Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Aktuálně > Tiskové zprávy 2013 > Ostrava – další rok se znečištěným ovzduším

Ostrava – další rok se znečištěným ovzduším

16. ledna 2013

Před více než rokem vydala zástupkyně ombudsmana stanovisko k problematice znečištěného ovzduší na Ostravsku a doporučila konkrétní opatření k nápravě. Nyní vyhodnotila, co jednotlivé úřady realizovaly a co naopak zůstává neřešeno.

Více než rok po vydání stanoviska k problematice znečištěného ovzduší na Ostravsku  konstatuje zástupkyně veřejného ochránce práv, že Ministerstvo životního prostředí, Magistrát statutárního města Ostravy a zejména Krajský úřad Moravskoslezského kraje sice přijaly řadu opatření, která mohou do budoucna situaci na Ostravsku zlepšit, současně však některá doporučení zůstávají nerealizována.

Kvalita ovzduší v Ostravě je i nadále mimořádně špatná a zejména v zimních měsících opakovaně dochází k závažným smogovým situacím. Navíc na rozdíl od jiných velkých měst, na sebe prašné částice na Ostravsku vážou z důvodu zvýšených koncentrací znečistění v ovzduší také vyšší podíl těžkých kovů a další, pro lidské zdraví značně škodlivé částice. Celkový stav je v rozporu s vnitrostátními předpisy i s mezinárodním i závazky.

Zástupkyně ombudsmana ve svém šetření zabývala všemi hlavními zdroji znečištění (průmysl, doprava, lokální topeniště a přenos z Polské republiky), v navrhovaných opatřeních k nápravě se pak soustředila především na znečištění z průmyslu, protože to mohou nejvíce ovlivnit úřady státní správy, které spadají do kompetence ombudsmana.

Pod vlivem argumentů a doporučení zástupkyně ombudsmana zahájil například Krajský úřad Moravskoslezského kraje správní řízení, v němž stanovil odprášit dva provozy společnosti ArcelorMittal Ostrava, byla také zavedena kontrola fugitivních emisí na koksovně. Některá opatření však mají odloženou účinnost, takže se jejich dopady na kvalitu ovzduší v Ostravě projeví až v příštích letech, ovšem za předpokladu, že budou úřady důsledně dohlížet na jejich naplnění.

Závěry šetření zástupkyně ombudsmana posílily vyjednávací pozici krajského úřadu vůči velkým průmyslovým znečišťovatelům a umožnily mu přísněji stanovovat podmínky integrovaných povolení. Podle zástupkyně ombudsmana je nyní důležité, aby byly úřady aktivní, aby nejen deklarovaly ochotu problémy řešit, ale pokračovaly v realizaci opatření, která mohou ovzduší na Ostravsku zlepšit.

Krajský úřad Moravskoslezského kraje a Magistrát města Ostravy rovněž projevily snahu zabývat se i dalšími zdroji znečištění. Krajský úřad začal například s pravidelným úklidem krajských silnic, což naopak Ředitelství silnic a dálnic ČR na státních silnicích a dálnicích odmítá. Magistrát zase v reakci na výsledky šetření zástupkyně ombudsmana zvýšil počet kontrol domácích kotlů na tuhá paliva, provádí kontroly tmavosti kouře a s využitím dotačního programu Ministerstva životního prostředí a Moravskoslezského kraje motivuje občany ke změně způsobu vytápění domácností.

Za nedostatečný považuje zástupkyně ombudsmana postup ministerstva životního prostředí v jednání s Polskem. Vzhledem k nečinnosti polské strany doporučovala zástupkyně ombudsmana už v listopadu 2011 přizvat k jednáním jako arbitra zástupce Evropské komise. Ministerstvo však této možnosti podpory při vyjednávání nevyužilo.

