Ombudsmanka hájila dvou a půl leté dítě, které zažilo už 3 změny pečovatelů

Ústavní soud ustanovil ombudsmanku kolizní opatrovnicí dvou a půl leté holčičky. Krajský soud ji svěřil do společné dlouhodobé pěstounské péče, současně zrušil dosavadní pěstounskou péči na přechodnou dobu a zamítl návrh rodičů na svěření dcery do jejich péče. Rodiče s tím nesouhlasili a také namítali, že jim noví pěstouni pod vedením úřadů brání v kontaktu s dcerou.

Ombudsmanka se seznámila se situací holčičky, setkala se s holčičkou a její novou pěstounkou, s rodiči v jejich novém bydlišti, hovořila se sociální pracovnicí, kontaktovala původní pěstounku na přechodnou dobu a rovněž prostudovala kompletní spisovou dokumentaci k věci. Jako kolizní opatrovnice dítěte dospěla k závěru, že v důsledku rozhodnutí o svěření do dlouhodobé pěstounské péče došlo k výraznému zásahu do práva na rodinný život (omezováním kontaktu holčičky s rodiči) a navrhla Ústavnímu soudu, aby zrušil rozsudek o svěření holčičky do dlouhodobé pěstounské péče (pobývala tam zatím pouze 2 měsíce a neztratila původní vazby).

Rodiče výrazně zlepšili svoji situaci a usilovně pracují na zlepšení svých poměrů, aby mohli výhledově požádat o svěření dcery zpět do své péče. Spolupracují s odborníky, řeší své problémy, pracují. S dcerou mají navázanou silnou citovou vazbu a po dobu, kdy byla holčička svěřena do péče pěstounky na přechodnou dobu, se s ní velmi často stýkali.

Podle ombudsmanky v tomto případě pěstounská péče na přechodnou dobu přesně naplňovala svůj účel, kterým je poskytnout prostor a podporu rodičům, aby mohli jednak zlepšit a stabilizovat své poměry, a zároveň rozvíjet a prohlubovat vzájemný vztah s dcerou formou častého a kvalitního kontaktu. „Jednalo se de facto o pěstounskou péči s výraznou účastí rodičů, což by měl být v obdobných případech ideální model fungování pěstounské péče. Považuji proto za zcela zarážející, že pěstounce na přechodnou dobu dokonce zainteresované orgány státní správy vytýkaly, že umožňovala častý kontakt holčičky s rodiči, přestože pro jakékoli omezování nebyly dány žádné důvody,“ upozorňuje ombudsmanka Anna Šabatová. Pěstounka na přechodnou dobu podle ní postupovala velmi profesionálně.

Ombudsmanka  soudu přednesla názor, že nebyl důvod měnit pěstounskou péči na přechodnou dobu a předat holčičku do dlouhodobé pěstounské péče. Zákon sice předpokládá, že pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat jen rok, ale současně podle ombudsmanky výklad zákona připouští, aby byla ve výjimečných případech v zájmu dítěte pěstounská péče na přechodnou dobu opakována. Přesně tomu odpovídal i tento případ, kdy setrvání u stejné pěstounky, tj. zopakování pěstounské péče na přechodnou dobu, bylo v nejlepším zájmu holčičky.

Změnu nedoporučovala ani klinická psycholožka, která ve své zprávě upozorňovala, že holčička za dobu svého útlého dětství zažila už trojí změnu péče. Diagnostikovala u ní vyhýbavou vztahovou vazbu, která je právě důsledkem změn pečující osoby. Psycholožka proto nedoporučovala další změnu pečující osoby alespoň do věku 3 let.

Vzhledem k tomu, že pěstounka na přechodnou dobu byla nepochybně osobou, k níž měla holčička dosud nejdelší a nejstabilnější vazbu, považovala ombudsmanka za nejlepší řešení ponechat holčičku u ní a dále umožňovat její kontakt s rodiči s výhledem, že se rodina v budoucnu opět spojí.