Česká obchodní inspekce nezákonně odpírá informace

Zástupkyně veřejného ochránce práv se s problémem s poskytováním informací setkala v souvislosti s šetřením postupu České obchodní inspekce (ČOI). Ta v loňském roce odmítla konkrétním dotazujícím se občanům poskytnout informaci, kterým čerpacím stanicím pohonných hmot udělila ve správním řízení pokuty. Odmítnutí žádosti o informace zdůvodnila ČOI tím, že se jedná o informace vzniklé v rámci kontrolní činnosti a z toho plynoucí povinnou mlčenlivostí svých zaměstnanců. Odvolávala se rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2006, v němž byla potvrzena povinnost České republiky uhradit v jednom případě provozovateli čerpacích stanic škody vzniklé zveřejněním určitých údajů ohledně kvality pohonných hmot.

Podle zástupkyně ochránce jsou argumenty ČOI nepřípadné. Poskytování informací upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který ukládá povinnému subjektu poskytnout „informace, které vznikly jeho činností“ při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové či jiné obdobné činnosti. Tuto část zákonného ustanovení ČOI podle zástupkyně ochránce záměrně přehlíží, protože zásadní informace z protokolu, který pracovníci ČOI vytvořili v rámci kontrolní činnosti, je přesně informací, na níž mají občané právo. Stejně tak informace o výsledku navazujícího správního řízení o pokutě. Poskytnutím těchto informací nemůže být porušena ani povinnost mlčenlivosti. Zatímco mlčenlivost se totiž vztahuje na jednotlivé pracovníky a nikoli na správní úřad jako celek, informační povinnost se naopak týká úřadu jako takového. Pokud by se mlčenlivost měla vztahovat na celý úřad, právo na informace by se nemohlo realizovat a zákon o svobodném přístupu k informacím i příslušný článek Listiny základních práv a svobod by zcela postrádaly smysl. Jestliže tedy úřad odmítne poskytnout informace s odvoláním na mlčenlivost svých pracovníků, porušuje tím zákon.

Ani citované rozhodnutí Nejvyššího soudu není možné použít jako potvrzení „zákazu zveřejňování informací o výsledcích kontrol“ a už vůbec nemůže být argumentem pro neposkytnutí informací podle zákona 106/1999 Sb. Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě nenapadl vlastní zveřejnění, ale skutečnost, že ČOI zveřejnila informace, které se ukázaly být mylné a chybné. Zástupkyně ochránce nemůže akceptovat obecné informační embargo pouze kvůli obavě ČOI z  možného chybného postupu jejích pracovníků. Každé rozhodnutí s sebou nese i určité riziko chyby, to však nemůže být překážkou svobodnému přístupu k informacím. Jestliže ČOI vynesla pravomocné správní rozhodnutí o udělení pokuty, je toto rozhodnutí konečné a není možné za něj odmítat odpovědnost a pod záminkou údajné mlčenlivosti o něm neposkytovat informace.

Úkolem ČOI samozřejmě není vynášet obecné soudy o dlouhodobé kvalitě benzínu konkrétního prodejce, o tom, kdo prodává dobrý nebo špatný benzín, neboť pro to nemá dostatečné podklady, ale na druhou stranu informaci, že v konkrétním případě nekvalitní benzín zjistila a uložila za to konkrétnímu prodejci sankci, utajovat nemůže.

Zástupkyně ochránce vyzvala ČOI, aby do budoucna změnila právní názor na otázku poskytování informací podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Ústřední ředitelka ČOI změnu právního názoru odmítla a zástupkyně ochránce se tedy obrátí na Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Podrobná právní argumentace zástupkyně ochránce bude zveřejněna na internetových stránkách ochránce a poskytnuta médiím, aby se o ni mohli opřít občané, kteří se rozhodnou odepření informací ze strany ČOI napadnout u správního soudu. Ke zveřejnění přistoupila zástupkyně ochránce jako k sankci podle § 20 zákona o veřejném ochránci práv poté, co nebyla přijata žádá opatření k nápravě.

Plné znění  zprávy o šetření postupu ČOI při poskytování informací (266.9 kB, Adobe Acrobat dokument)

Plné znění  závěrečného stanoviska k postupu ČOI při poskytování informací (130 kB, Adobe Acrobat dokument)