Zpravodaj ombudsmana a dětského ombudsmana za březen a duben 2026

Zpravodaj k tisku

Obsah

Úvodní slovo

Pomohli jsme napravit chybu úřadu

Pomohli jsme vyjasnit právní úpravu

Radili jsme v diskriminačních věcech

Navštěvujeme zařízení

Úvodní slovo

Milé čtenářky, milí čtenáři,

v každodenní práci ombudsmana se znovu potvrzuje, jak zásadní je, aby veřejná moc jednala srozumitelně, předvídatelně a s respektem k lidské důstojnosti. Lidé se na nás obracejí v situacích, kdy mají pocit, že úřady, instituce nebo pravidla selhaly – někdy v drobných každodenních věcech, jindy v otázkách, které významně zasahují do jejich života.

V tomto vydání Zpravodaje přinášíme příběhy lidí, kterým jsme pomohli domoci se spravedlivějšího postupu úřadů, vyjasnění práv nebo nápravy nevhodné praxe. Zabývali jsme se například případy, kdy úřady nedostatečně chránily práva sousedů při povolování staveb, kdy rodiče čelili nepřiměřeným zásahům kvůli rozhodování o zdravotní péči o své děti, nebo kdy lidé s postižením naráželi na překážky v přístupu ke službám či bydlení.

Vedle jednotlivých případů pokračujeme také v systémové práci. Přispěli jsme ke změnám pravidel při nakládání s azbestem, upozorňujeme na potřebu férovějších podmínek ve věznicích a nadále sledujeme situaci v zařízeních, kde žijí děti, senioři nebo lidé s postižením. Právě tam je důležité chránit důstojnost a práva lidí zvlášť důsledně.

Naší rolí není pouze kritizovat pochybení, ale také hledat řešení a podporovat dobrou správu. Těší nás proto, když úřady a instituce naše doporučení přijímají a promítají je do své praxe. Jen díky otevřenému dialogu a ochotě naslouchat lze posilovat důvěru veřejnosti ve stát a jeho instituce.

Děkujeme, že naši práci sledujete.

Tým Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí

Pomohli jsme napravit chybu úřadu

Obec provedla černou stavbu, pokutu nedostala (sp. zn. 7111/2025/VOP)

Obec provedla nepovolenou opravu místní komunikace. Stěžovatel napsal na stavební úřad, aby s obcí zahájil přestupkové řízení za to, že provedla černou stavbu. Stavební úřad stěžovateli odpověděl, že žádnou pokutu obci neuložil a přestupek neprojednal.

Stěžovatel se obrátil na krajský úřad. Ani tam ale neuspěl. Krajský úřad mu napsal, že jednání obce není přestupek, protože nemá společenskou nebezpečnost. Obec totiž své nezákonné jednání napravila tím, že požádala úspěšně o dodatečné povolení a doložila potřebné podklady.

Trvali jsme na tom, že stavební úřad měl s obcí zahájit řízení o přestupku. Provedení stavby bez stavebního povolení je vážným stavebním deliktem. Za tento přestupek stavební úřady stavebníky běžně pokutují. V těchto případech je dotčen veřejný zájem samotným provedením stavby bez potřebného povolení.

Úřady neuznaly pochybení a nepřijaly žádná opatření k nápravě. Vydali jsme proto závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě a následně jsme se obrátili na Dopravní a energetický stavební úřad. Ten už postup úřadů prověřuje.

Když se zahrada změní v autobazar: upozornili jsme na nedostatky úřadů (sp. zn. 7617/2025/VOP)

V přímém sousedství rodinného domu stěžovatelů (v území rodinných domů se zahradami) úřady dodatečně povolily odstavné a manipulační plochy pro „internetový prodej aut/autobazar“ o výměře cca 500 m². 

Svá rozhodnutí dostatečně nezdůvodnily. Chybělo zejména klíčové posouzení k souladu autobazaru s obecnými požadavky na výstavbu. Úřady také důsledně nevypořádaly námitky stěžovatelů (upozorňující mj. na existenci protichůdných stanovisek orgánu územního plánování). 

Přestože lhůty pro změnu či zrušení rozhodnutí již uplynuly, vyzvali jsme úřady, aby předmětnému autobazaru ještě věnovaly svoji pozornost v rámci kontrolní činnosti. 

