Použité dřevěné železniční pražce mohou být v důsledku kontaminace zdraví škodlivými látkami nebezpečným odpadem, který je nutné likvidovat způsobem, jenž stanoví zákon o odpadech (tj. předat k likvidaci příslušnému odbornému zařízení). Pražce nelze bez dalšího prodávat fyzickým osobám k volnému použití.
Ochránce se v posledních letech opakovaně setkával s nedořešeným problémem ekologických zátěží. České právo zná sice zákon o předcházení ekologické újmě, ale podle tohoto zákona nelze postupovat v případě, kdy k události způsobující ekologickou újmu došlo před jeho účinností, tj. před 19. 5. 2008. Navíc, i tento zákon se zabývá pouze otázkou bezprostředního ohrožení životního prostředí. Zcela opomíjena jsou však rizika dlouhodobého působení nepovolených nebezpečných skládek, bývalých skladů pesticidů nebo úložišť nebezpečných chemických látek, kdy dosud k bezprostřednímu ohrožení nedošlo, ale je zřejmé že během času se riziko zvyšuje a k poškození může dojít. To je typické pro řadu starých ekologických zátěží, kdy v řadě případů nelze ani identifikovat konkrétní osobu zodpovědnou za vzniklý stav. Navíc je dnešní ekologická zátěž mnohdy výsledkem činností probíhajících v souladu s dříve platnými právními předpisy. Tyto staré zátěže nejsou součástí vládou připravovaného velkého tendru sanací znečištění. Tendr se týká pouze závazků státu z privatizačních projektů.
Veřejný ochránce práv předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb („protipožární vyhláška“), vydané Ministerstvem vnitra a účinné od 1. července 2008. Tato vyhláška mj. stanovuje povinnost vybavit nové domy hasicími přístroji a u vybraných objektů i kouřovými čidly.
Ochránce uvítal nález Ústavního soudu (Pl. ÚS 26/07, vyhlášený dne 17.12.2008) kterým zrušil ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení se cizinci, kteří nacházeli na území České republiky neoprávněně, nemohli soudní cestou bránit proti rozhodnutí o vyhoštění.
Jestliže orgán státní správy odmítá občanům poskytnout informace o výsledcích správního řízení bez zákonného důvodu, porušuje tím zákon. Setrvávání na takovém postoji navíc vážným způsobem podkopává léta pečlivě budovaný systém transparentnosti a otevřenosti veřejné správy.
V průběhu roku 2008 se na ochránce obrátili občané se 7051 podněty, což je nejvíc za celou dobu existence institutu veřejného ochránce práv v České republice. Mezi přijatými podněty převažovaly stížnosti v záležitostech, jejichž řešení je v působnosti ochránce. Tento příznivý poměr – 56 % podnětů v působnosti proti 44 % směřujícím mimo působnost – je důkazem dobré informovanosti občanů o činnosti, působnosti a možnostech veřejného ochránce práv a svědčí také o vyšším právním povědomí českých občanů. V evropském srovnání zároveň poměr 56:44 představuje téměř unikát. Naprostá většina evropských ombudsmanů, dokonce i v zemích, kde institut ombudsmana existuje několik desetiletí, se totiž setkává s opačnou situací a v jejich agendě převažuje vyřizování stížností, které jsou mimo působnost a s nimiž ombudsmani nemohou občanům pomoci.
Počet podnětů týkajících se dávek neklesá. Vedle konkrétních problémů s přiznáváním jednotlivých dávek se podle zástupkyně veřejného ochránce práv celý systém dlouhodobě potýká s roztříštěností. Dávky státní sociální podpory (celkem 10 různých dávek), dávky pomoci v hmotné nouzi (3 - příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc) a dávky pro zdravotně postižené (7 dávek podle zákona o sociálním zabezpečení + příspěvek na péči) nejsou vypláceny na jednom místě. Rozhodují o nich různé úřady, které se obvykle nenacházejí v téže obci a mají i různě stanoveny správní obvody. Například dávky pomoci v hmotné nouzi poskytují pověřené obecní úřady, se žádostí o dávky pro zdravotně postižené se však žadatelé musejí obracet na obecní úřady s rozšířenou působností, které jsou ve větších městech (tzv. malé okresy). Podporu v nezaměstnanosti nebo státní sociální podporu zase vyřizují úřady práce sídlící v okresních městech. Ty také provádějí posouzení zdravotního stavu pro účely přiznání příspěvku na péči.
Jedním z pochybení, na které ochránce při šetření rozhodování stavebních úřadů naráží, je začleňování takových podmínek, které jsou mimo rámec působnosti stavebního úřadu. Obvykle se jedná o podmínky z oblasti občanského práva a stavební úřady si tímto postupem snaží často usnadnit průběh řízení.
Už potřetí získala Kancelář veřejného ochránce práv cenu za ekologicky nejpříznivější provoz v kategorii „pověřené obecní úřady a instituce“ v Jihomoravském kraji.
