Zpravodaj ombudsmana a dětského ombudsmana za leden a únor 2026

Zpravodaj k tisku

Obsah

Úvodní slovo

Pomohli jsme napravit chybu úřadu

Pomohli jsme vyjasnit právní úpravu

Radili jsme v diskriminačních věcech

Navštěvujeme zařízení

Monitorujeme práva lidí s postižením

Ombudsman jako lidskoprávní instituce

Úvodní slovo

Milé čtenářky, milí čtenáři,

tentokrát začneme náš Zpravodaj trochu netradičně. A sice poděkováním. Upřímně Vám totiž musíme poděkovat za Vaši aktivní účast a zájem o naši činnost. Na naši výzvu, abyste nám sdělili, co Vás trápí a čím by se měl ombudsman a dětský ombudsman zabývat, se ozvaly stovky z Vás. Vaše podněty, připomínky i sdílené zkušenosti jsou pro nás nenahraditelným zdrojem informací o tom, kde ve společnosti přetrvávají problémy, které si zaslouží naši pozornost.


Obraceli jste se na nás s otázkami i konkrétními situacemi z různých oblastí každodenního života – od fungování úřadů, přes sociální a rodinné záležitosti, až po ochranu práv dětí. Právě díky Vašemu zapojení můžeme lépe zacílit naši činnost tam, kde je nejvíce potřeba. Získané poznatky předáme ombudsmanovi a dětskému ombudsmanovi.


Ano, a to se dostáváme k velmi významné novince. Česká republika má svého prvního dětského ombudsmana. Tím byl 6. března zvolen Martin Beneš - český právník a soudce, který se dlouhodobě věnuje opatrovnické agendě, tedy především sporům o děti, rodinnému právu a ochraně ohrožených dětí. Působil jako opatrovnický soudce v Mostě a je považován za praktika s každodenní zkušeností z terénu. A my se už velmi těšíme na spolupráci s ním. Zvolení dětského ombudsmana představuje důležitý milník v ochraně práv dětí a zajistí, aby hlas dětí byl slyšet.


A samozřejmě i v tomto čísle Zpravodaje přinášíme spoustu střípků z naší činnosti a zajímavé případy, kterými jsme se zabývali v lednu a únoru 2026. Přejeme příjemné čtení!


Tým Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí

Pomohli jsme napravit chybu úřadu

Úřad odmítl přiznat pomoc ženě kvůli dokumentům, které nemohla doložit. Po našem zásahu jí přiznal 80 tisíc (sp. zn. 1608/2025/VOP)

Žena se přestěhovala do nového bydlení. Proto nemohla úřadu práce doložit náklady na bydlení za předchozí kalendářní čtvrtletí ze starého bytu, kde už nežila. Úřad práce je po ní přesto vyžadoval a odmítl zohlednit její aktuální situaci.


Když žena opět žádala o příspěvek na bydlení, úřad práce nadbytečně žádal předložení rozsudku soudu o svěření dítěte do její péče. Tentýž rozsudek chtěl úřad i pro přiznání přídavku na dítě. Rozsudek ale žena neměla, protože soudní řízení stále probíhalo. Kromě toho posílal úřad práce všechny dokumenty poštou, přestože žena měla zřízenou datovou schránku. 


Nadbytečné dokládání dokumentů, neefektivní komunikaci s ženou i neochotu posoudit skutečnou situaci – to vše jsme úřadu práce vytkli. Úřad práce proškolil zaměstnance a provedl přezkumné řízení. Původní rozhodnutí zrušil a stěžovatelce přiznal dávky celkem ve výši 80 000 Kč.
 

Vytkli jsme OSPOD nedostatky ve spolupráci se školou (sp. zn. 37/2025/DO)

OSPOD sice musí zachovávat mlčenlivost o dítěti a práci s rodinou. Se školou by však měl komunikovat a koordinovat s ní postup v zájmu dítěte. Jedním z nástrojů takové spolupráce je případová konference.

Škola upozorňovala OSPOD na problematické chování a rodinné zázemí svého 13letého žáka. Podněty zasílala opakovaně. Zjistili jsme, že se OSPOD rodině věnuje. Přesto neinformoval školu, jak naložil s jejím oznámením o podezření na ohrožení dítěte.


Škola také opakovaně žádala OSPOD o uspořádání případové konference. OSPOD ji uspořádal až po půl roce. Dřívější konání konference přitom nebylo kvůli situaci v rodině účelné. OSPOD však měl školu alespoň stručně informovat.