Vyjasnili jsme, jak má krajský úřad posuzovat stížnosti rodičů, když je pediatrička obviní ze zanedbávání dítěte (sp. zn. 3032/2023/VOP)

Pediatrička zdravotně postiženého dítěte, které matka porodila ambulantně (a z porodnice předčasně s dítětem odešla) nahlásila rodinu OSPOD kvůli údajnému zanedbávání zdravotní péče. Rodiče ale tvrdili opak. Ohledně vyšetření syna byli aktivní a sama lékařka měla odmítat rodiče s dítětem na vyšetření posílat. Po zhoršení vzájemných vztahů je dokonce chtěla vyškrtnout ze své evidence.

Krajský úřad, který stížnost prošetřoval, si podle nás svou práci příliš ulehčil. Nezabýval se tím, zda bylo oznámení na OSPOD vůbec opodstatněné. Upozornili jsme, že krajský úřad nemůže schválit jednání lékařky, kterým vystavila rodiče do pozice zanedbávajících (se všemi možnými důsledky, které z toho plynou), pouze s odkazem na její tvrzení. Krajský úřad měl mít takové podezření odborně ověřené.

Protože ředitel krajského úřadu odmítl přiznat jakékoliv pochybení, obrátili jsme se na Ministerstvo zdravotnictví. To nám dalo za pravdu. Potvrdilo, že krajský úřad měl lépe posoudit, zda lékařka nevybočila z mezí své oznamovací povinnosti.

Pomohli jsme vyjasnit, jaké povinnosti má město ke svým nájemníkům s pohybovým postižením (sp. zn. 3084/2025/VOP)

Dvaaosmdesátiletá žena s těžkým postižením nohou žije v městském bytě. Pohyb po bytě jí komplikuje především vyvýšený sprchový kout a prahy ve dveřích. Řešila s městem přidělení vhodnějšího bytu. Měla zájem o uvolněný sousední byt s bezpečným vstupem do sprchy. Město jej však poskytlo jinému nájemníkovi a ženě nabídlo bezbariérový byt jinde. Ten ale odmítla s tím, že je ve špatném stavu

Vysvětlili jsme městu, že mělo především zjistit potřeby ženy a zvážit, zda pro ni může být účinným přiměřeným opatřením uvolněný sousední byt, o který projevila zájem. 

Zároveň jsme oběma stranám objasnili, že z povinnosti přijímat přiměřené opatření neplyne nárok na konkrétní byt. Vhodné bydlení může vzniknout i jiným způsobem – například opravou stávajícího bytu. Doporučili jsme městu, aby se ženou vyjednalo vhodné řešení, které pro něj nebude nepřiměřeně zatěžující.

Přiměli jsme Policii ČR, aby se zabývala podmínkami prodeje bezdýmného střelného prachu (sp. zn. 1744/2026/VOP)

Pro nákup bezdýmného střelného prachu nemusí být jeho kupec držitelem zbrojního oprávnění (do konce roku 2025 zbrojního průkazu). 

Stěžovatel chtěl v roce 2025 v prodejně zbraní a střeliva koupit bezdýmný střelný prach. Prodejce po něm požadoval předložení zbrojního průkazu. Stěžovatel se obrátil na Českou obchodní inspekci (ČOI), která situaci prověřila. O věcné stanovisko požádala Policii ČR, která v postupu prodejce neviděla problém. 

Dle právní úpravy platné do konce roku 2025, i dle právní úpravy dnešní, však kupující nemusí být držitelem zbrojního průkazu/oprávnění. Oslovili jsme proto Policejní prezidium. Policejní prezident uznal, že požadavek prodejce, který v praxi není nijak ojedinělý, je chybný a přislíbil zjednání nápravy (proškolení pracovníků jednotlivých odborů služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, informace na webu a informování jednotlivých podnikatelů v dané oblasti). 

Vdovec získal výchovné i za péči o staršího syna. Ombudsman přiměl úřad přehodnotit dřívější verdikt (sp. zn. 4242/2023/VOP)

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) musí při rozhodování o výchovném zkoumat, jak dlouhou dobu převažovala péče každého z rodičů a v jakých obdobích byla jejich péče rovnocenná. Výchovné náleží rodiči, jehož převážná (či dokonce výlučná) péče byla delší. 

Pomohli jsme vdovci, kterému úřad odmítal přiznat výchovné za staršího syna s tvrzením, že o něj více pečovala matka. 

