Rovné zacházení a diskriminace
Od roku 2009 je ombudsman národním orgánem pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací. Jeho úkolem je poskytovat obětem diskriminace metodickou pomoc, provádět výzkumy v oblasti diskriminace, vydávat doporučení k prosazování rovného zacházení.
Zatímco „tradiční“ působnost ombudsmana se vztahuje pouze na úřady a instituce vykonávající státní správu, v oblasti diskriminace se ombudsman může zabývat i stížnostmi na diskriminační jednání obcí (např. při pronajímání obecních bytů), zaměstnavatelů (při výběru zaměstnanců, odměňování, ukončování pracovního poměru apod.), obchodníků (při nabízení produktů a služeb), škol a dalších.
Diskriminací se obecně rozumí odlišné zacházení ve srovnatelných situacích bez rozumného odůvodnění. Nestačí se však diskriminovaným či diskriminovanou pouze cítit – diskriminace musí skutečně existovat jako jednání popsané a zakázané zákonem. Antidiskriminační zákon stanoví, z jakých důvodů je rozlišování mezi lidmi nepřípustné. Jsou to rasa, etnický původ, národnost, státní příslušnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra a světový názor. Současně antidiskriminační zákon vymezuje situace, v nichž je diskriminace zakázána. Jde o zaměstnání, podnikání, vzdělání, zdravotní péči, poskytování zboží a služeb včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti.
Některé další zákony (např. školský zákon, zákoník práce, zákon o ochraně spotřebitele aj.) zakazují diskriminaci i z jiných důvodů, např. z důvodu členství v odborových organizacích či politických stranách, z důvodu rodinného stavu, sociálního původu, majetku atd. Na jejich dodržování dohlížejí jiné kontrolní orgány, např. Česká školní inspekce, Česká obchodní inspekce, inspektoráty práce aj.
Výpověď z práce kvůli věku
Paní Marie dosáhla důchodového věku a zaměstnavatel se jí chtěl zbavit, stejně jako několika dalších starších kolegyň. Snažil se je přimět k tomu, aby přistoupily na dohodu o ukončení pracovního poměru. Těm, které odmítly, nevyplatil roční odměny a vyhrožoval jim, že je bude přesouvat z místa na místo a znepříjemňovat jim zaměstnání tak, že samy odejdou. Když se nedaly zastrašit, dal jim výpověď pro nadbytečnost, ale vzápětí na jejich místa vypsal výběrové řízení.
Paní Marie se s diskriminací nesmířila a rozhodla se bránit. Potvrdili jsme, že šlo o diskriminaci z důvodu věku. Paní Marie se obrátila na soud a uspěla. Soud rozhodl, že její výpověď pro nadbytečnost je neplatná. Zaměstnavatel se odvolal, ale neuspěl. Případ definitivně uzavřel Nejvyšší soud, který rozhodnutí nižších soudů potvrdil.
Zákaz vstupu do prodejny s kočárkem
Majitelka obchodu s potravinami nechtěla v prodejně kočárky, a tak na dveře umístila obrázek s přeškrtnutým kočárkem. Paní Ivana nechtěla nechávat svého dvouletého syna v kočárku samotného venku před dveřmi, když byl obchod dostatečně prostorný i pro její kočárek. Obrátila se tedy na Českou obchodní inspekci, která se ale jejím problémem odmítla zabývat.
Nakonec se paní Ivana obrátila na ombudsmana. Ombudsman situaci posoudil jako nepřímou diskriminaci z důvodu pohlaví. Ačkoli se na první pohled může zdát, že si obchodníci mohou stanovit své podmínky, jak uznají za vhodné, není to tak vždy. Ani obchodníci nesmí diskriminovat – jejich podmínky a pravidla nesmí při nákupu zboží nespravedlivě dopadat na rodiče malých dětí.
Po upozornění ombudsmana provozovatelka obrázek s přeškrtnutým kočárkem odstranila. Bezpečnost zákazníků je možné řešit i jinými způsoby než úplným zákazem vstupu rodičů s kočárky. Pokud zrovna obchod nebude plný zákazníků a neohrozí to ničí bezpečnost, provozovatelka rodičům vjezd s kočárkem dovolí.
Nepřidělení obecního bytu kvůli etnicitě
Paní Růžena se potřebovala přestěhovat do bytu, který by lépe vyhovoval jejímu synovi se zdravotním postižením. Dvakrát žádala o městský byt, dvakrát vyhrála výběrové řízení, ale město s ní nájemní smlouvu neuzavřelo. Paní Růženě se postup města nelíbil a obrátila se na ombudsmana.
Ombudsman zjistil, že město jednalo s paní Růženou jinak než s jinými žadateli o byt. Žadatelé, kteří splnili podmínky pro přidělení bytu a nebyli Romové, byt od města dostali. Paní Růžena jako Romka byt nedostala. Ombudsman řekl, že to je diskriminace, a doporučil paní Růženě, aby se soudila, pokud se s městem nedohodne. Město uznalo svou chybu a s paní Růženou uzavřelo smlouvu na byt na dobu neurčitou.
Podívejte se na výstupy z naší činnosti nebo si vyhledejte naše zajímavé případy.