Na základě naší zprávy přijal tajemník úřadu několik opatření k nápravě. Zajistil pracovníkům OSPOD supervizi a školení o spolupráci se školami. Upravil také vnitřní předpisy pro přijímání podnětů od škol.
 

Úřad věděl o dluhu na nájemném, dávku na bydlení přesto neposílal pronajímateli (sp. zn. 3111/2025/VOP)

Příspěvek na bydlení může úřad práce posílat přímo pronajímateli, když se dozví, že jej nájemce nevyužívá k úhradě nájemného.  

Pronajímatel se obrátil na úřad práce poté, co nájemník přestal platit nájem. Požádal, aby mu úřad posílal příspěvek na bydlení přímo na účet, jak tomu bylo dříve. Úřad to ale odmítl s tím, že tak může učinit až po třech měsících neplacení nájemného a že pronajímatel musí dluh prokázat. 

Upozornili jsme úřad práce, že podmínka tříměsíčního dluhu na nájemném v zákoně není. Úřad může začít posílat dávku pronajímateli už ve chvíli, kdy nájemce poprvé nepoužije příspěvek na zaplacení nájemného, a stačí k tomu prohlášení pronajímatele. 

Úřad práce uznal, že udělal chybu a zaměstnance proškolil. Pronajímatele jsme poučili o možnosti žádat náhradu škody za chybný postup úřadu práce.

Samoživitelka přišla kvůli přechodu na superdávku o finanční pomoc. Zajistili jsme nápravu (sp. zn. 112/2026/VOP)

Mladá matka žádala o dávku na potraviny, drogerii, Sunar a oblečení pro dítě. Úřad práce jí nevyhověl. Vyhodnotil, že má dostatečné příjmy, přestože jí ze státní pomoci zbývalo po zaplacení nájmu 2500 Kč měsíčně. 

Žena původně pobírala příspěvek na bydlení, který klesl z částky 8 000 Kč na 1 781 Kč kvůli přeplatkům na energiích. Z důvodu přechodu na superdávku nemohl úřad práce dávku zase zvýšit. Ze stejného důvodu nemohla žena žádat ani o přídavek na dítě. 

Úřad práce jsme upozornili na chybu. Poukázali jsme na pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí, aby úřad práce řešil nestandardní situace v souvislosti s přechodem na superdávku využitím dávky mimořádné okamžité pomoci. Narození dítěte, které úřad práce nemůže zohlednit v příspěvku na bydlení nebo přídavkem na dítě, je nestandardní situací. 

Úřad práce svou chybu uznal. Situaci matky a svá původní rozhodnutí přehodnotil a stěžovatelce přiznal dávku ve výši 8 349 Kč.

Úřad práce se přepočítal, když do příjmů zahrnul i půjčku a ukončenou rodičovskou. Pomohli jsme ženě získat dávky zpětně (sp. zn. 5260/2025/VOP)

Žena neměla na úhradu nájemného, proto si půjčila 17 tisíc korun od rodiny. Úřad práce půjčenou částku zohlednil při výpočtu příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení i přesto, že žena musela peníze vrátit. To mohla doložit smlouvou o půjčce. 

Kromě půjčky započítal úřad práce do příjmů ženy i rodičovský příspěvek. Jeho poslední výplatu ale žena obdržela v měsíci před podáním žádosti o dávky a úřad to věděl. Pro vysoké příjmy jí přesto dávky nepřiznal. 

S postupem úřadu jsme nesouhlasili. Upozornili jsme, že úřad nepřihlédl ke skončení výplaty rodičovské a že žena tím pádem musela hospodařit s o třetinu nižším rozpočtem, než jaký vypočítal úřad. Poukázali jsme také na to, že úřad práce neměl půjčku považovat za příjem.

Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí úřadu práce nejprve potvrdilo. Potvrzení ale později v přezkumném řízení zrušilo. Úřad práce chybu napravil a ženě dávky přiznal ve výši 37 611 Kč za tři měsíce.

Kvůli potrubí vysychá potok. Přiměli jsme úřady, aby problém začaly účinně řešit (sp. zn. 6354/2023/VOP)

Úřad nařídí odstranění stavby, pokud je stavba nepovolená, nebo ohrožuje životní prostředí či majetek třetích osob. Pokud úřad v řízení o odstranění neprokáže nepovolenost stavby, rozhodne, že se její odstranění nenařizuje. 