Když bylo synovi 12 a dceři 10 let, podlehla matka dětí rakovině. Otec pak obě děti vychovával sám. Úřad mu sice přiznal výchovné na mladší dceru, u syna ale tvrdil, že hlavní péči zastala matka, protože s ním byla na rodičovské dovolené. Otec se však bránil – jako vysokoškolský pedagog měl flexibilní pracovní dobu, mohl proto zastávat péči během rodičovské dovolené srovnatelně, protože manželka nadále pracovala. V době onkologické léčby manželky se staral o děti převážně on. 

Po provedeném šetření jsme vyzvali ČSSZ, aby podrobně vysvětlila, jak hodnotila důkazy o rozsahu péče rodičů. Z odpovědi ČSSZ vyplynulo, že případ znovu posoudila. Dospěla k závěru, že otec pečoval o syna ve větším rozsahu, a splnil tak podmínky pro přiznání výchovného.

Chybný postup ČSSZ připravil seniora o stovky tisíc korun. Po našem zásahu mu doplatila téměř 900 tisíc (sp. zn. 5274/2025/VOP)

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) muži roky vyplácela nižší důchod, než na jaký měl nárok. Kvůli špatným informacím od úředníků si žadatel zvolil nevýhodné datum přiznání důchodu v roce 2012. Přitom nárok na řádný starobní důchod získal už o tři roky dříve. Navíc mu ČSSZ nesprávně přiznala pozdní (odložený) důchod, který se nezvyšoval, i když člověk v penzi dál vydělával.

Poukázali jsme na chyby, které ČSSZ uznala. Muži dodatečně přiznala důchod od roku 2018 – tedy 5 let zpětně od podání žádosti. Za tu dobu lze důchod zpětně vyplatit. Díky tomu, že muž pracoval po vzniku nároku na starobní důchod, byl tento důchod několikanásobně vyšší, než původně přiznaný. Dosáhli jsme také zvýšení důchodu o 20 tisíc korun za další výdělečnou činnost. A upozornili jsme, že o zvýšení důchodu měla ČSSZ rozhodnout bez toho, aby muže přiměla podat novou žádost.

Pomohli jsme vyjasnit právní úpravu

Přispěli jsme k větší ochraně zdraví při odstraňování azbestu ze staveb (sp. zn. 12/2024/SZD)

Zákony postrádaly preventivní pravidla, která by mohla včas ovlivnit odbornost prací s karcinogenním azbestem, pokud tyto práce provádí lidé svépomocí nebo s využitím podnikatelů OSVČ. V šetření z vlastní iniciativy jsme upozornili na nevyhovující stav Ministerstvo zdravotnictví. To díky nám zavedlo povinnost těchto osob nahlásit předem práce s azbestem hygienické stanici. Tím dojde k zajištění vyšší bezpečnosti a ochrany zdraví, protože hygieny mohou odbornost provádění těchto prací kontrolovat. 

Dále jsme upozornili na problematická místa Společného metodického stanoviska k problematice azbestu, které vytvořilo Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem životního prostředí. Ministerstva toto stanovisko zrevidovala a aktualizovala. Doporučili jsme také novelizaci příslušných částí týkajících se azbestu ve stavebním zákoně. Podle nás to přispěje k dalšímu vyjasnění pravidel.

V našem letáku informujeme, jaká pravidla platí při výměně azbestové střechy za novou.

Dotace na vytápění: jeden dům, dvě domácnosti – ale jen jedna dotace (sp. zn. 5609/2024/VOP)

Rodinný dům měl dva byty, každý s vlastním vytápěním. Byty ale nebyly zapsané jako samostatné jednotky v katastru nemovitostí. V jednom bytě bydlel jeden spoluvlastník, ve druhém druhý. Oba chtěli získat dotaci na tepelné čerpadlo z programu Nová zelená úsporám – každý pro „svůj“ byt. Zjistili ale, že podle pravidel mohou podat jen jednu žádost za celý dům. Kdyby však byly byty zapsané v katastru jako samostatné jednotky, mohl by každý žádat zvlášť (každý na svoji jednotku). Spoluvlastníci to považovali za nespravedlivé.

Došli jsme k závěru, že takové rozlišování má smysl. Pokud byty nejsou zapsané v katastru jako samostatné jednotky, dům se bere jako jeden celek a všichni jsou jeho spoluvlastníky. Jsou-li v domě zapsané jednotky, bere se každý byt jako samostatná nemovitost, která má svého vlastníka – každý pak může žádat sám za sebe.

