Dávky na bydlení v nezkolaudovaném bytě

Prostor k bydlení nemusí být stavebním úřadem zkolaudovaný jako byt, přesto je možné jeho obyvatelům přiznat dávky určené k zajištění a udržení bydlení (příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení). Podmínkou je, že prostor je vhodný k trvalému bydlení. Veřejný ochránce práv se proto zastal stěžovatele, kterému úřad práce nepřiznal příspěvek na bydlení a odňal doplatek na bydlení s odůvodněním, že jeho obydlí nebylo stavebním úřadem zkolaudováno jako byt. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí úřadu práce potvrdilo. Podle veřejného ochránce práv však byl postup správních orgánů při interpretaci pojmu byt pro dávky na bydlení v rozporu s účelem sociální pomoci a s ústavně zaručeným právem na bydlení.

Jako nejúčinnější obrana pro stěžovatele se jevila žaloba proti Ministerstvu práce a sociálních věcí, proto ochránce předal případ Pro bono alianci  poskytující bezplatnou právní pomoc, s níž spolupracuje už od roku 2012. Pro bono aliance zprostředkovala kontakt na advokáta, který žalobu podal. Krajský soud v Brně následně potvrdil názor veřejného ochránce práv.

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová rozhodnutí soudu přivítala: „Soud potvrdil, že stavební úřad hodnotí soulad technického stavu budovy s předpisy veřejného práva, ale nemůže prostor posuzovat z pohledu práva sociálního zabezpečení. Úřad práce musí pro účely dávky hodnotit, jestli je prostor vhodný k bydlení alespoň v minimálním standardu a jde o ucelenou jednotku, jestli je k bydlení využíván a jestli žadatel o dávku má jinou alternativu.“ Podle ochránkyně je s ohledem na účel dávek na bydlení nepřípustné, aby úřad postupoval formalisticky a své rozhodnutí stavěl jen na existenci či neexistenci kolaudačního rozhodnutí. „Řada starých domů a bytů už dnes také neodpovídá požadavkům kladeným na nově vznikající stavby, přesto v souladu s právem slouží k bydlení. Odpověď na otázku, zda objekt poskytuje základní standard lidsky důstojného bydlení, tedy není možné redukovat jen na soulad s aktuálními stavebně-právními předpisy,“ upozorňuje veřejná ochránkyně práv.

V tomto případě stěžovatel bydlel v suterénu domu upraveném k bydlení. K dispozici měl velkým oknem dostatečně osvětlenou obytnou místnost s kuchyňským koutem, samostatným vytápěním, samostatnou toaletou a koupelnou. Tyto prostory užíval k bydlení dlouhodobě na základě nájemní smlouvy, byl zde hlášen k trvalému pobytu, a jak uváděl, jinou možnost ubytování nemá.

Úřad práce stěžovateli nejprve přiznal doplatek na bydlení, ale následně mu ho odňal, neboť se dozvěděl, že prostor není zkolaudován jako byt. Zamítl také žádost stěžovatele o příspěvek na bydlení a žádost o mimořádnou okamžitou pomoc, kterou chtěl stěžovatel na úhradu nákladů na bydlení. Úřad práce svůj postoj odůvodnil konstatováním, že nájemní vztah k obydlí nelze považovat za nájem bytu, protože daný prostor nebyl povolen jako samostatná bytová jednotka. Ministerstvo práce a sociálních věcí tento názor potvrdilo.

Veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský, který se případem zabýval, upozornil, že zákon o státní sociální podpoře a zákon o pomoci v hmotné nouzi nedefinují pojem bytu pro účely příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení. Obě sociální dávky slouží jako pomoc k zajištění základní životní podmínky – bydlení. Na byt je tak třeba pro účely dávek na bydlení nahlížet šířeji, než pouze v rovině veřejného práva stavebního, neboť základní požadavky na důstojné bydlení se nemusejí nutně rovnat požadavkům kladeným na nově vznikající stavby. Současně ochránce upozornil, že úřad práce ani ministerstvo nepřihlédlo k rozsudku Nejvyššího správního soudu, který jednoznačně konstatoval, že stavebně-právní předpisy nemohou být jediným východiskem pro definování bytu pro účely dávky na bydlení.

Prostřednictvím spolupráce s Pro bono aliancí  se podařilo najít právníka, který se případu bezplatně ujal a podal žalobu proti ministerstvu s využitím argumentů veřejného ochránce práv. Krajský soud v Brně mu dal za pravdu, zrušil rozhodnutí ministerstva a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Od 1. 1. 2015 se mění zákon o pomoci v hmotné nouzi tak, že úřad práce přizná doplatek na bydlení žadateli, který k bydlení užívá jiný než obytný prostor (nezkolaudovaný jako byt), avšak pouze tehdy, pokud prostor bude splňovat tzv. standardy kvality bydlení vycházející z některých požadavků veřejného práva stavebního na stavby, a současně půjde o případ hodný zvláštního zřetele.