Zveřejněno
Kulatý stůl k tématu zabezpečovací detence
Ombudsmanka pořádá 14. 2. 2019 kulatý stůl k prodiskutování zjištění z návštěv ústavů pro výkon zabezpečovací detence. Ta byla v České republice zavedena v roce 2009 a v současné době fungují dva ústavy, v Brně a Opavě. Na přelomu let 2017 a 2018 ombudsmanka oba navštívila a v rámci kulatého stolu bude o svých zjištěních jednat se zástupci ústavů, Ministerstva spravedlnosti ČR, Vězeňské služby ČR, soudů, státního zastupitelství.
Zabezpečovací detence byla od svého počátku plánována jako nejpřísnější prostředek ochrany společnosti před pachateli, kteří jsou pro společnost mimořádné nebezpečí. Mělo jít primárně o pachatele vražd a pachatele sexuálně motivovaných trestných činů. Dnes se však do ní mohou dostat výjimečně i pachatelé několika krádeží (s uloženým ochranným léčením). Jde o izolaci ve zvláštních detenčních ústavech střežených Vězeňskou službou. Během jejího výkonu se tyto osoby podrobují různým léčebným, psychologickým, vzdělávacím aj. programům, aby bylo na základě jejich výsledků dosaženo stavu, kdy je možné změnit zabezpečovací detenci na ústavní ochranné léčení.
Do právního řádu byla zabezpečovací detence zavedena od roku 2009 a v současné době jsou v České republice dva ústavy – v Brně při Vazební věznici Brno a v Opavě při Věznici Opava. Na přelomu let 2017 a 2018 provedla ombudsmanka systematické návštěvy obou míst. Devět let od zavedení zabezpečovací detence považovala za dostatečně dlouhou dobu na to, aby se praxe ustálila a projevily se případné nedostatky. Zaměřila se na zmapování situace a podmínek v ústavech, ale věnovala se i analýze rozhodnutí o uložení zabezpečovací detence.
Ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno slouží jako nástupní pro všechny, komu byla uložena zabezpečovací detence. V době systematické návštěvy zde bylo umístěno 25 mužů a 7 žen.
Ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava – chovanci jsou sem přemisťování po úvodní stabilizaci a pozorování v Brně. Kapacita je 50 osob, v době systematické návštěvy zde pobývalo 47 mužů.
Kontakt jen přes mříže
Téměř veškerý kontakt odborných zaměstnanců a zdravotnického personálu s chovanci při individuálních a skupinových terapií probíhal přes mříže. Jejich využívání nebo přítomnost dozorce mohou být překážkou pro vytváření vztahu důvěry mezi odborným personálem a chovanci. Už v roce 2014 tuto praxi v ČR kritizoval Evropský výbor proti zabránění mučení CPT jako potenciálně ponižující a bránící vytvoření skutečně terapeutickému vztahu. Taková opatření přitom nejsou využívána ani ve věznicích nebo psychiatrických nemocnicích.
Oba ústavy na doporučení ombudsmanky přislíbily využívat tato bezpečnostní opatření jen po vyhodnocení nebezpečnosti konkrétního chovance, nikoli plošně.
Zamykání v celách a nedostatek aktivit
Chovanci mají možnost být mimo cely během účasti na programu aktivit, vycházek a během sledování televize. Doba, po kterou jsou zamknuti v cele tak závisí na rozsahu využití nabízených aktivit. Systematické návštěvy ukázaly, že i při plném využití aktivit jsou chovanci uzamčeni v celách přibližně 16 hodin, o víkendu až 20 hodin denně.
Smyslem zabezpečovací detence je primárně ochrana společnosti, nikoli trest. Pobyt v ústavu se tak musí odlišovat od výkonu trestu odnětí svobody. Uzamykání v celách tak podle ombudsmanky prohlubuje omezení svobody a neumožňuje prověřovat připravenost chovanců k přechodu do ochranného léčení nebo k propuštění na svobodu. K zamykání během dne by mělo docházet po individuálním posouzení nebezpečnosti konkrétního chovance.
K tomuto stavu přispívá i nedostatečná nabídka terapeutických aktivit, zaměstnání a vzdělání. Ta by měla terapeuticky a výchovně působit na chovance, pomáhat snižovat riziko recidivy a zvyšovat tak šance na propuštění nebo přeřazení do ochranného léčení. Aktivity chybí zejména v odpoledních hodinách a během víkendů a je způsobena nedostatkem personálu.
Nedostatečná odlišnost od trestu odnětí svobody
Zabezpečovací detence je ochranným opatřením, nikoliv trestem. Měla by se proto odlišovat jak nabídkou terapeutických aktivit, tak i charakterem prostředí. Cely však byly strohé, chovancům nebylo umožněno např. používat vlastní povlečení, pěstovat květiny, mít vlastní televizi nebo jinou elektroniku, přestože právě tohle pomůže odlišit zabezpečovací detenci od výkonu trestu odnětí svobody a může mít i motivační charakter.
Využívání zabezpečovací detence
K 1. lednu 2018 pobývalo v zabezpečovací detenci 79 chovanců, z nichž 92 % tvořili muži. Průměrný věk představoval 40 let, průměrná doba pobytu byla 4 roky.
Od roku 2009 do roku 2017 pobývalo v zabezpečovací detenci celkem 100 osob (některé v ní dosud pobývají). V současné době je zabezpečovací detence už teď uložena dalším 48 osobám, které do ní nastoupí po skončení trestu odnětí svobody.
Pokud je někomu uložena zabezpečovací detence, je pravděpodobné, že půjde o dlouhý, ne-li trvalý pobyt. Mezi lety 2009 – 2017 byla z celkového počtu 100 chovanců zabezpečovací detence ukončena pouze 21 osobám. Ročně tedy zabezpečovací detenci opouští pouze několik osob, většinou přecházejí do ochranného léčení, pouze jedna osoba byla propuštěna na svobodu.
V uplynulých pěti letech roste počet osob, kterým byla zabezpečovací detence uložena jako změna z ochranného léčení (případy, kdy ochranné léčení neplní svůj účel nebo nezajišťuje dostatečnou ochranu společnosti – např. útěky z psychiatrické nemocnice, užití násilí vůči personálu nebo ostatním pacientům apod.).