Zveřejněno Tisková zpráva

Evropský soud pro lidská práva cituje veřejného ochránce práv

Dne 27. listopadu 2008 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek v případu Mohamed Magdi Mansour Rashed versus Česká republika (stížnost č. 298/07) a konstatoval porušení článku 5 odst. 1 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozsudek potvrdil právní názor českého veřejného ochránce práv, který se zabýval stížnostmi žadatelů o azyl a v červnu 2007 vydal zprávu poukazující na pochybení úřadů. V odůvodnění rozsudku Evropský soud pro lidská práva přímo cituje pasáže ze zprávy veřejného ochránce práv a odkazuje rovněž na jeho další šetření.

Egyptský občan Mohamed Magdi Mansour Rashed přiletěl v srpnu 2006 na letiště Praha-Ruzyně a projevil úmysl požádat o azyl. Byl proto umístěn do přijímacího střediska v tranzitním prostoru letiště. 9. září mu bylo doručeno rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti o azyl. Následující den byl stěžovatel z důvodu přeplněnosti Přijímacího střediska Praha-Ruzyně přemístěn do tzv. detašovaného pracoviště ve Velkých Přílepech, kde byl držen do dubna 2007. Teprve poté byl vrácen do Přijímacího střediska Praha-Ruzyně a v červnu 2007 mu bylo umožněno vrátit se do Egypta. Ve svém podání Evropskému soudu pro lidská práva namítal, že jeho držení ve středisku Velké Přílepy bylo protiprávní a jeho stížnost na tuto protiprávnost nebyla vyřízena přiměřeně rychle. Poukazoval na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – konkrétně článku 5, odstavec 1 (právo na svobodu a osobní bezpečnost) a odstavec 4 (právo na rychlé rozhodnutí o zákonnosti zbavení svobody).

Evropský soud pro lidská prává v odůvodnění rozsudku potvrdil právní názor veřejného ochránce práv, že poměry, za nichž byli žadatelé o azyl drženi v Přijímacím středisku na letišti Praha-Ruzyně, resp. Velké Přílepy, byly v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud v souladu s veřejným ochráncem práv konstatoval, že stěžovatel neměl k dispozici žádný prostředek nápravy, na základě kterého by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody. V případě Mohameda Magdi Mansoura Rasheda nebylo po celou dobu deseti měsíců jeho zadržování ve středisku Velké Přílepy vydáno žádné rozhodnutí. Rovněž v souladu se závěry veřejného ochránce práv Evropský soud pro lidská práva dále shledal, že azylový zákon v tehdejším znění (před 21. 12. 2007) byl nejasný, nezajišťoval dostatečnou ochranu a právní jistotu žadatelů o azyl proti svévolným zásahům do osobní svobody. Zákon proto nemohl sloužit jako dostatečný základ pro stěžovatelovo zbavení svobody.

V neposlední řadě Evropský soud pro lidská práva rovněž cituje závěry veřejného ochránce práv a ztotožňuje se s jeho právním názorem, že při aplikaci zákona o azylu je za den vydání rozhodnutí o azylu třeba považovat den, kdy je žadateli o azyl předáno rozhodnutí, a nikoli pouhá výzva, aby si rozhodnutí převzal.

Evropský soud pro lidská práva přiznal stěžovateli náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši 2000 eur.

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva je ve francouzštině dostupný na echr.coe.int (konkrétně na cmiskp.echr.coe.int/tkp197/portal.asp. Odkazy na právní názor českého veřejného ochránce práv je zejména v čl. 40 a 75.

K rozsudku vydalo tiskové prohlášení i Ministerstvo spravedlnosti ČR (portal.justice.cz/ms/ms.aspx).

Znění závěrečných zpráv ze šetření, na něž odkazuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva najdete mezi stanovisky ochránce na www.ochrance.cz (spis 6336/2006/VOP542/2007/VOP).

 

 

 

Vytisknout

Zpět na aktuality