V komunikaci s dětskými pacienty na psychiatriích je co zlepšovat. Jejich přiměřené zapojení do rozhodování zvládají jen některé nemocnice

Už vloni vzniklo na základě zjištění ze série návštěv psychiatrických nemocnic Doporučení obsahující základní pravidla pro zapojení dětí do rozhodování v souvislosti s jejich hospitalizací na psychiatrii. Systematické návštěvy totiž ukázaly, že přístup k nezletilým pacientům se v jednotlivých nemocnicích značně liší.

Klíčovým principem doporučení, které následně vydalo ve svém věstníku i Ministerstvo zdravotnictví, je informování dětských pacientů přiměřeně věku a jejich rozumové a volní vyspělosti. Od vyspělosti dítěte by se pak měl odvíjet další postup při jeho zapojování do rozhodování o záležitostech spojených s hospitalizací.

Cílem větší participace dětských pacientů není striktní určení pravidel, kdo rozhoduje a ignorování ostatních zúčastněných, upozornil ombudsman. Vyvažovat všechna práva a zájmy je podle něj ale velmi náročné.

Důležité je pracovat s tím, že každé dítě nabývá schopnost rozhodovat se postupně: „Není to tak, že do osmnácti let dítě není schopné rozhodovat o ničem a úderem osmnáctých narozenin je najednou ke všemu způsobilé. Proto nemůžeme automaticky všechny pacienty mladší osmnácti let z rozhodování vylučovat. Zdravotníci by měli každé dítě a v podstatě i každou konkrétní situaci posuzovat individuálně,“ vysvětlil ombudsman Stanislav Křeček s tím, že v první řadě jde právě o přizvání dětských pacientů jako partnerů do komunikace o dění, které se jich velmi osobně dotýká. Takový přístup může snížit u dětí stres spojený s hospitalizací a napomáhat zdárnému průběhu léčby.

Může jít přitom o zdánlivé drobnosti, které ale v praxi posunují dětské pacienty z pozice objektu péče mezi aktivní účastníky dění. V jedné z navštívených psychiatrických nemocnic například měli na formuláři pro udělení souhlasu s hospitalizací vyhrazené místo pro podpis dítěte. Formulář pak podle okolností podepisovali rodič i dítě, pouze rodič nebo pouze dítě. Nemocnice také vytvořila pro děti jednoduchý a srozumitelný letáček o možnosti si stěžovat.

Souhrnná zpráva z návštěv psychiatrických nemocnic se věnuje i zacházení s pacienty v průběhu hospitalizace. Prostředí i režim v nemocnici má podporovat léčbu a cíl hospitalizace, tak aby děti pobývaly v nemocnici co nejkratší dobu. Průměrná doba hospitalizace se pohybuje v řádu několika týdnů, v některých nemocnicích přitom stále panuje neosobní prostředí s mnohalůžkovými pokoji nebo dokonce mřížemi na oknech.

Velkým tématem je absence takzvané výchovně léčebné péče, kterou sice předpokládá zákon o ústavní a ochranné výchově, v praxi ale chybí jasně daná pravidla i podmínky pro její poskytování. „V nemocnicích se setkáváme s dětmi, o nichž jsou zdravotníci přesvědčeni, že mají převážně výchovný problém. Výchovné ústavy, kde tyto děti pobývají, je však k hospitalizaci posílají, protože děti potřebují psychiatrickou péči,“ shrnul své zkušenosti z návštěv právník Kanceláře ombudsmana Matěj Stříteský, který se sedm let věnuje právě oblasti psychiatrických nemocnic. 

Problémy podle něj násobí i skutečnost, že zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy fakticky nemohou zaměstnávat zdravotníky. Vyhláška totiž předpokládá, že zdravotní péči budou tyto děti dostávat mimo ústav ve zdravotnickém zařízení. V nemocnicích ale na druhou stranu zase není typické zaměstnávat etopedy, tedy specialisty zabývající se poruchami chování. Nemocnicím i výchovným ústavům tak ve výsledku chybí část odborníků, které děti s provázanými výchovnými i duševními problémy a nutně potřebují. „Děti, které by takovou kombinovanou péči potřebovaly, se tak stávají pomyslným horkým bramborem,“ dodává Stříteský.

Souhrnnou zprávu zaslal ombudsman psychiatrickým nemocnicím i Ministerstvu zdravotnictví jako zřizovateli pěti navštívených zařízení. Jak se nemocnicím daří naplňovat jeho doporučení, bude veřejný ochránce práv sledovat při dalších návštěvách. Zároveň chce nadále jednat s Ministerstvem zdravotnictví.