušuje tím zákon. Setrvávání na takovém postoji navíc vážným způsobem podkopává léta pečlivě budovaný systém transparentnosti a otevřenosti veřejné správy.
V průběhu roku 2008 se na ochránce obrátili občané se 7051 podněty, což je nejvíc za celou dobu existence institutu veřejného ochránce práv v České republice. Mezi přijatými podněty převažovaly stížnosti v záležitostech, jejichž řešení je v působnosti ochránce. Tento příznivý poměr – 56 % podnětů v působnosti proti 44 % směřujícím mimo působnost – je důkazem dobré informovanosti občanů o činnosti, působnosti a možnostech veřejného ochránce práv a svědčí také o vyšším právním povědomí českých občanů. V evropském srovnání zároveň poměr 56:44 představuje téměř unikát. Naprostá většina evropských ombudsmanů, dokonce i v zemích, kde institut ombudsmana existuje několik desetiletí, se totiž setkává s opačnou situací a v jejich agendě převažuje vyřizování stížností, které jsou mimo působnost a s nimiž ombudsmani nemohou občanům pomoci.
Počet podnětů týkajících se dávek neklesá. Vedle konkrétních problémů s přiznáváním jednotlivých dávek se podle zástupkyně veřejného ochránce práv celý systém dlouhodobě potýká s roztříštěností. Dávky státní sociální podpory (celkem 10 různých dávek), dávky pomoci v hmotné nouzi (3 - příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc) a dávky pro zdravotně postižené (7 dávek podle zákona o sociálním zabezpečení + příspěvek na péči) nejsou vypláceny na jednom místě. Rozhodují o nich různé úřady, které se obvykle nenacházejí v téže obci a mají i různě stanoveny správní obvody. Například dávky pomoci v hmotné nouzi poskytují pověřené obecní úřady, se žádostí o dávky pro zdravotně postižené se však žadatelé musejí obracet na obecní úřady s rozšířenou působností, které jsou ve větších městech (tzv. malé okresy). Podporu v nezaměstnanosti nebo státní sociální podporu zase vyřizují úřady práce sídlící v okresních městech. Ty také provádějí posouzení zdravotního stavu pro účely přiznání příspěvku na péči.
Jedním z pochybení, na které ochránce při šetření rozhodování stavebních úřadů naráží, je začleňování takových podmínek, které jsou mimo rámec působnosti stavebního úřadu. Obvykle se jedná o podmínky z oblasti občanského práva a stavební úřady si tímto postupem snaží často usnadnit průběh řízení.