Stejně tak hodnotí zástupkyně ombudsmana i aktivitu ministerstva zdravotnictví jako nedostatečnou. Ministerstvo má k dispozici řadu statistických poznatků, výzkumů a studií o dopadech znečištěného ovzduší na zdraví obyvatel Ostravska, přesto není schopno vyhodnotit přínos konkrétních opatření ke zlepšení zdravotního stavu tamní populace. Za závažný považuje zástupkyně ombudsmana i fakt, že ministerstvo neseznamuje veřejnost dostatečně aktivně s alarmujícími výsledky studií a výzkumů.

Co dělají úřady pro zlepšení situace na Ostravsku

Znečištění z průmyslu

Zástupkyně veřejného ochránce práv zvolila pro své šetření jako modelový příklad čtyři největší provozy společnosti ArcelorMittal Ostrava, a.s., a přístup Krajského úřadu Moravskoslezského kraje k nim. Na základě výsledků šetření konstatovala, že tato společnost – i pod tlakem krajského úřadu – provedla již v minulosti řadu opatření proti únikům znečišťujících látek, například odprášení spékacích pásů aglomerace Sever a systém pravidelného čištění areálových komunikací od prachu.

Ve svém stanovisku však zástupkyně ochránce také uvedla, že k přijetí řady dosud nerealizovaných opatření by krajský úřad mohl společnost přimět dalším zpřísněním integrovaných povolení. Platné zákony umožňují právě pro tyto případy odůvodnit zvýšené nároky na průmyslovou výrobu na Ostravsku zhoršenými místními podmínkami, pokud jde o kvalitu ovzduší. Lze tak oprávněně požadovat, aby se emise průmyslových podniků pohybovaly při spodní hranici rozpětí, které uvádějí dokumenty popisující nejlepší dostupné techniky.

Dalším výsledkem šetření byl závěr, že vzhledem k místním podmínkám je legitimní při stanovování emisních limitů či stropů použít jako referenci nejúčinnější technologii v oboru, byť i použitá technologie vyhovuje požadavkům na nejlepší dostupné techniky. Na základě výsledků šetření tak krajský úřad snížil emisní limity pro hašení koksu, které se v ArcelorMittal Ostrava, a.s., provádí horním způsobem, na úroveň, která odpovídá hornospodnímu hašení, jež je účinnější.

Zástupkyně ochránce dále upozornila, že nelze oddalovat nařízení nezbytných opatření o celé měsíce a odvolávat se při tom na náročnost posouzení technického řešení. Teprve v důsledku šetření zástupkyně ombudsmana tak krajský úřad zahájil správní řízení, v nichž stanovil společnosti ArcelorMittal Ostrava, a.s. povinnost odprášit dva její provozy – chladící pásy aglomerace a dále licí haly a zavážení vysokých pecí – ačkoliv již řadu měsíců existovaly studie proveditelnosti těchto opatření.

Zástupkyně ochránce také konstatovala, že Slezská pánev je společně se severem Itálie oblastí s nejvíce znečištěným ovzduším v Evropě a pokud mají být někde přednostně zkoušeny a zaváděny progresivní a inovativní technologie ke snížení emisí znečišťujících látek, pak právě zde. Přijala nicméně vysvětlení krajského úřadu, že konkrétní technologie navrhovaná jako referenční ve stanovisku ombudsmana (systém automatické regulace tlaku v každé koksovací komoře), je pro menší koksárenské baterie, jaké provozuje v Ostravě společnost ArcelorMittal Ostrava, a.s., nevhodná z hlediska poměru nákladů a ekologického přínosu.

Zástupkyně ochránce akceptovala sdělení krajského úřadu, že na koksovně byla zavedena kontrola fugitivních emisí (barevné dýmy volně unikající netěsnostmi, světlíky apod.) prováděná vlastními zaměstnanci podle stanovené metodiky. Pro ocelárnu však žádná taková všeobecně uznávaná metodika neexistuje, proto zde krajský úřad považuje za nejúčinnější již zavedená opatření z roku 2008, která omezila otevírání střechy haly ocelárny téměř o 98% oproti dřívějšímu stavu. Zástupkyně ochránce nicméně setrvala na svém názoru, že by bylo vhodnější, kdyby kontrola fugitivních emisí byla prováděna osobou nezávislou na provozovateli, a že takové opatření je svou povahou opatřením organizačním, které by krajský úřad společnosti mohl přímo uložit (podobně jako v minulosti uložil uklízení vnitřních areálových komunikací od prachu).