Navrhujeme změnu posuzování nároku na příspěvek na mobilitu u lidí s PAS (sp. zn. 6/2026/SZD)

Ombudsman a dětský ombudsman vstoupili jako vedlejší účastníci do řízení před Ústavním soudem (sp. zn. Pl. ÚS 11/26). Společně usilují o zrušení části zákona o poskytování dávek lidem se zdravotním postižením. 

Současná pravidla totiž lidem s poruchou autistického spektra (PAS) umožňují získat příspěvek na mobilitu pouze za podmínek „opakovaných, častých a závažných projevů autoagrese nebo heteroagrese“. Tento přístup však opomíjí ty, kteří se sice neprojevují agresivně, ale přesto hromadnou dopravu využívat nemohou. 

Pro lidi s PAS jsou totiž bariérou také úzkosti, dezorientace nebo senzorické přetížení z hluku a davu. Proto považujeme stávající úpravu za diskriminační a rozpornou s Listinou základních práv a svobod i mezinárodními úmluvami. 

Vyzvali jsme k širšímu výkladu „funkčního postižení“, který se zakládá na skutečné neschopnosti používat veřejnou dopravu. To je klíčové pro zachování důstojnosti a podporu sociální inkluze lidí se zdravotním postižením.

Radili jsme v diskriminačních věcech

Potvrdili jsme ženě její podezření, že výpověď dohody o provedení práce kvůli těhotenství je diskriminační (sp. zn. 6162/2024/VOP)

Žena měla sjednanou práci do konce kalendářního roku. Její dohoda o provedení práce obsahovala i ustanovení, že bude prodloužena také na další rok. V srpnu žena svému zaměstnavateli oznámila, že je těhotná. Hned týden nato obdržela výpověď dohody, a to bez uvedení důvodu.

Dohodu o provedení práce může zaměstnavatel podle zákoníku práce vypovědět z jakéhokoli důvodu nebo i bez uvedení důvodu, jeho postup ale nesmí vést k diskriminaci. Jestliže bylo skutečným důvodem výpovědi těhotenství, šlo o protiprávní postup. Ženě jsme vysvětlili, že pokud se kvůli podezření na nerovné zacházení rozhodne podat žalobu, zaměstnavatel bude muset u soudu prokázat jiný objektivní důvod výpovědi, než je její těhotenství.

Upozornili jsme divadlo, že jeho online prodej vstupenek je diskriminační vůči lidem s postižením (sp. zn. 6479/2025/VOP)

Žena ráda chodí do divadla a vstupenky byla zvyklá nakupovat v online prodejním systému. Před časem ale zjistila, že už v něm nemůže uplatnit svou slevu pro držitele průkazu ZTP. Divadlo vysvětlilo změnu tím, že se potřebuje v dostatečném předstihu připravit na účast návštěvníků pohybujících se na vozíku, například kvůli speciální asistenci nebo úpravám sedadel v hledišti. 

Vyhodnotili jsme, že odlišné podmínky pro nákup vstupenek jsou přímo diskriminační.  Divadlo totiž zachází s lidmi, kteří jsou držiteli průkazu ZTP, méně příznivě než s jinými skupinami. Zasahuje tím do jejich práva na nezávislý a samostatný život. Divadlu jsme to vytkli a to zareagovalo vstřícně. Odpovědělo, že si znevýhodnění uvědomuje a pracuje na úpravě prodejního systému. Ten by měl lidem s průkazem ZTP opět umožnit nákup a zároveň jim poskytnout informace o možnosti individualizované podpory.

Navštěvujeme zařízení

Už od roku 2006 jsme národním preventivním mechanismem

chráníme lidi před špatným zacházením. Proto navštěvujeme zařízení, kde jsou lidé omezení na svobodě nebo závislí na poskytované péči. Jedná se například o věznice, dětské domovy nebo domovy pro seniory. Od roku 2018 rovněž sledujeme, jak Česká republika naplňuje práva lidí s postižením podle Úmluvy 6 OSN o právech osob se zdravotním postižením. Proto navštěvujeme také zařízení, kde jsou lidé se zdravotním postižením.

V březnu 2026 jsme provedli systematickou návštěvu Dětského domova Sedlec-Prčice. Také jsme sledovali vyhoštění ze Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová na Letiště Václava Havla (Praha).