Potrubí, které odvádí téměř veškerou vodu z potoka do mlýna, má na svědomí dlouhodobý spor i dopad na okolní prostření. Jednak není jasné, zda byla jeho stavba povolená, jednak způsobuje vysychání potoka, z kterého nepřitéká dost vody do tůně. Kvůli tomu se na nás obrátil muž, který tůni vybudoval s přispěním dotace. Nyní hrozí, že bude muset dotaci vrátit kvůli nedostatku vody. 

Vodoprávní úřad po letech řízení rozhodl, že odstranění potrubí nenařídí, a krajský úřad jeho postup potvrdil. A tak, i když existují pochybnosti, že je potrubí nepovolené, nemůže úřad o stejné záležitosti rozhodovat podruhé. 

Úřady jsme upozornili, že potrubí ohrožuje životní prostředí i majetek nedalekého obyvatele. S tím se nám podařilo úřady přimět, aby zahájily řízení o odstranění potrubí.

Otec poslal výživné omylem hned dvakrát, úřad kvůli tomu sebral matce dávky (sp. zn. 1683/2025/VOP)

Matka přišla o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení kvůli chybě při platbě výživného. Otec její dcery omylem poslal výživné dvakrát v jednom měsíci. Úřad práce započítal do příjmu ženy obě částky, přestože uvedla, že se otec spletl a jednu splátku výživného mu vrátila. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí úřadu práce potvrdilo. Podle něj žena neměla výživné vracet, protože otec zaplatil výživné na měsíc dopředu. 

Úřadu práce jsme vytkli, že ženu nevyzval k doložení důkazů (například čestného prohlášení otce dítěte), případně sám u otce dítěte neověřil, zda skutečně poslal výživné omylem. 

Ministr práce a sociálních věcí rozhodnutí v přezkumném řízení zrušil. Úřad práce chybu napravil a stěžovatelce dávky přiznal.

Pomohli jsme vyjasnit právní úpravu

Upozornili jsme Ministerstvo zdravotnictví, že i cizinci s tzv. neduální zaměstnaneckou kartou zapsaní na úřadu práce mají nárok na pojištění hrazené státem (sp. zn. 6240/2025/VOP)

Neduální zaměstnanecká karta je typ dlouhodobého pobytu pro cizince (ze třetích zemí), kteří již mají volný přístup na český trh práce. Na rozdíl od tzv. duální karty slouží pouze jako povolení k pobytu, nikoliv jako povolení k práci. V praxi činilo rozlišování mezi kartami potíže. Nově však k rozlišování není důvod. 

Cizinci s neduální kartou mohou být od roku 2024 registrovaní na úřadu práce a mají nárok i na podporu v nezaměstnanosti. Neměli dosud nárok na veřejné zdravotní pojištění hrazené státem. To se teď díky našemu šetření změnilo.

Ministerstvo zdravotnictví nás podpořilo a se zdravotní pojišťovnami dohodlo, že od 1. 1. 2026 mají veřejné zdravotní pojištění držitelé duálních i neduálních zaměstnaneckých karet zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Po dobu jejich evidence na úřadu práce tak za ně hradí pojištění stát. K tomu vydalo ministerstvo stanovisko.

Přiměli jsme Státní zemědělský a intervenční fond stanovit jasná pravidla pro splátky při vracení dotací (sp. zn. 3868/2024/VOP)

Úřad musí žádosti o splátky při vracení dotace posuzovat podle předem daných a srozumitelných pravidel a své rozhodnutí jasně vysvětlit.

Zemědělec musel vrátit dotaci a požádal Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF) o povolení splátek. Fond žádost zamítl kvůli formální vadě, aniž by ho vyzval k jejímu odstranění. Nesdělil mu ani všechny důvody zamítnutí. Navíc neměl předem stanovená pravidla, podle kterých o splátkách rozhoduje. Upozornili jsme SZIF, že i při rozhodování o splátkách musí dodržovat základní zásady správního řízení. Musí dát žadateli možnost odstranit vady žádosti, rozhodovat podle jasných kritérií a své rozhodnutí srozumitelně odůvodnit.

Zároveň jsme upozornili na výrazně vyšší penále a úroky u zemědělských dotací než u jiných programů. Navrhli jsme proto, aby se podmínky více přiblížily pravidlům používaných v rozpočtových pravidlech a v daňovém řádu.