Lze tedy shrnout, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje splnil většinu opatření k nápravě navržených zástupkyní veřejného ochránce práv v jejím stanovisku. Je ovšem třeba dodat, že řada povinností byla společnosti ArcelorMittal Ostrava, a.s., uložena s odloženou účinností (od roku 2014 apod.), aby měla čas realizovat potřebné technologické změny. Jejich dopad na kvalitu ovzduší v Ostravě se tedy projeví až v příštích letech. Obdobně přísně by měl nyní krajský úřad nastavit v integrovaných povoleních podmínky i dalším velkým průmyslovým znečišťovatelům na Ostravsku.

Nelze v této souvislosti pominout, že podle stanoviska zástupkyně ochránce by zásadní pozitivní změnu představoval přechod společnosti ArcelorMittal Ostrava, a.s., (a dalších velkých průmyslových provozů) na nové výrobní technologie – pořízení větších koksárenských baterií, přechod na kyslíkové konvertory pro výrobu oceli apod. Tato opatření jsou sice předmětem dobrovolné dohody, kterou společnost uzavřela v roce 2011 s ministerstvem životního prostředí, ovšem v dohodě není stanoven jakýkoliv termín pro realizaci těchto kroků. Brzké provedení zřejmě nelze očekávat – ve stanovisku EIA k modernizaci ocelárny předpokládá ministerstvo životního prostředí uzavření dodatku k dohodě, v němž by úplné odstavení tandemových pecí bylo směřováno až na rok 2019.

Účinnost dobrovolných dohod s velkými znečišťovateli je sporná i z dalších důvodů. To, že se určitá opatření zavázaly průmyslové podniky realizovat dobrovolně, umožňuje, aby na ně čerpaly dotace z operačních programů EU – kdyby jim byla tatáž opatření uložena správním rozhodnutím jako povinnost, podporu by čerpat nemohly. Ministerstvo životního prostředí vyjednalo pro tyto projekty podporu dosahující až 90% vynaložených nákladů. Ovšem je otázkou, zda vyčkávání na přidělení „evropských peněz“ realizaci ekologických opatření spíše neoddaluje. Nelze pominout ani fakt, že dobrovolné dohody jsou nevynutitelné. Lze to ukázat opět na příkladu společnosti ArcelorMittal Ostrava, a.s., která se ministerstvu životního prostředí zavázala, že od začátku letošního roku ukončí provozy bez tkaninových filtrů. Aglomerace Jih, jež je významným zdrojem prachu a není odprášena tkaninovými filtry, je však zatím i nadále provozována. Dohodu tak společnost nedodržela a nečiní žádné kroky k ukončení provozu tohoto výrobního zařízení.

Tato zkušenost vede zástupkyni veřejného ochránce k závěru, že bude nutné uložit modernizaci největších výrobních celků hlavním průmyslovým znečišťovatelům prostřednictvím dalšího zpřísnění podmínek integrovaných povolení směřovaných do budoucna (což ovšem omezí možnosti velkých průmyslových podniků na Ostravsku čerpat finanční prostředky z evropských rozvojových fondů) nebo do  dobrovolné dohody neopomenout začlenit  odpovídající sankce, tak jak vyplývá ze zahraničních zkušeností v obdobných případech. 

