AKTUÁLNĚ: Kvůli COVID-19 je vstup veřejnosti do Kanceláře veřejného ochránce práv možný v pondělí a ve středu v 8:00 – 16:00

Zveřejněno Tisková zpráva

Sedm let od rozsudku proti České republice a nic se nezměnilo

I sedm let po rozsudku „D.H. a ostatní proti České republice“ jsou romské děti vzdělávány v bývalých zvláštních školách. Děti romského původu stále tvoří přibližně třetinu žáků vzdělávaných podle upraveného vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením, což neodpovídá faktu, že podíl Romů v populaci je odhadován jen na 1,4 – 2,8%.

Přesně před sedmi lety Velký senát Evropského soudu pro lidská práva odsoudil Českou republiku za nepřímou diskriminaci romských dětí z Ostravska v přístupu ke vzdělání. Osmnáct dětí tvrdilo, že byly nesprávně zařazeny do tehdejších zvláštních škol. Neměly zdravotní postižením, přesto jim stát poskytl méně hodnotné vzdělání. V konečném důsledku jim tak znemožnil lepší uplatnění v životě a na trhu práce. Česká republika nedokázala mezinárodnímu soudu přesvědčivě vysvětlit, proč v 90. letech romské děti na Ostravsku tvořily 56 - 70% žáků zvláštních škol, a spor proto prohrála. Od té doby je uvedený verdikt úhelným kamenem veškerých debat o rovných šancí ve vzdělání v České republice.

Rozsudek je dostupný  zde  (529.5 kB, Adobe Acrobat dokument)

Problematiku sleduje Rada Evropy, nově i Evropská Unie

Od roku 2007 Výbor ministrů Rady Evropy pravidelně monitoruje, zda Česká republika provedla systémová opatření, která by v praxi umožnila romským dětem přístup ke kvalitnímu vzdělání. „Skutečnost, že Výbor ministrů výkon tohoto rozsudku dosud neuzavřel, je nedobrou vizitkou naší země před ostatními státy. Na problematiku vzdělávání romských dětí se mě ptá kdokoliv, s nímž se jako ochránkyně doma i v zahraničí setkám“, dodává Anna Šabatová.

Stanovisko ochránkyně k výkonu rozsudku je  zde (326.8 kB, Adobe Acrobat dokument)

Letos v říjnu se k Výboru ministrů připojila i Evropská komise, která žádá od české vlády vysvětlení, proč segregace romských dětí v základním školství pokračuje. Pokud Česká republika nepředloží důkazy o účinných antidiskriminačních opatřeních, může být zažalována opět, tentokráte před Soudním dvorem Evropské Unie pro porušení Rasové směrnice.

Statistiky jsou stále alarmující

Evropská komise je především znepokojena disproporčním zastoupením Romů v základních školách praktických.  Z výzkumu, který v roce 2012 provedl bývalý ombudsman Pavel Varvařovský v 67 náhodně vybraných bývalých zvláštních školách, vyplynulo, že romští žáci jsou v těchto školách zastoupeni výrazně více, než odpovídá zastoupení romského etnika ve společnosti (Romové tvořili 32, resp. 35% žáků zkoumaných škol). Bývalý veřejný ochránce práv konstatoval, že neexistuje vědecké zdůvodnění, podle kterého by u jednoho etnika existovala výrazně vyšší míra výskytu lehké mentální retardace než u zbytku populace, a dovodil nepřímé diskriminační jednání státu vůči romským dětem.

Zpráva z výzkumu ochránce je dostupná zde.

V roce 2013 zjistila Česká školní inspekce podobný výsledek. Dle jejího výzkumu, který byl prováděn na všech základních školách, kde se vzdělávalo více jak pět dětí podle redukovaného vzdělávacího programu, činilo zastoupení romských žáků 28,2 %.

Ochránkyně vidí příčinu vysokých čísel mimo jiné v nejednotném používání diagnostických nástrojů (testů). „V odborných kruzích se delší dobu vědělo o tom, že sociální a kulturní znevýhodnění bylo v poradenských zařízeních zaměňováno za lehké mentální postižení. Osobně jsem se setkala i s názory pedagogů a psychologů, že romské děti nemohou být stejné chytré jako děti z majority, což je samozřejmě nepřijatelné“, říká Anna Šabatová, která se rovným šancím ve vzdělávání věnovala ještě před zvolením ochránkyní a podílela se na kontrolách České školní inspekce jako přizvaná osoba.