Fond naše závěry přijal. Přislíbil vydat metodický pokyn, který sjednotí postup při povolování splátek, a zveřejnit základní podmínky na svém webu. Ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství také navrhne snížení penále při nejbližší novelizaci zákona. Realizaci těchto změn budeme dále sledovat.

Radili jsme v diskriminačních věcech

Lidé nad 35 let měli menší šanci na obecní byt. Vytkli jsme městu diskriminaci (sp. zn. 1139/2025/VOP)

Rozdílné bodování žadatelů o obecní byt podle věku představuje méně příznivé zacházení. Město neporuší zákaz diskriminace jen v případě, že svým postupem sleduje legitimní cíl a používá přiměřené a nezbytné prostředky k dosažení cíle.

Muž neuspěl při žádosti o obecní byt. Domníval se, že jeho šance výrazně snížila pravidla, podle kterých město zvýhodňovalo lidi ve věku 18–35 let. Město svůj postup obhajovalo tím, že chtělo zvýšit počet obyvatel s trvalým pobytem a podpořit zaměstnanost v nové průmyslové zóně. 

V tomto ohledu však věk budoucích obecních nájemníků nehrál roli. Další podmínky (trvalý pobyt na adrese bytu a zvýhodnění preferovaných profesí) poskytovaly dostatečnou záruku k dosažení cíle. Město navíc podpořilo mladé lidi i tím, že upřednostnilo domácnosti s nezletilými dětmi. 

Vytkli jsme proto městu postup jako diskriminační. Město slíbilo změnit pravidla tak, aby pro přidělení bytu věk už nebyl rozhodující.

Uchazečka o práci se sluchovým postižením se díky nám dočkala omluvy (sp. zn. 1890/2025/VOP)

Zaměstnavatel se dopustí diskriminace z důvodu zdravotního postižení, pokud odmítne uchazeče se sluchovým postižením na pozici skladového operátora, aniž by jeho zdravotní způsobilost k práci individuálně posoudil lékař.

Žena se ucházela o práci skladnice u přepravní společnosti. S podobnou prací již měla zkušenosti, dokonce ovládala řízení vysokozdvižného vozíku, vlastnila i řidičský průkaz. Zaměstnavatel ji ale odmítl. Sdělil jí, že práci s ohledem na její sluchové postižení vykonávat nemůže a že by určitě neprošla vstupní lékařskou prohlídkou.

Postup zaměstnavatele jsme vyhodnotili jako diskriminaci. Zaměstnavatel neznal podrobnější informace o míře poškození sluchu ženy. Neověřoval, jaké zvuky slyší a jaké nikoli. Její zdravotní způsobilost k práci neposoudil lékař. Zaměstnavatel tak nemohl adekvátně vyhodnotit, zda je její sluch pro výkon práce dostatečný.

Na základě našich závěrů se zaměstnavatel ženě omluvil. Přislíbil také, že bude zdravotní způsobilost posuzovat individuálně a hledat možnosti, jak umožnit práci i lidem se zdravotním omezením.

Wellness vyhradilo dvě hodiny v týdnu pouze ženám. Zjistili jsme, že muže tím nediskriminuje (sp. zn. 2579/2025/VOP)

Zákazník wellness centra nebyl spokojený s přístupem provozovatele, který pravidelně jednou týdně vždy na dvě hodiny umožňuje vstup pouze ženám. Muži vadilo, že během návštěvy centra musel své procedury přerušit, zatímco jeho partnerka mohla pokračovat v celodenním pobytu. Návštěvník to vnímal jako diskriminaci mužů, a proto se obrátil na nás.

Zjistili jsme, že Wellness centrum rezervovalo čas pro ženy na základě poptávky zákaznic. Část žen totiž nechtěla podstupovat procedury, které vyžadují částečné nebo úplné svléknutí, za přítomnosti mužů. Žádaly soukromí a bezpečný prostor.

Vyhodnotili jsme, že v tomto případě nejde o diskriminaci. Wellness centrum totiž sleduje legitimní cíl. Navíc volí minimálně omezující časovou dotaci. Ocenili jsme také, že centrum smysluplnost svého opatření průběžně vyhodnocuje.