Zjištění v oblasti dopravy

Snižování emisí z dopravy mohou úřady ovlivnit jen minimálně, proto mohla zástupkyně ochránce svá zjištění v této oblasti formulovat pouze jako úvahy o možných opatřeních ze strany samosprávy a politické reprezentace státu. Uvedla mimo jiné, že statutární město Ostrava by mohlo urychleně získat pozemky a vybudovat záchytná parkoviště v místech na okrajích Ostravy vytipovaných již existující odbornou studií. Ministerstvo dopravy, ve spolupráci s Moravskoslezským krajem a statutárním městem Ostravou, by mohlo vybudovat nové nebo zmodernizovat a elektrifikovat stávající železniční tratě spojující centrum Ostravy s okolními městy a obcemi, dále by mohlo přednostně dokončit stavby státních silnic a krajských silnic v Ostravě předvídané územním plánem. Ministerstvo dopravy a Moravskoslezský kraj by mohli zvýšit příspěvky státu a kraje na systém čištění pozemních komunikací v Ostravě od prachu.

Z těchto opatření se zatím významného pokroku podařilo dosáhnout pouze v oblasti úklidu krajských silnic, kdy Moravskoslezský kraj čistí silnice ve svém vlastnictví od prachu každých 14 dnů, zatímco Ředitelství silnic a dálnic ČR stejně časté uklízení státních silnic a dálnic odmítá. Kraj také připravuje vysázení izolačních pásů zeleně kolem krajských cest kvůli pohlcování prašnosti.

Zjištění v oblasti lokálních topenišť

V reakci na výsledky šetření ombudsmana zvýšil Magistrát statutárního města Ostravy počet kontrol domácích kotlů na tuhá paliva a začal provádět po jednotlivých ulicích kontroly tmavosti kouře i přípustné míry obtěžování zápachem. Tyto kontroly nepochybně měly preventivní efekt na chování ostravských občanů. Magistrát nicméně čelí problému, že měření tmavosti kouře je nutno provádět ze vzdálenosti minimálně 150 m a pouze za příznivých světelných podmínek, přičemž v zimě začínají lidé obvykle topit až po návratu z práce, kdy je venku již šero. Měření tmavosti kouře také není schopné prokázat barevné dýmy, které typicky vznikají při spalování dopadů.

Tyto skutečnosti by měly být důvodem pro politickou diskuzi na téma, zda by nebylo vhodné zavést do zákona o ochraně ovzduší nové efektivnější nástroje regulace lokálních topenišť. Ve svém stanovisku zástupkyně ochránce zmínila např. možnost obce vyhlásit tzv. bezkouřovou zónu (úplný zkaz topení pevnými palivy) tam, kde je zavedena plná plynofikace. Další možností je zavedení účinnější kontroly topení nevhodnými palivy (např. oprávnění osob provádějících pravidelnou odbornou kontrolu komínů v domácnostech odebrat vzorek sazí k analýze jejich složení).

Kladně lze hodnotit snahu politické reprezentace o využití pozitivní motivace občanů. V roce 2012 byl zahájen nový dotační program Ministerstva životního prostředí a Moravskoslezského kraje zaměřený na podporu výměny kotlů pro vytápění domácností, které vymění ručně plněné kotle na tuhá paliva za nízkoemisní plně automatické kotle na uhlí nebo biomasu.

Zjištění v oblasti znečištění z Polska

Jednání s polskou stranou o společném postupu ve věci znečištění ovzduší ve Slezské pánvi trvají již více než sedm let. Dosavadní výsledky lze jen těžko označit za úspěch.

Ministerstvo v reakci na stanovisko zástupkyně ochránce sdělilo, že již připravuje řadu česko-polských projektů, které by měly poskytnout informace o přesném podílu jednotlivých zdrojů znečištění ve Slezské pánvi na obou stranách hranic a pomoci tak lépe zacílit strategii zlepšení kvality ovzduší v regionu a finanční prostředky vynakládané na tento cíl. Jediným již schváleným projektem, který bude realizován již v letošním roce, je však laboratoř pro identifikaci zdrojů znečištění a hodnocení průmyslového znečištění, jejíž vznik bude financován z českého Operačního fondu životního prostředí. Další projekty jsou teprve ve stadiu příprav a jednání, případně mají požádáno o podporu z Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007-2013.

