Diskuse o trestním vymezení mučení a jiného špatného zacházení

Po zjištění špatného zacházení nutně vyvstávají související právní otázky. Jaká reakce je adekvátní v případě, kdy špatné zacházení dosahuje intenzity ponižujícího zacházení? Nabízí právní řád možnost postihu, který by odpovídal požadavkům Úmluvy proti mučení a Evropské úmluvy o lidských právech? Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová uspořádala 3. prosince 2014 v Brně neformální diskusi nad uvedenými tématy.

Pokud navštívené zařízení neučiní opatření k nápravě, ochránkyně může věc zveřejnit, což je nejčastější případ. Pokud je ale zjištění velmi závažné, může podle zákona o veřejném ochránci práv oslovit příslušné úřady. V posledním roce se ochránkyně ve čtyřech případech obrátila na orgány činné v trestním řízení v reakci na špatné zacházení v ubytovacích zařízeních pro seniory poskytujících péči bez oprávnění k poskytování sociálních služeb. Ochránkyně nabídla výklad, že konkrétní skutky mohou představovat trestné činy omezování osobní svobody, ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci a překračování živnostenského oprávnění. Nezdá se však, že by tak bylo postihnuto hlavní negativum spočívající ve vytvoření celkových podmínek zvyšujících riziko špatného zacházení (odpovědnost provozovatelů a vedoucích pracovníků) a neúmyslného špatné zacházení bez způsobení újmy na zdraví (ponižující zacházení).

O špatném zacházení je třeba uvažovat v různých kontextech, jak doložili analýzou dokumentů OSN a zpráv zvláštních zpravodajů pro mučení Maroš Matiaško a Anna Hofschneiderová. V českých podmínkách si můžeme klást dvě základní otázky. První je, jak právo kriminalizuje špatné zacházení. Ve vztahu k nárokům plynoucím z článku 3 Evropské úmluvy o lidských právech ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva poskytl rozbor problému Petr Konůpka. Otazníky v českém právu visí především nad kriminalizací ponižujícího zacházení, které není definováno vznikem újmy na zdraví a úmyslem pachatele ve vztahu k následku jeho jednání. Druhá otázka se týká praktické stránky účinného vyšetřování. Nad postupem orgánů činných v trestním řízení se kriticky zamyslela Zuzana Candigliota.

Diskuse otevřená tímto úvodem se týkala především výkladu a aplikace § 149 trestního zákoníku. Ačkoli z úst profesora Pavla Šámala zaznělo připomenutí, že toto ustanovení odráží mezinárodní závazky České republiky a komentář vybízí k výkladu směrem k postihu i jen ponižujícího zacházení jako trestného činu podle § 149, realita jeho nevyužívání orgány činnými v trestním řízení vzbuzuje skepsi, zda máme účinný trestněprávní nástroj postihu špatného zacházení. Stigma, které s sebou nese označení „mučení“, stejně jako dvacetiletá zkušenost s nevyužíváním této skutkové podstaty vedly diskutující spíše k závěru, že je namístě novelizace. Jak však připomněl Tomáš Langášek, správní trestání dotváří systém trestního postihu a i to je zapotřebí podrobit analýze. Anna Šabatová vnímá jako důležité zvýšit společenskou citlivost ke špatnému zacházení, neboť aplikace trestního práva vždy souvisí také se společenským vnímáním daných jevů.

Národní preventivní mechanismus bude nadále přinášet poznatky o situaci v zařízeních, přičemž Šabatová věří, že jako činnost evropského Výboru pro prevenci mučení (CPT) přispěla k rozvinutí judikatury Evropského soudu pro lidská práva, sehrají na národní úrovni stejnou úlohu zprávy národního preventivního mechanismu. Ochránkyně dále považuje za důležité zaměřit se právě na rovinu správněprávního postihu jednání, které představuje či způsobuje špatné zacházení.