Poukázali jsme na diskriminační postup města při přidělování sociálních bytů a doporučili jeho změnu (sp. zn. 6155/2024/VOP)

Bodové zvýhodnění výdělečné činnosti žadatelů o sociální bydlení je nepřímo diskriminační. Takové kritérium totiž může nepříznivě dopadat na skupiny osob chráněné antidiskriminačním zákonem, které příjem z výdělečné činnosti mít nemohou (rodiče na mateřské či rodičovské dovolené, osoby pobírající starobní či invalidní důchod). 

Tříčlenná rodina žije v garsonce u matky jednoho z rodičů. Jedná se o nejisté bydlení. Zároveň je nevyhovující, zejména pro ženu s kombinovaným zdravotním postižením a malou dceru, které neposkytuje dostatek klidu a prostoru na učení.

Rodina proto žádala o městský byt, ale neúspěšně. Dokládá lékařské zprávy a svou tíživou bytovou situaci. V pořadnících se však posouvá pomalu. Město totiž jejich aktuální domov za nejistý ani nevyhovující nepovažuje. Rodina je navíc v nevýhodě, protože nemůže získat body za výdělečnou činnost. 

Takový postup jsme – zejména u sociálních bytů – vyhodnotili jako nepřímo diskriminační. O tyto byty totiž často žádají lidé, kteří z různých důvodů pracovat nemohou.

Přestože jsme městu doporučili toto bodovací kritérium zrušit a u rodiny zohlednit jejich současné nevhodné bydlení, město svůj postup měnit nehodlá.

Potvrdili jsme diskriminaci ženy s postižením, která přišla o práci ve státní správě (sp. zn. 4316/2025/VOP)

Organizační důvody na straně zaměstnavatele nejsou samy o sobě důvodem pro odmítnutí či nepřijetí přiměřeného opatření ve prospěch člověka s postižením. Tím by byly pouze v případě, pokud by přijetí přiměřeného opatření představovalo nepřiměřené zatížení.

Zaměstnankyni statistického úřadu bránilo její zdravotní postižení provádět šetření v terénu. Vykonávala proto kancelářskou práci. Když ale na úřadě došlo k přerozdělení úkolů, nadřízení po ní začali chtít výjezdy mimo pracoviště. Žena žádala o změnu pracovní náplně nebo o snížení úvazku, ale neúspěšně. Nakonec ji okolnosti přinutily zaměstnání opustit. 

Takové jednání úřadu jsme posoudili jako nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. Zaměstnavatel musí v podobných situacích umožnit člověku dál pracovat, pokud pro něj potřebné úpravy nepředstavují nepřiměřenou zátěž. Organizační ani provozní důvody, kterými se úřad v tomto případě hájil, mezi ně ale nepatří.

Statistickému úřadu jsme zdůraznili, že orgány veřejné správy by měly být v přístupu k zaměstnancům s postižením vzorem.

Pomohli jsme romské rodině dostat se do pořadníku žadatelů o městský byt (sp. zn. 6608/2024/VOP)

V případě, že žadatelé romského původu prokazatelně odstranili všechny tvrzené překážky pro zařazení do pořadníku žádostí o městský byt (záznam v trestním rejstříku, dluhy na místních poplatcích) a podali novou žádost, bylo by z hlediska přímé diskriminace z důvodu romské etnicity podezřelé, pokud by je město do pořadníku opětovně nezařadilo.  

Žena  žije v nejistém nájmu se svým manželem a vnučkou, svěřenou do pěstounské péče. Proto chtěla získat nájem městského bytu.

Město však její žádost bez vysvětlení opakovaně odmítalo. Současně ji od podání žádosti odrazovalo. Žena měla za to, že je to kvůli jejímu romskému původu.

Prověřovali jsme přístup města a chtěli jsme od něj vysvětlení. Město uvedlo, že rodina dluží peníze za komunální odpad a žadatelčin manžel má dlouhé záznamy v rejstříku trestů. Žena však doložila potvrzení o platbě za odpad i čistý výpis z rejstříku a následně podala novou žádost. 

Nakonec rada města rodinu stěžovatelky do pořadníku zařadila. Doporučili jsme městu, aby se rodině omluvilo za to, že jejího člena nepravdivě pomluvilo ohledně jeho trestní minulosti.