Česká politická reprezentace byla podle ochránkyně celých sedm let po vynesení odsuzujícího rozsudku pasivní a nechtěla problém diskriminace ve vzdělání řešit. Problém se tak jen prohluboval.

Řešení může přinést novela školského zákona

V současné době projednává Poslanecká sněmovna novelu školského zákona, která s účinností od 1. září 2016 zavede systém bezplatných podpůrných opatření pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. K této důležité novele uplatnila ochránkyně řadu připomínek. Smysl novinky tkví v tom, že v budoucnu už nebude klíčová zdravotnická diagnóza dítěte (postižení, znevýhodnění apod.), ale míra podpory, kterou má škola dítěti s pomocí státu zajistit (např. v podobě speciálních učebních pomůcek, individuálního vzdělávacího plánu či asistenta pedagoga). Novela mimo jiné zavádí i možnost přezkumu zpráv z poradenského zařízení.

Podle ochránkyně je novela pouhým začátkem a musí být následována celou řadou dalších opatření. Na prvním místě musí stát provést reformu financování regionálního školství. „Je paradoxní, že nejvíce prostředků dnes stát investuje právě do škol, které mají na žáky podstatně nižší nároky. Pokud by se tentýž žák měl vzdělávat ve škole hlavního vzdělávacího proudu, nedostane se mu od státu takové finanční podpory, přestože lze přepokládat, že mu právě tato škola zajistí vyšší vzdělání“, míní ochránkyně Anna Šabatová. Současně je přesvědčena, že uplatnění na školách naleznou i pedagogičtí pracovníci speciálních škol: „Jejich know-how a letité zkušenosti z práce se znevýhodněnými dětmi jsou pro ostatní školy nepostradatelné.“ Stát podle ní také musí finančně podpořit snížení počtu dětí ve třídách a zamezit personálnímu propojení speciálních škol a poradenských zařízení „Jedná se o jasný střet zájmů!“, domnívá se ochránkyně a poukazuje na skutečnost, že se k tomuto kroku Česká republika zavázala i před Výborem ministrů. Dosud bez viditelného výsledku.

Hlavní změna musí proběhnout v našich hlavách

Ani sebelepší zákon a snaha státu však podle ochránkyně nezajistí rovný přístup všech dětí ke vzdělání, pokud se nezmění myšlení lidí: „Všichni si musíme uvědomit, že každé dítě má stejné právo na vzdělání. Samozřejmě, ne každý se stane lékařem či inženýrem, ale na začátku života by stát měl všem dětem garantovat stejnou šanci. Je nepřípustné, aby stát zasahoval do života budoucích generací tím, že určitým dětem bude klást překážky v přístupu ke vzdělání a odsouvat je na vedlejší kolej.“

Ochránkyně připomíná i velký informační dluh českého státu vůči rodičům školáků. Ve společnosti tak stále panují obavy, že pokud se do běžných škol dostanou děti s jakýmkoli znevýhodněním, kvalita vyučování se sníží. Rodiče se pak rychle rozhodují dát své dítě na jinou školu. Stát by měl podle ochránkyně takovým pochybnostem zamezit a dodat rodičům veškeré potřebné informace. „Musí ukázat, že to jde. Že společné vzdělání různých dětí není výmysl skupinky nadšenců. Příkladů dobré praxe máme u nás hned několik. Stačí se jen dobře rozhlédnout“, radí ochránkyně.

Povinný rok předškolního vzdělávání

Nejdůležitější opatření, které by napomohlo romským dětem ve vzdělání, je podle ochránkyně povinný rok předškolního vzdělávání. Novela školského zákona však tuto možnost neobsahuje, byť to vláda přislíbila Výboru ministrů Rady Evropy. Doporučení ochránkyně, aby byl povinný rok předškolního vzdělávání zaveden už od 1. září 2016, nevyslyšeli ani ministr školství, ani premiér Bohuslav Sobotka. Ti uvažují nejdříve o datu 1. 9. 2017. Ochránkyně proto bude usilovat o získání podpory pro své doporučení v Poslanecké sněmovně. Domnívá se, že dva roky jsou dostatečně dlouhá doba pro vytvoření míst v mateřských školách pro předškoláky. Zároveň odmítá, aby bylo předškolní vzdělávání realizováno jako zvláštní „přípravka“, jak zamýšlí ministerstvo: „Rozdělit děti do dvou typů zařízení, kdy jedno z nich je spojeno se sociálním znevýhodněním, je zárukou pokračující segregace. Společenskou soudržnost zajistí jen společné vzdělávání dětí od nejútlejšího věku v mateřské škole.“

 

Vytisknout

Zpět na aktuality