Zveřejněno
Záruka obce či státu místo kauce pro pronajímatele
Obce, stát či jiné instituce by podle ombudsmana mohly přispět k řešení bytových problémů. Řada lidí a rodin nezíská nájemní smlouvu, protože nedokáže složit obvykle požadovanou kauci ve výši tří měsíčních nájmů. Místo vynakládání sociálních dávek na to, aby skončily jako kauce na účtu pronajímatele, by obce či stát mohly poskytnout smluvně zajištěnou záruku.
Zdá se, že jedním z problémů, které ztěžují přístup k bydlení resp., uzavírání smluv o nájmu bytu, je požadavek pronajímatele na to, aby nájemce před podpisem smlouvy složil jakousi kauci, tedy finanční částku, která by byla pronajímateli k dispozici, pokud by nájemce neplnil své povinnosti, především by neplatil nájemné. Náš občanský zákoník nazývá takovou finanční částku „jistotou“ a její podmínky jsou upraveny v § 2254 občanského zákoníku.
Z tohoto ustanovení ovšem vyplývá, že zákon žádnou povinnost skládat nějakou kauci (jistotu) nestanoví! Je zde pouze uvedeno, že pokud se nájemce a pronajímatel na takové kauci/jistotě dohodnou, nesmí být vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného. Pokud si nic takového neujednají, žádná povinnost nájemci nevznikne.
Požadavek pronajímatelů, kteří bez ujednání o jistotě odmítají nájemní smlouvy s nájemci uzavřít, je vcelku pochopitelný a nelze proti tomu ničeho rozumného namítat. Při současné výši nájmů je však požadavek složit trojnásobek a ještě zaplatit běžný nájem na měsíc předem (a to původní návrh občanského zákoníku počítal s šestinásobkem nájemného!) pro mnoho rodin vážnou překážkou k uzavření nájemní smlouvy k bytu, a tedy k získání bydlení.
Na požadavek pronajímatelů lze ovšem reagovat i jinak než složením finanční částky. Ta ostatně v okamžiku podpisu nájemní smlouvy není zapotřebí, neboť se její využití předpokládá až později, při případném porušení povinnosti nájemníka. V jednotlivých a naléhavých případech by mohla být tato kauze nahrazena smluvně zajištěným příslibem instituce – státu, obce, charitativní organizace -, že převezmou případné závazky nájemce, které by v budoucnu plynuly z dohody o jistotě. Jinak řečeno, např. obec by se zaručila za svého občana, aby mu pomohla získat bydlení. Bylo by to možná lepší a efektivnější, než poskytovat zájemcům o bydlení peníze ze sociálních dávek na to, aby je složili na účet pronajímatele jako kauci.
Nebylo by to někdy možné a přijatelné řešení? Řada lidí i rodin by byla schopna řádně platit nájem a mohla by získat bydlení, ale nemají finanční prostředky na jednorázovou kauci. Stát i obce by tak v mnoha případech mohly vyřešit bytové problémy svých občanů. Zeptám se na to představitelů obcí a poslanců.
Stanislav Křeček, ombudsman