Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Aktuálně > Tiskové zprávy 2019 > Ochranné léčení nemá koncepci, negarantuje bezpečí pacientům, ani personálu

Ochranné léčení nemá koncepci, negarantuje bezpečí pacientům, ani personálu

21. listopadu 2019

Stav ochranného léčení zůstává po pěti letech od tzv. žďárské kauzy stejný. Chybí koncepce a také zákonný rámec ochranného léčení je nedokonalý. Přísliby Ministerstva zdravotnictví zůstaly nenaplněny, probíhající reforma psychiatrické péče se ochranného léčení dotýká jen v detailech. Nejistota ohledně budoucího poslání psychiatrických nemocnic vede jen k přešlapování, jehož výsledkem může být další snižování bezpečnosti pacientů a personálu a špatné zacházení.

Ombudsmanka provedla v období 2017 – 2019 systematické návštěvy 10 psychiatrických zařízení pro dospělé, z toho 5 se zaměřením na výkon ochranného léčení (psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, Horní Beřkovice, Kosmonosy, Kroměříž a Opava). Poznatky z návštěv zařízení doplnila zjištěními z několika individuálních šetření a u systémových připomínek zohlednila i dokumenty vypracované ministerstvy po tzv. žďárské kauze, kdy žena propuštěná před osmi měsíci z ochranného ústavního léčení do ambulantního usmrtila pod vlivem vážné duševní poruchy studenta a další dvě osoby poranila.

„Ústavní ochranné léčení kapacitně nedostačuje zvyšujícímu se počtu pacientů, chybí koncepce, jednotné standardy péče i pravidla pro zajištění bezpečnosti, systém vícezdrojového financování a na některých pracovištích chybí personál,“ shrnuje ombudsmanka Anna Šabatová závažné systémové nedostatky. Pokračování tohoto stavu podle ní vytvoří prostředí nebezpečné jak pro pacienty, tak pro personál. Už nyní v rámci provedených návštěv zaznamenala velmi rizikové situace a podmínky, které v konkrétních případech šlo označit za špatné zacházení.

„Tragická událost ve Žďáru nad Sázavou v roce 2014 ukázala nutnost začít ochranné léčení systémově řešit. Ministerstva zdravotnictví a spravedlnosti se shodla, že je třeba připravit zvláštní zákon, který by jasně stanovil povinnosti všech dotčených subjektů, sjednotil by pojmy, vymezil a zlepšil podmínky ochranného léčení a jako podklad pro financování by zohlednil zvýšené požadavky na bezpečnost. Takový zákon je naprostou nutností. Jenže pět let uplynulo a nikam jsme se neposunuli, neexistuje ani věcný záměr zákona,“ konstatuje ombudsmanka. Ministerstvo zdravotnictví podle ní nyní ujišťuje, že ochranné léčení je řešeno v rámci reformy psychiatrické péče, ale to jsou časově příliš vzdálené sliby, navíc s ohledem na cíle reformy to není kompletní odpověď na stávající situaci. „Zaslala jsem ministrovi zprávu s podrobným popisem zásadních nedostatků ochranného léčení a s doporučeními, co konkrétně je třeba řešit. Chtěla bych nyní od ministra lepší reakci než jen vágní přísliby.“

Nedostatečné zajištění

Stát nestanoví kapacitu a zajištění ochranné léčby, i když pacientů přibývá. V některých krajích vůbec není možné určitý typ léčby podstoupit a pacienti jsou převáženi jinam. Ženy mají jen jedno specializované oddělení v Psychiatrické nemocnici Horní Beřkovice, všude jinde jsou rozptýleny mezi ostatní pacientky a nemají tak užitek z propracovaných programů léčby.

Některé nemocnice zřídily pro část pacientů s ochranným léčením oddělení se specificky zajištěnou péčí a bezpečností, jinde zůstávají nebezpeční pacienti ve společném příjmovém oddělení, kde mají po dobu týdnů a měsíců jen velmi strohý terapeutický program a mohou být hrozbou pro ostatní pacienty. Ani specializovaná oddělení kapacitně nestačí, takže se čím dál víc pacientů léčí na běžných odděleních, což může opět představovat riziko – ombudsmanka např. řešila stížnost na nezvládnutou „integraci“ sexuálních delikventů mezi pacienty s psychózami.

Chybí nástroje k objektivnějšímu hodnocení naplnění účelu ochranného léčení a přetrvávající nebezpečnosti pacienta. Po medializovaných závažných činech, kterých se dopustila osoba s duševní poruchou, se snížila ochota soudů propouštět nemocné z ústavní péče. Ambulancí přijímajících pacienty s ochranným léčením je nedostatek a neexistuje jejich síť, řadě pacientů navíc chybí sociální zázemí a nemají kam jít, takže jsou „nepropustitelní“, i když jsou u nich bezpečnostní rizika snížená a jsou připraveni ústavní léčení opustit. Psychiatrické nemocnice tak někdy slouží fakticky jako ubytovny, což je i s ohledem na nedostatečnou kapacitu ochranného léčení nepřijatelné.

Systémovým nedostatkem je i odkládání ochranného léčení až po výkonu uloženého trestu odnětí svobody, místo aby probíhalo už během pobytu v dobře zabezpečeném prostředí věznice. Účinnost odložené terapie klesá, snižuje se i motivovanost pacientů, kteří z vězení přecházejí do nemocnic, a zvyšuje se riziko recidivy.