V roce 2012 nechalo konečně ministerstvo životního prostředí zpracovat první pracovní verzi srovnání podmínek stanovených pro průmyslové zdroje v Polské republice s těmi českými. Výsledek lze stručně shrnout tak, že polské průmyslové zdroje mají podmínky provozu z hlediska znečišťování ovzduší mnohem méně přísné než české a že Polsko plně využívá výjimky, které si vyjednalo při svém přístupu do EU a které platí až do roku 2014. V návaznosti na to ministerstvo navrhlo polské straně mechanismus vzájemné výměny informací o změnách povolení k provozu významných průmyslových zdrojů a možnost účasti české strany v těchto řízeních. Bohužel, ani po opakovaných urgencích polská strana tento mechanismus neschválila, ačkoliv jeho finální návrh se zapracovanými připomínkami má k dispozici již od června 2012.

Právě proto, že podobnou nečinnost v přijímání konkrétních řešení projevila polská strana i dříve, navrhovala zástupkyně veřejného ochránce práv již ve svém stanovisku z listopadu 2011, aby ministerstvo životního prostředí využilo možnosti přizvat k vzájemným jednáním jako arbitra zástupce Evropské komise. Ministerstvo až dosud tuto možnost, jak zvýšit efektivitu jednání s polskou stranou, nevyužilo. Nelze se proto divit, že město Ostrava se v září 2012 samo obrátilo na evropského komisaře pro životní prostředí se stížností na pasivitu Polska a s žádostí o zásah.

Zjištění v oblasti přístupu k informacím

Je nepochybné, že významným hlasem, který by měl v diskuzích o řešení znečištěného ovzduší v Ostravě zaznít, je názor veřejnosti. K tomu však musí mít občané a občanská sdružení k dispozici informace nejen o stavu ovzduší a jeho vlivu na zdraví, ale též o příspěvcích jednotlivých znečišťovatelů, o použití nejlepších dostupných výrobních technologií v jejich provozech apod. Tak se mohou zejména odborně vybavená občanská sdružení a zástupci veřejnosti stát partnery pro úřady, které vydávají příslušná povolení, a pro politiky, kteří rozhodují o finanční podpoře nejrůznějších projektů a o dalším směřování ostravského regionu.

Výsledky tematicky souvisejícího šetření zástupkyně veřejného ochránce práv bohužel ukázaly, že v minulosti nebyl přístup příslušných úřadů k žadatelům o informace příliš vstřícný. Občanské sdružení Ekologický právní servis neúspěšně žádalo o přístup k podkladům předaným Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje společností ArcelorMittal Ostrava, a.s. (jednalo se o přílohu žádosti o změnu integrovaného povolení pro pásovou minihuť, která obsahovala prakticky všechny relevantní informace technického charakteru, a dále o provozní řády a žádosti o integrovaná povolení na některé další provozy). Krajský úřad i ministerstvo životního prostředí žádosti odmítly s odvoláním na ochranu obchodního tajemství. V reakci na závěrečné stanovisko nicméně ministerstvo životního prostředí zástupkyni ochránce sdělilo, že do budoucna svůj právní názor upraví a okruh chráněných informací bude výrazně omezen.

Zjištění týkající se vlivu znečištěného ovzduší na zdraví

Je dnes již všeobecně přijímaným faktem, že znečištěné ovzduší na Ostravsku poškozuje zdraví tamních dětí, a to dokonce i těch ještě nenarozených. Zástupkyně ochránce proto přivítala informaci, že již v průběhu jejího šetření byl zřízen dobrovolný fond, do kterého přispívá město Ostrava společně s největšími znečišťovateli. Z tohoto fondu jsou hrazeny ozdravné pobyty ostravských dětí mimo znečištěný region. Z neformální komunikace zástupkyně ochránce se Svazem zdravotních pojišťoven ČR nicméně vyplynulo, že i zdravotní pojišťovny považují ozdravné pobyty ostravských dětí za vhodné finančně podporovat. Ztěžuje jim to však zdravotní legislativa, která v principech přerozdělování pojistného nezohledňuje nepříznivý vliv životního prostředí na zdravotní stav obyvatelstva regionů postižených zhoršenou kvalitou ovzduší.

