Zveřejněno
Ústavní soud souhlasí s veřejnou ochránkyní práv. Cesta k pořádku nevede přes plošné zákazy
Ochránkyně vítá rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil některá ustanovení vyhlášek měst Varnsdorf a Litvínov. ÚS v souladu s názorem ochránkyně potvrdil, že když všem lidem ve městě zakážeme sedět venku jinde než na lavičce, nevyřešíme tím problém vandalismu. Pouze z každého, kdo si sedne se zmrzlinou na zídku nebo před školou na zábradlí, uděláme pachatele přestupku. Lidé mají právo sednout si svobodně tam, kde sami uznají za vhodné.
Vyhlášky města Varnsdorf a Litvínov zakázaly na veřejných prostranstvích v celém městě sezení na obrubnících, zídkách a dalších stavebních prvcích, které k sezení nejsou určeny. Důvodem měl být boj proti vandalismu. V Litvínově byl navíc zákaz doprovázen odstraněním laviček z daných veřejných prostranství. Vznikla tak situace, kdy v určitých lokalitách je možné jen stát. Legálně si sednout nelze.
Právě plošnost zákazu a pohlížení na každého, kdo sedí mimo lavičku už dopředu jako na vandala, vedla ochránkyni k podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení vyhlášek obou měst.
„Vyhlášky Varnsdorfu a Litvínova vlastně považují každého, kdo sedí venku jinde než na lavičce, už dopředu za vandala. To je absurdní a nepřiměřené. Sezení kdekoli není samo o sobě škodlivou činností a k vandalismu vůbec vést nemusí,“ vysvětluje ochránkyně svůj pohled na vyhlášky.
Problematická je podle ní především plošnost zákazu.
„Rozhodně nechci obcím upírat právo určovat si, kde se sedět smí a kde ne. Dovedu si představit, že z nějakých důvodů zakážou sezení na chodníku na konkrétních místech, třeba na náměstí, před kostelem, před úřadem apod. Současně předpokládám, že na tato místa dají lavičky. Něco jiného je ale plošný zákaz pro celé město a pro všechny,“ nesouhlasí ochránkyně s nepřiměřeností omezení a vypočítává: „Když si venku sednete se zmrzlinou na schody, dopouštíte se přestupku. Když sedí student před školou na zábradlí, je to přestupek. Maminka hlídající své dítě na písku, u kterého není lavička, musí celou dobu stát, protože sednout si na zídku znamená dopustit se přestupku. Když se vám z horka udělá špatně a usednete na obrubu betonového květináče, i to je přestupek. Nic z toho přitom není vandalstvím.“
Obce mají i bez plošných vyhlášek možnost postihnout vandala, který ničí majetek. Mají také nástroje pro prevenci a předcházení nezákonnému jednání. To stejné tvrdí také Ústavní soud ve své tiskové zprávě:
„Pokud jde o otázku prevence před přestupky, kterou ve svém vyjádření akcentovalo město Litvínov, pak Ústavní soud upozorňuje na pravomoc strážníků obecní policie podle § 7 odst. 4 a 5 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, a příslušníků Policie České republiky podle § 10 odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na základě které mohou tito použít přiměřeně k okolnostem odpovídající výzvy (jejíž neuposlechnutí je přestupkem), a tím předcházet případnému dokonání některého z přestupků, ke kterému by jednání „sedících“ osob bezprostředně směřovalo, a to v souladu s účelem citované právní úpravy.“
„Veřejná prostranství mají už ze své podstaty co nejvíce sloužit lidem. Mají to být místa, kde se lidé scházejí, baví se i odpočívají. Jen pak se dá mluvit o obcích jako o společenstvích. Spíš než přes zákazy sezení k tomu ale vede cesta přes dostatek laviček,“ uzavírá ochránkyně.