Loňské kácení na Šumavě bylo nelegální, úřady své chyby nenapravily

V souladu se zákonem o veřejném ochránci práv se proto zástupkyně veřejného ochránce práv rozhodla informovat veřejnost a zveřejnit závěry svého šetření a doporučení. Činí tak rovněž v naději, že se podobná situace nebude opakovat. Orgány disponující příslušnými pravomocemi mají povinnost dohlédnout na to, aby činnost v NP Šumava probíhala s patřičnými povoleními a pokud ne, vyvodit z toho odpovídající sankční opatření.

Podle zjištění zástupkyně veřejného ochránce práv neměla Správa NP a CHKO Šumava v době kácení stromů příslušná povolení. Jednalo se o souhlas k zásahu proti škůdcům, o výjimku ze zakázaných činností v NP Šumava a o stanovisko orgánu ochrany přírody, zda kácení může mít významný vliv na území Natura 2000, které požívá zvýšené ochrany.

Fakt, že Správa NP a CHKO Šumava prováděla kácení bez jakéhokoli z uvedených povolení, je alarmující.

Za závažné porušení právních předpisů považuje zástupkyně veřejného ochránce práv skutečnost, že kácením stromů vznikly holiny. Kácení, jehož výsledkem je vznik holin, je přitom v národních parcích zakázáno a je přípustné pouze v případě předchozího vydání povolení o výjimce ze zakázaných činností.  Správa NP a CHKO Šumava žádnou takovou výjimkou ze zakázaných činností v NP Šumava nedisponovala.

Ke kácení stromů došlo na území Natura 2000, které požívá zvýšené ochrany. Oblast Ptačího potoka je charakterizována biotopem tetřeva hlušce a dalších chráněných druhů. Zástupkyně veřejného ochránce práv je přesvědčena, že Správa NP a CHKO Šumava byla povinna si před samostatným kácením vyžádat stanovisko orgánu ochrany přírody, zda kácení může mít významný vliv na toto chráněné území, resp. zda může být ohrožen biotop tetřeva hlušce a dalších chráněných druhů. Ani tímto stanoviskem však Správa NP a CHKO Šumava v době kácení nedisponovala.

Vydání povolení není formálností. Jejich smyslem je posouzení všech rozhodných skutečností tak, aby se předešlo činnostem, které by mohly způsobit škody na zvláště cenných nebo chráněných částech přírody. K objektivizaci závěrů řízení o povolení přispívá umožnění účasti a zohlednění poznatků širší odborné veřejnosti.

Na skutečnost, že se kácí bez příslušných povolení, měly reagovat příslušné orgány státní správy – Správa NP Šumava (organizační složka Správy NP), Ministerstvo životního prostředí a Česká inspekce životního prostředí.

V této souvislosti je třeba upozornit na specifické a podle názoru zástupkyně veřejného ochránce práv i nevhodné uspořádání Správy NP. Správa NP vystupuje jako hospodář v národním parku (jako Správa NP a CHKO Šumava), ale zároveň i jako orgán státní správy (jako Správa NP Šumava). Jestliže tedy jedna z organizačních složek – Správa NP a CHKO Šumava – potřebuje k hospodaření v lese národního parku výjimku podle zákona o ochraně přírody a krajiny, vydá ji druhá organizační složka téže organizace – Správa NP Šumava, která má na základní úrovni sledovat zákonnost postupů hospodařící Správy NP a CHKO Šumava.

Vzhledem k všem výše uvedeným skutkovým zjištěním požadovala zástupkyně veřejného ochránce práv po Správě NP Šumava, aby v plném rozsahu svých pravomocí nestranně dozorovala prováděnou činnost na území NP a jako orgán ochrany přírody využívala všech svých oprávnění, které jí právní úprava nabízí k tomu, aby nedocházelo k ohrožování zájmu ochrany přírody a krajiny. Zejména měla Správa NP Šumava zajistit, že při budoucí činnosti bude hospodařící složka Správa NP a CHKO Šumava disponovat všemi potřebnými povoleními. Správa NP Šumava to neakceptovala a nepřijala žádná opatření k tomu, aby se situace z léta roku 2011 neopakovala.

Ministerstvo životního prostředí se také dopustilo pochybení tím, že nezahájilo řízení o vydání souhlasu k zásahu proti škůdcům, o nějž Správa NP a CHKO Šumava před zahájením kácení žádala. Rozpor nadále trvá mezi názorem ministerstva o tom, že Správa NP a CHKO Šumava souhlas k zásahu proti škůdcům nepotřebuje, a stanoviskem zástupkyně veřejného ochránce práv, která tento názor považuje za nesprávný a požaduje jeho přehodnocení.

Česká inspekce životního prostředí nevyužila svých oprávnění při šetření loňského kácení na Šumavě, neprovedla dostatečné zjištění připraveného plánovaného kácení a jeho způsobu, tedy činnosti v chráněné lokalitě. Měla přitom možnost po zjištění plánovaného rozsahu činnosti stanovit Správě NP a CHKO Šumava, resp. realizátorovi kácení, podmínky, příp. zakázat další kácení při zjištění, že k němu dochází bez potřebných výjimek. Zástupkyně veřejného ochránce práv ve svém závěrečném stanovisku poukázala na nedostatečnou aplikaci preventivního opatření, které orgánu ochrany přírody umožňuje stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněné přírody, popřípadě takovou činnost zakázat. Zástupkyně veřejného ochránce práv se současně obrátila na Ministerstvo životního prostředí s doporučením, aby vydalo metodický pokyn pro orgány ochany přírody k aplikaci tohoto preventivního ustanovení. Ani tomuto doporučení ministerstvo nevyhovělo.

 Zpráva z šetření (1.1 MB, Adobe Acrobat dokument)

 Stanovisko zástupkyně ombudsmana (524.5 kB, Adobe Acrobat dokument)