V dubnu 2026 jsme uskutečnili systematickou návštěvu Dětského domova Zlín, Dětského domova Uherské Hradiště, neregistrovaných sociálních služeb ve Strání a Ostrožské Nové Vsi, psychiatrického oddělení nemocnice v Třinci, chráněného bydlení v Mačkově a Centra sociálních služeb Tloskov.

Nahlédli jsme pod pokličku dětského domova a místo nezvládnuté krize jsme nalezli cestu za bezpečnějším ovzduším (sp. zn. 4077/2025/VOP)

Na základě několika podnětů od dospělých i dětí jsme prověřili situaci v dětském domově, kde prý docházelo k  problémům přehlížených vedením. Mělo jít o napjatou atmosféru, nevhodné chování vychovatelů a nevyslyšené či dokonce ponižované děti. 

Během šetření jsme zjistili, že situace není tak závažná, jak podněty naznačovaly. Přijeli jsme do náročné, nikoli však špatné atmosféry, ovlivněné nedávnými personálními změnami. Nezjistili jsme, krom dvou situací, na které vedení domova naprosto adekvátně reagovalo, že by se vychovatelé k dětem chovali špatně. Pojmenovali jsme slabá místa, zejména nejednotný přístup pedagogů k dětem, potřebu posílit důvěru dětí a zlepšit komunikaci. Ocenili jsme, že nové vedení aktivně pracuje na stabilizaci prostředí i za pomoci odborné podpory. Vyhodnotili jsme, že domov směřuje k bezpečnějšímu a otevřenějšímu prostředí pro děti.

Vedení domova se k našim závěrům postavilo konstruktivně a přijalo vstřícná opatření. S jednou vychovatelkou, která neměla vůli změnit svůj výchovný přístup, dokonce rozvázalo pracovní poměr.

Usilujeme o přesun dětí z nevhodného prostředí Dětského domova Velké Heraltice (sp. zn. 41/2024/NZ)

V lednu 2025 jsme navštívili dětský domov ve Velkých Heralticích. Zařízení sídlí už více než 50 let v barokním zámku, který je památkově chráněný. To s sebou přináší řadu komplikací – provoz budovy je náročný na údržbu a jakékoliv stavební úpravy musí splňovat přísná pravidla památkové ochrany.

Přestože se zařízení snaží prostředí zútulnit a lépe uspořádat vnitřní prostory, není možné zde vytvořit menší, stavebně oddělené jednotky, které by připomínaly běžnou domácnost. Takové prostředí je přitom pro děti, ale i nezletilé matky, které zde žijí, zásadní. 

Obrátili jsme se proto na zřizovatele s návrhem, aby zařízení přesunul do vhodnějších prostor. Moravskoslezský kraj nejprve upozorňoval na nutnost jednat hospodárně a připomněl, že v posledních letech investoval do dětských domovů a jejich rekonstrukcí přibližně 200 milionů korun. Zároveň mimo mnohé další uvedl, že bez změny zákona o ústavní a ochranné výchově neplánuje plošnou transformaci všech 17 zařízení, která zřizuje.

Po společném jednání však Moravskoslezský kraj nakonec přislíbil, že začne připravovat transformační plán svých dětských domovů.

Chceme férovější pravidla ve věznicích (sp. zn. 6/2024/NZ)

Některá pravidla ve věznicích dnes zbytečně komplikují život vězňům i personálu. Navrhujeme změny, které mají být spravedlivější a praktičtější.

Problémem jsou rozdílná pravidla pro hygienické balíčky. Zatímco někteří je mohou dostávat bez omezení, jiní ne. To dopadá hlavně na nemajetné. Navrhujeme pravidla sjednotit. Podobně nejasné jsou i návštěvy dětí. V různých případech platí odlišná věková hranice pro doprovod dospělého.

Změny se týkají i samovazby (nejpřísnější druh kázeňského trestu). Ta může trvat až 20 dní, což je podle odborníků příliš dlouho. Navrhujeme zkrácení na 14 dní, u mladistvých ještě méně. Cílem je lépe chránit psychické zdraví.

Upozorňujeme také na vydávání léků. V některých případech je podávají i lidé bez zdravotnického vzdělání. To může být rizikové. Léky by měl vždy vydávat zdravotník.

Změnu potřebují i pravidla pro ženy cizinky s dětmi, aby měly stejné podmínky jako ostatní.
 

Zpravodaj ombudsmana a dětského ombudsmana za leden a únor 2026