Zveřejněno
Případ pro ombudsmana: Stavební spoření
Malého Jakuba a jeho maminku vyhodil jeho otec z bytu. Odstěhovali se tedy k dědečkovi, který platil po přechodnou dobu za Jakuba stavební spoření. Úřad, který měl vyplácet dávky sociální péče, zažaloval Jakubovu matku a nutil ji, aby stavební spoření zrušila. Odebral jí sociální dávky a soudně vymáhal vrácení dávek již přeplacených. Matka se po policejních výsleších psychicky zhroutila.
Stavební spoření
Spis. značka VOP 4067/2002
V jedenáctém dílu cyklu „obyčejných lidských příběhů“ přináší Česká televize příběh matky – samoživitelky, která požádala veřejného ochránce práv o prošetření postupu úřadu v situaci, kdy si již nevěděla jiné rady. Dostala se do sociální tísně, když pečovala o malé dítě, nedostávalo se jí finančních prostředků a nezbylo jí, než se obrátit na příslušný úřad s žádostí o dávku sociální péče. Úřad žádosti vyhověl, přiznal jí dávku, neboť byla shledána sociálně potřebnou. Po zjištění, že matka v minulosti uzavřela pro svého syna stavební spoření, ji však sociální pracovnice nutila, aby spoření zrušila, neboť je považovala za úspory, z nichž může s dítětem žít. Nevzala při tom v potaz skutečnost, že požadavkem na zrušení nejen znemožní do budoucna dítěti, jehož zájmy měla hájit, snadnější přístup k bydlení, ale že matkou obtížně naspořené částky se předčasným zrušením smlouvy zmenší o několikatisícový státní příspěvek. Matka, s ohledem na nekompromisní požadavek úřadu, podala u soudu návrh, aby se zrušením smlouvy o stavebním spoření vyslovil souhlas. Na rozdíl od úřadu však soud správně posoudil, že takové jednání je v rozporu se zájmy dítěte, a ke zrušení stavebního spoření souhlas nedal.
Úřad však obvinil matku z vědomého zatajení existence stavebního spoření v žádosti o dávku, podal na ni trestní oznámení kvůli „podvodnému jednání“ a současně jí všechny vyplacené dávky sociální péče vyčíslil jako přeplatek. Veškerá rozhodnutí potvrdil i odvolací orgán, úřad požádal soud o nařízení exekuce, která byla realizovaná. Matka se v důsledku jednání úřadu, od kterého zcela oprávněně očekávala ve své těžké životní situaci pomoc, psychicky zhroutila a bohužel až tehdy se obrátila na veřejného ochránce práv.
Zástupkyně veřejného ochránce práv po provedeném šetření vyhodnotila postup úřadů jako zásadní pochybení. Vzhledem k tomu, že však žadatelce o dávku již vypršely všechny lhůty k využití opravných prostředků, apelovala na úřad, aby se žadatelce alespoň za způsobené útrapy omluvil. Ani jeden z úřadů však své pochybení neuznal.