Předpisy nepočítají s nutností přerušit ochranné léčení nebo s přemístěním pacienta do jiné nemocnice. Ombudsmanka se setkala s případem pacienta ochranného léčení s onkologickým onemocněním vyžadujícím operaci a dlouhou léčbu. Soud v takovém případě nemá žádné vodítko, jak postupovat. V jiném případě došlo k tak vážnému narušení vztahů mezi pacientem a terapeutickým týmem, že léčba přestala plnit svůj cíl a restriktivní opatření vůči pacientovi dosahovala úrovně špatného zacházení. Nebylo ale jak u soudu vymoci přemístění do jiného zařízení.

Nepamatuje se na mladistvé, nepočítá se pro ně se zvláštními podmínkami, zajištěním vzdělávání a dalších aktivit, ani se zajištěním zvýšené ochrany před zneužitím mezi dospělými.

Bezpečnost

Zajištění bezpečného, před útěky zabezpečeného a bezdrogového prostředí pro ochrannou léčbu patří k největším problémům nemocnic. Žádný předpis neupravuje zabezpečení venkovního prostoru nemocnic a uzavřených oddělení, nejsou stanoveny požadavky a nástroje pro zajištění vnitřní bezpečnosti při hospitalizaci pacientů s nebezpečným chováním nebo závislostí na drogách.

Náklady na zabezpečení prostředí a posílení personálu poskytovatelé nemají kompenzovány, takže k řešení přistupují různě, podle aktuálních finančních možností. Někteří poskytovatelé s investicemi vyčkávají až na koncepci státu a na strategická rozhodnutí o budoucnosti psychiatrických nemocnic. Léta tak přetrvává neuspokojivá situace, která se bude s nárůstem počtu pacientů v ochranném léčení dál zhoršovat a zvyšovat bezpečnostní rizika.

Část pacientů v ochranném léčení tvoří lidé nemotivovaní, agresivní i s trestným chováním. Mohou představovat ohrožení pro personál i ostatní pacienty. Mezi personálem ale až na výjimky není dost mužů, takže si většina nemocnic alespoň zavedla nějaký systém přivolání dalších zdravotníků (např. z jiných oddělení) na pomoc při zvládání akutního agresivního chování. Tam, kde systém nefungoval dostatečně, personál uváděl, že se necítí bezpečně. Ombudsmanka se setkala i s případem, kdy byla situace tak špatná, že práci personálu musela suplovat policie.

„Systém ochranného léčení nefunguje, jak by měl, ať už z pohledu ochrany společnosti, tak i v zajištění náležité péče nemocným. Obojí hrozí zásahy do základních práv – personálu chybí garance bezpečí a kvality péče, pacienti zase mají nižší ochranu svých práv než vězni. Ochranné léčení tak ztrácí původní účel a zužuje se na pouhou detenci,“ shrnuje ombudsmanka.

Nejdůležitější doporučení Ministerstvu zdravotnictví:

  • Urychleně připravit legislativní návrhy komplexně upravující ochranné léčení.
  • Zpracovat koncepci ochranného léčení a zlepšit mechanismus jeho financování.
  • Sjednotit postup zdravotníků při hodnocení naplnění účelu ochranného léčení a hodnocení přetrvávající nebezpečnosti pacienta.
  • Připravit konkrétní a časově ukotvený plán zlepšení personální situace následné psychiatrické péče obecně a pracovišť poskytujících ochranné léčení zvláště.
  • Vymezit předmět a podmínky dozoru státního zastupitelství nad výkonem ochranného léčení.
  • Analyzovat případy, kdy v nemocnici musí zasahovat policie, a vypracovat postup pro situace, kdy pro zvládnutí agresivního pacienta volají zdravotníci na pomoc policii.

  

Celá zpráva týkající se ochranného léčení je zde.

 
Co je ochranné léčení

Ochranné léčení je jedním z možných opatření vůči pachateli trestného činu spáchaného ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou nebo pod vlivem návykové látky, nebo činu jinak trestného spáchaného nepříčetnou osobou – pokud je pobyt osoby na svobodě nebezpečný. Jeho účelem je odstranit nebo snížit nebezpečí ohrožení jiných osob, náprava a zajištění pachatele. Podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení ve formě ústavní nebo ambulantní. Ochranné léčení se nenařizuje na dobu určitou, ale trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje jeho účel, a to maximálně dva roky.  Potom může soud rozhodnout o prodloužení.

V ČR se ochranné léčení neprovádí ve specializovaných zařízeních, ale probíhá v psychiatrických nemocnicích, někdy i na běžných odděleních společně s pacienty, kteří se zde léčí dobrovolně.

Ochranné léčení se dělí na psychiatrické, sexuologické, závislostní a případně smíšené. V ČR je 14 psychiatrických nemocnic, kde je ústavní ochranné léčení poskytováno (13 poskytuje psychiatrické léčení, 6 sexuologické).

Podle údajů Ministerstva zdravotnictví z roku 2018 vykonávalo ochrannou léčbu 951 osob, z toho 664 prodělávalo léčení psychiatrické, 145 léčení návykových nemocí a 142 léčení sexuologické. Ve srovnání s předchozími 18 měsíci došlo k nárůstu o 13 %. Počet nemocných s nařízenou ochrannou léčbou trvale stoupá, třetina stávajících nemocných byla v ochranném léčení déle než 2 roky.


 
Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv