Zveřejněno Tisková zpráva

Nahrávat či nenahrávat v lékařských ordinacích? Pacientům i lékařům to vyjasní nová metodika, na které se podílela i Kancelář ombudsmana

Mohou si pacienti během svého vyšetření nahrávat lékaře? A mohou si pořídit záznam i bez jeho vědomí? Kolem těchto otázek v praxi panuje řada sporů a nejistot. Ministerstvo zdravotnictví na ně přináší odpovědi v nové metodice. Svým odborným pohledem do ní přispěla i Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana. Metodika je nyní v připomínkovém řízení, po jeho skončení by mohla vstoupit v platnost.

Nahrávání lékařů pacienty a jejich blízkými – téma, které vyvolává emoce i právní otázky. Je pořizování takových záznamů legální? Jak s nimi nakládat?  A obstojí jako důkaz v případě sporu? Právě na to se zaměřuje návrh nové metodiky Ministerstva zdravotnictví, který vznikl v těsné spolupráci s Kanceláří ombudsmana a dětského ombudsmana. 

Kdy a jak pořizovat a používat nahrávky?

Na základě návrhu metodiky Ministerstva zdravotnictví ombudsman přináší Desatero pro pacienty a jejich blízké:

1.     Postupujte s rozmyslem a zdrženlivě. Nahrávky pořizujte jen v přiměřených situacích, kdy informace nemůžete získat jinak. 
2.      Nahrávání by mělo sloužit zejména k ochraně práv pacienta. 
3.     Volte otevřené a předem oznámené nahrávání, je-li to vzhledem k okolnostem možné. 
4.     Vyhýbejte se nahrávání dalších pacientů a jiných nezúčastněných osob. 
5.     Uchovejte originální nahrávku, včetně data a technických údajů.  
6.     Nahrávku neupravujte. 
7.     Zaznamenejte si okolnosti pořízení nahrávky. 
8.     Nahrávku poskytněte pouze orgánům oprávněným ji posoudit (o koho jde právě ve vašem případě, zjistíte v letáku ombudsmana Zdravotnictví: Stížnosti ve zdravotnictví) 
9.     Nahrávku nezveřejňujte ani jinak nešiřte.   
10.   Cílem nahrávky nesmí být nátlak či kompromitace.

„Pacient je ve vztahu k lékaři obvykle tou slabší stranou. Pokud navíc nemá jinou možnost, jak prokázat ze strany zdravotníků nedostatek respektu nebo třeba nedůstojné zacházení, může si pořídit nahrávku. Souhlas k nahrávání nebude potřebovat v situaci, kdy nahrávku pořídí k ochraně svých práv. Když se rozhodne podat stížnost, může k ní nahrávku připojit,“ vysvětluje právnička Běla Vaverková, která se v Kanceláři ombudsmana a dětského ombudsmana specializuje na oblast zdravotnictví. 

A právě z tohoto úhlu na otázku vytváření záznamů nahlíží i metodika „Pořizování nahrávek zdravotníků a jejich využití při šetření stížností a ve správním řízení“. Ta mimo jiné upozorňuje, že zdravotnická zařízení nemohou nahrávání plošně zakázat, jak se to v současnosti někdy děje.

Nahrávání je totiž v některých případech zcela legitimní a může představovat jeden z mála způsobů, jak doložit průběh komunikace mezi pacientem a zdravotníky. Typicky jde o situace, kdy pacient použije mobil nebo jiné zařízení, aby zachytil konzultaci o svém zdravotním stavu. Nahrávka může sloužit také, pokud dojde na spor o průběhu lékařského poučení, nebo pokud je člověku odmítnuta lékařská péče.

Pacienti by však i v těchto případech měli upřednostnit otevřený přístup a zdravotníka o svém záměru natáčet jej předem informovat. Utajené nahrávky jsou až krajní možností. Zároveň ten, kdo nahrávku pořizuje, musí mít na paměti práva zdravotníků, ale i dalších osob, kterých by se mohla dotknout. 

Nyní metodika prochází připomínkovým řízením. To potrvá do 10. července. Pak by mohla začít sloužit správním orgánům řešícím stížnosti v oblasti zdravotnictví. Zároveň poskytne dobré vodítko i zdravotním zařízením a pacientům.   

 

Příklady případů, které v souvislosti s nahráváním ve zdravotnických zařízeních řešil ombudsman

Vytisknout

Zpět na aktuality