AKTUÁLNĚ: Kvůli COVID-19 je vstup veřejnosti do Kanceláře veřejného ochránce práv možný v pondělí a ve středu v 8:00 – 16:00

Zveřejněno Tisková zpráva

Úřad práce vyřadil uchazeče o zaměstnání z evidence nezákonně

V roce 2019 se na ombudsmana obrátil stěžovatel, který byl vyřazen z úřadu práce. Do evidence byl zařazen v srpnu 2018. V září se měl dostavit na stanovený termín jednání. Z toho se pro hospitalizaci v nemocnici omluvil. Po ukončení hospitalizace se měl stěžovatel dostavit na úřad práce v nejbližší úřední den, což stěžovatel z neznalosti neučinil a úřad práce ho následně vyřadil. Jak ukázalo šetření ombudsmana, toto vyřazení bylo nezákonné. Úřad práce ani nadřízené Ministerstvo práce a sociálních věcí však závěry z šetření ombudsmana neakceptovalo, a proto ombudsman přistupuje k informování veřejnosti v rámci sankční tiskové zprávy.

Dle poučení o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání, které stěžovatel na úřadě práce podepsal v den podání své žádosti o zprostředkování zaměstnání mu vznikla „povinnost dostavit se na úřad práce nejbližší úřední den poté, co pominuly vážné důvody, pro které se nedostavil na úřad práce v řádném stanoveném termínu.“ Toto uchazeč neučinil, a proto byl z evidence vyřazen.  

“Zákon o zaměstnanosti stanoví uchazeči povinnost poskytovat součinnost úřadu práce při zprostředkování zaměstnání, mimo jiné dostavit se na úřad práce ve stanoveném termínu. Zákon však uchazeči neukládá povinnost dostavit se na úřad práce v nejbližší úřední den poté, co pominuly vážné důvody, pro které se nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu. Stěžovatel byl s touto povinností seznámen prostřednictvím poučení, které mu oproti podpisu předal úřad práce. Protože však taková povinnost neexistuje, nelze o ní uchazeče poučit,” říká k případu ombudsman.  

“Nezpochybňuji, že uchazeč o zaměstnání je povinen se při zprostředkování zaměstnání řídit pokyny úřadu práce. Ovšem i tyto mají své zákonné limity. Povinnost dostavit se na úřad práce ve stanoveném termínu stěžovatel neporušil, protože pro svou dočasnou neschopnost byl z jejího splnění omluven. Stěžovatel se tedy nedopustil maření součinnosti s úřadem práce, a rozhodnutí o jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro naplnění této skutkové podstaty (maření součinnosti) je tak nezákonné,” uvádí Stanislav Křeček.  

“Po skončení dočasné neschopnosti uchazeče, které má uchazeč úřadu práce oznámit do 8 kalendářních dnů, má úřad práce prostor pro individuální sociální práci s uchazečem, stejně jako tomu bylo v případě stěžovatele u stanovení původního termínu. Pokud úřad práce považuje za nutné realizovat jednání na úřadě práce za účelem zprostředkování zaměstnání, musí uchazeči znovu stanovit konkrétní termín. Dle Nejvyššího správního soudu přitom stanovený termín nesmí být určen vágně. Musí zahrnovat nejen konkrétní den, kdy se má uchazeč o zaměstnání dostavit na úřad práce, ale též přesné stanovení času návštěvy úřadu,” vysvětluje ombudsman.  

V lednu 2020 navrhla tehdejší ombudsmanka Ministerstvu práce a sociálních věcí provedení přezkumného řízení a zrušení rozhodnutí o vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání. Ministerstvo práce a sociálních věcí ani úřad práce na základě zprávy o šetření nepřijaly žádné opatření k nápravě. Argumentace o správnosti jejich postupu nepřesvědčila ani zástupkyni ombudsmana, která v šetření pokračovala, a proto setrvala na formulovaných závěrech. Dne 8. července 2020 vydala závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě. 

Ministryně práce a sociálních věcí opatření k nápravě nepřijala, a proto ombudsman o případu informoval vládu, která jeho stanovisko dne 22. března 2021 vzala na vědomí a nyní informuje i veřejnost.

Vytisknout

Zpět na aktuality