Navštěvujeme zařízení

Už od roku 2006 jsme národním preventivním mechanismem

chráníme lidi před špatným zacházením. Proto navštěvujeme zařízení, kde jsou lidé omezení na svobodě nebo závislí na poskytované péči. Jedná se například o věznice, dětské domovy nebo domovy pro seniory. Od roku 2018 rovněž sledujeme, jak Česká republika naplňuje práva lidí s postižením podle Úmluvy 6 OSN o právech osob se zdravotním postižením. Proto navštěvujeme také zařízení, kde jsou lidé se zdravotním postižením.

V lednu 2026 jsme uskutečnili systematickou návštěvu psychiatrického oddělení Nemocnice Havířov. Taktéž jsme sledovali vyhoštění ze Zařízení pro zajištění cizinců Balková na Letiště Václava Havla (Praha).

V únoru 2026 jsme provedli systematickou návštěvu Dětského domova Mladá Boleslav.

Pomohli jsme změnit pravidla pro omezování používání mobilů dětmi ve výchovném ústavu (sp. zn. 130/2025/DO)

Omezení používání mobilního telefonu u dítěte s psychickými obtížemi nebo závislostním chováním je možné nejprve na základě srozumitelné dohody s dítětem. Pokud dohoda nefunguje, může zařízení výjimečně přistoupit k povinné dočasné úschově telefonu, musí ji však řádně zdůvodnit, písemně zaznamenat a dítěti vysvětlit. Bez takové dokumentace a jasných pravidel ve vnitřních předpisech nelze posoudit, zda šlo o dohodu, nebo o nepřípustný nátlak.

Nezletilý chlapec ve výchovném ústavu si stěžoval, že jako jediný musí odevzdávat personálu mobilní telefon. Telefon používal nadměrně, často i v noci, a kvůli tomu nezvládal školu ani běžný denní režim. Na pokyny vychovatelů reagoval agresivně a jeho školní výsledky byly katastrofální, přestože měl schopnosti na mnohem lepší výsledky. Lékaři upozorňovali, že časté používání elektroniky má negativní dopad na jeho psychické zdraví a doporučili omezení. Personál tvrdil, že se s chlapcem ústně dohodl na odevzdávání telefonu. Chlapec to ale vnímal jako nespravedlivý nátlak a zásah do svých práv.

Omezení používání telefonu jsme vyhodnotili jako rozumné opatření na ochranu chlapcova zdraví. Ústav však neměl o tomto kroku žádné písemné záznamy ani průběžné vyhodnocování omezujícího opatření. Ústavu jsme proto doporučili, aby jasná pravidla pro individuální omezování technologií zakotvil přímo ve svém vnitřním řádu. Ředitel tak učinil a nastavil jasná pravidla a předvídatelné postupy.

Hlídáme vzdělávání dětí i ve vazbě (sp. zn. 566/2025/DO)

Dítě ve vazbě má právo plnit povinnou školní docházku. Stát musí zajistit, aby vzdělávání probíhalo i při omezení osobní svobody. 

Patnáctiletý chlapec byl více než měsíc ve vazbě. Rodiče namítali, že mu věznice nezajistila vzdělávání odpovídající povinné školní docházce. Podle jejich informací se ke studijním materiálům dostal se zpožděním a bez jasného vedení.

Prověřili jsme postup vazební věznice. Zjistili jsme, že týden po příchodu do vazby začalo vzdělávání formou řízeného samostudia pod dohledem speciálního pedagoga. Chlapec měl k dispozici učebnice i učivo ze své základní školy a plnil školní povinnosti po většinu doby vazby. Nezjistili jsme porušení jeho práva na vzdělání. Současně jsme věznici upozornili, že v podobných případech má jednat pružněji a rychleji, zejména při navazování kontaktu se školou a zahájení výuky.

S péčí o děti pomůže více lidí, vedení zvažuje změnu nevyhovujícího prostředí. Dětský domov vyšel vstříc našim upozorněním (sp. zn. 18/2025/NZ)

Při návštěvě dětského domova jsme si všimli nevyhovujícího prostředí, ve kterém děti žijí. Domov sídlí v bývalém statku, který je těžké vytápět, okolní občanská vybavenost nedostačuje potřebám dětí, které mají v domě navíc omezený přístup k teplé vodě. Naše upozornění se setkaly s pochopením soukromého zřizovatele dětského domova, který přislíbil podniknout kroky k přemístění domova na vhodnější místo.