Je s podivem, že ministerstvo zdravotnictví navzdory řadě provedených výzkumů a zdravotních studií, nedokázalo uspokojivě odpovědět na otázku, zda by podávání vitamínů dětem v ostravských školách bylo vhodným opatřením pomáhajícím snižovat zdravotní dopady znečištěného ovzduší. Zástupkyně ochránce neshledala přesvědčivou ani argumentaci ministerstva proti čištění vzduchu v jednotlivých školních třídách. Podle ministerstva by samostatné čističky vzduchu odpovídající kapacity byly příliš hlučné a rušily by vyučování, zatímco proti centrálnímu čištění vzduchu v celé škole zase hovoří vysoké náklady a nevýhody nucené klimatizace.

Dále je třeba uvést, že ministerstvo zdravotnictví má k dispozici řadu statistických poznatků o dopadech znečištěného ovzduší na zdraví ostravských obyvatel, ale neseznamuje s nimi dostatečně aktivně veřejnost. Například podle výsledků studií zdravotních rizik z roku 2010 přispívaly prachové částice ke zvýšení celkové úmrtnosti v Ostravě zhruba třikrát více ve srovnání s průměrem za celou ČR. Benzo(a)pyren v ovzduší zvyšoval riziko vzniku nádorových onemocnění pro obyvatele Ostravy zhruba desetkrát více než v celé ČR a benzen zvyšoval karcinogenní riziko zhruba dvanáctkrát více než v celé ČR. Studie zdravotních rizik zpracovaná v roce 2008 pro městskou čtvrť Radvanice-Bartovice zase uvádí, že každý rok zemře v této čtvrti téměř třicet osob jen následkem vdechování prachu ze znečistěného ovzduší.

Diskuze o dalším vývoji ostravského regionu

Výsledky šetření zástupkyně veřejného ochránce práv by měly být podnětem pro vážnou celospolečenskou debatu o budoucnosti ostravského regionu. Politická reprezentace státu, kraje i města by se měla zabývat otázkou koncepce ekonomického a průmyslového rozvoje regionu, územním plánováním a otázkou dlouhodobého pobytu lidí v místech s nejvíce znečištěným ovzduším.

Stále znovu se ukazuje, že jakoukoliv snahu o řešení ostravského ovzduší lze problematizovat tvrzením, že situaci nezlepší jakkoliv přísná opatření na české straně, neboť znečištění bude i nadále přicházet z Polska, jehož průmysl naopak utlumením výroby na Ostravsku získá konkurenční výhodu. Překážkou pro vedení jakékoliv strategické debaty je i fakt, že není dostatečně kvantifikován přesný podíl průmyslu a lokálních topenišť na produkci zdraví škodlivých látek, takže opatření na celostátní úrovni jsou přijímána bez jasného vyhodnocení, jaký ekologický přínos v poměru k vynaloženým prostředkům přinesou. Značný podíl odpovědnosti za to, že dosud nedokážeme stopovat znečištění k jeho zdroji ani vyhodnotit věrohodně vliv polských zdrojů znečištění na situaci v ČR, nese bohužel ministerstvo životního prostředí.

Pro diskuzi o budoucnosti ostravského regionu by stejně důležitým výchozím materiálem bylo i vyhodnocení ekonomických dopadů znečištěného ovzduší na zdraví ostravské populace – zejména nákladů státu na léčení vzniklých nemocí, ztráty ekonomiky vzniklé pracovní neschopností nemocných osob apod. To, že takové vyhodnocení není dosud zpracováno, je chybou ministerstva zdravotnictví. Ostatně i Akademie věd ČR ve svém tiskovém vyjádření ze dne 25. 11. 2011 uvedla, že by bylo žádoucí začít na Ostravsku sledovat zdravotní stav obyvatelstva takovými metodami, které umožní vyhodnotit efektivitu jednotlivých opatření ke zlepšení kvality ovzduší a ekonomickou zátěž vyplývající ze zvýšené zdravotní péče o tamní populaci.

 

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv