MPSV použilo zákon před jeho účinností a chybu odmítlo napravit

Zákon o zaměstnanosti umožňuje od 1. ledna 2011 snížit podporu v nezaměstnanosti na 45 % průměrného čistého měsíčního výdělku uchazečům o zaměstnání, kteří ukončili pracovní poměr sami nebo dohodou se zaměstnavatelem bez vážného důvodu. Veřejný ochránce práv se však setkal s případem, kdy Úřad práce ČR postupoval podle této právní úpravy u uchazeče o zaměstnání, který svůj pracovní poměr ukončil dohodou ještě před tímto datem.

Podle ochránce šlo o nesprávný postup, který mělo napravit Ministerstvo práce a sociálních věcí jako odvolací orgán. Ministerstvo však chybné rozhodnutí potvrdilo a i přes upozornění a výzvu ze strany veřejného ochránce práv svůj postoj odmítá změnit. Ochránci proto nezbývá než informovat o jednání ministerstva veřejnost.

Stěžovatel ukončil pracovní poměr dohodou bez uvedení důvodu k 31. 12. 2010. V době, kdy dohodu uzavíral, nemohl si být vědom toho, že neuvedení důvodu ukončení pracovního poměru pro něj v lednu bude mít za následek sankci v podobě snížení výše jeho podpory v nezaměstnanosti. Jelikož splnil všechny podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti stanovené zákonem, měla mu být podpora přiznána ve výši 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku za první dva měsíce, 50 % za další 2 měsíce a 45 % za zbývající část podpůrčí doby, jak vyplývá z právní úpravy účinné v době, kdy skončil pracovní poměr dohodou. Úřad práce však postupoval podle znění zákona účinného od 1. 1. 2011 a přiznal mu podporu v nezaměstnanosti ve snížené výši, tj. 45 % průměrného čistého výdělku. Fakticky ho tím „potrestal“ za to, že v minulosti zcela v souladu se zákonem a bez hrozící sankce uzavřel dohodu o skončení pracovního poměru. Tento postup je podle ochránce v rozporu s principem právní jistoty, porušuje důvěru občanů v právo a je rovněž v rozporu se zákazem retroaktivity právních norem. Jestliže zákon neobsahoval přechodná ustanovení, měl úřad práce, resp. Ministerstvo práce a sociálních věcí jako odvolací orgán, postupovat tak, aby byla zachována podstata práva na legitimní očekávání. Jestliže tak správní orgány nepostupovaly, porušily princip právní jistoty a předvídatelnosti práva, který tvoří základ koncepce právního státu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí odmítlo argumenty ochránce, včetně upozornění na nález Ústavního soudu týkající se aplikovatelnosti nově přijaté právní úpravy, a neuložilo Úřadu práce ČR, aby instruoval jednotlivé krajské pobočky o aplikování zákona o zaměstnanosti v případech ukončení pracovního poměru dohodou.

Snížení podpory v nezaměstnanosti za ukončení pracovního poměru dohodou bez vážného důvodu však přináší i další problémy. Ochránce se opakovaně setkává s případy, kdy úřad práce přizná podporu v nezaměstnanosti ve snížené výši s odůvodněním, že v písemném vyhotovení dohody o skončení pracovního poměru není konkrétní vážný důvod uveden, případně že uváděný důvod není zahrnut do výčtu vyjmenovaného v zákoně o zaměstnanosti. Zákon však nestanovuje, že důvod ukončení pracovního poměru musí být v dohodě uveden, pouze je třeba, aby vážný důvod existoval a byl prokázán. Stejně tak ani výčet konkrétních vážných důvodů v zákoně není konečný, což potvrzuje i formulace „jiné vážné osobní důvody, například etické, mravní či náboženské nebo důvody hodné zvláštního zřetele“. Úřad práce tedy musí ve správním řízení spolehlivě zjistit, zda k rozvázání pracovního poměru byl nebo nebyl vážný důvod.

Vzhledem k těmto opakujícím se problémům ochránce doporučuje, aby ti, kdo sami končí pracovní poměr výpovědí nebo dohodou se zaměstnavatelem, se snažili uvést v písemném dokumentu důvody ukončení pracovního poměru.

 Zpráva o šetření (223.4 kB, Adobe Acrobat dokument).