A vyhověl i další z našich výhrad. Budova domova je prostorná a členitá, jedna jeho část má oddělený vstup. V dětském domově pracoval v noci pouze jeden člověk na 32 dětí. Upozornili jsme dětský domov, že takové uspořádání přináší mnoho nástrah a podceňuje rizika, která nezvládne pokrýt jeden zaměstnanec. Dětský domov vyhlásil výběrové řízení na nočního asistenta. Přislíbil, že do konce července tohoto roku budou na noční směně pracovat další dva pracovníci. 

Monitorujeme práva lidí s postižením

Poradní orgán pro práva lidí se zdravotním postižením v dosavadním složení se loučí, brzy předá štafetu

Poradní orgán ombudsmana pro oblast práv lidí se zdravotním postižením se sešel 5. února 2026 ve stávajícím složení naposledy. Symbolicky tak uzavřel jednu důležitou kapitolu. Členové na závěrečném jednání zhodnotili několikaletou spolupráci. Shrnuli hlavní výstupy i témata, která zůstávají aktuální do budoucna. 

Během svého působení se poradní orgán věnoval zejména posilování práv lidí se zdravotním postižením a upozorňoval na systémové nedostatky. Jednotliví členové také přinášeli své přímé zkušenosti. A právě to se ukázalo jako klíčové – jejich pohled pomáhal odhalovat problémy, které by jinak mohly zůstat skryté. 

Přestože poradní orgán v dosavadní podobě skončil, témata, která otevíral, zůstávají nadále důležitá. Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí děkuje všem členům za jejich práci, odborné podněty i dlouhodobou spolupráci. Navazující poradní orgán bude ustanoven po zvolení nového ombudsmana.

Ombudsman jako lidskoprávní instituce

Ombudsman poprvé v roli NHRI před výborem OSN (sp. zn. 1121/2026/VOP)

V únoru 2026 prošla Česká republika v Ženevě pravidelným přezkumem plnění Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Šlo o zásadní milník – poprvé jsme se přezkumu účastnili s mandátem národní lidskoprávní instituce (NHRI). Výboru jsme předložili tzv. stínovou zprávu, která přináší nezávislý pohled na bariéry v ochraně žen a dívek před diskriminací.

Upozornili jsme například na dopady mateřství na zaměstnanost, rizika sociálního a finančního vyloučení neformálních pečujících a nedostatky v procesu odškodňování protiprávních sterilizací.

Otevřeli jsme také další témata z naší agendy. Upozornili jsme na postavení migrantek a praxi zajišťování rodin s dětmi bez dostatečné identifikace zranitelných osob. Zdůraznili jsme, že hodnocení dopadů legislativy na rovnost je v praxi prováděno jen formálně nebo vůbec. Poukázali jsme i na systémové nedostatky v péči o ženy s chronickým únavovým syndromem, nedostatečné financování neziskových organizací pomáhajících obětem trestných činů a nízkou dostupnost i kvalitu zdravotní péče pro ženy v souvislosti s porody.

Výbor CEDAW některá naše zjištění zohlednil a vyzval vládu k posílení kapacit pro výkon mandátu NHRI.

Ombudsman přispěl do studie OSN o duševním zdraví mladých lidí (sp. zn. 185/2026/DO)

Ombudsman v únoru 2026 zaslal Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva vyjádření k připravované studii o dopadech problémů duševního zdraví na lidská práva mladých lidí. 

Upozornili jsme na alarmující data z Česka: až 40 % žáků devátého ročníku vykazuje známky středně těžké až těžké deprese a 30 % příznaky úzkosti, přitom dívky jsou zasaženy dvakrát častěji než chlapci. Zásadním problémem je nedostupnost péče o duševní zdraví. V celé zemi působí pouze 157 dětských psychiatrů, z nichž polovina je v předdůchodovém věku. Nedostatečná je i kapacita lůžek v pobytových zařízeních. Zdůraznili jsme specifickou zranitelnost LGBTIQ+ mládeže, která čelí stigmatizaci, i dětí s autismem či mentálním postižením, pro které v ČR chybí systémové sociální služby. Upozornili jsme také na mezery v legislativě: chybí jasná metodika pro zapojování dětí do rozhodování o jejich vlastní hospitalizaci a péči. 

Doporučili jsme posílení kapacit, lepší podporu obětí trestných činů a vytvoření inkluzivního prostředí respektujícího práva všech dětí bez rozdílu.

Zpravodaj ombudsmana a dětského ombudsmana za listopad a prosinec 2025