Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Aktuálně > Tiskové zprávy 2011 > Poznatky ochránce z návštěv zařízení pro děti

Poznatky ochránce z návštěv zařízení pro děti

17. května 2011

V systému péče o děti stále přetrvává roztříštěnost, jejíž důsledky některé děti poškozují. Podle ochránce je třeba usilovat o přechod od institucionalizované péče ke zřizování malých zařízení rodinného typu, které by byly schopny pružně reagovat na potřeby dětí. Rovněž chybí systematická sociální práce s rodinou, aby se zvýšila šance dětí na návrat z ústavní péče.

V rámci dohledu nad omezováním osobní svobody se ochránce pro letošní rok rozhodl komplexně prověřit péči o děti a dodržování práv dětí. Zaměřil se proto na zařízení, v nichž jsou umístěny děti buď na základě rozhodnutí soudu, nebo i na žádost rodičů. Jedná se o:

  • Školská zařízení: dětské domovy, domovy se školou, výchovné ústavy, diagnostické ústavy
  • Zdravotnická zařízení: psychiatrické léčebny, kojenecké ústavy
  • Zařízení sociálně-právní ochrany dětí

Systém péče o děti je roztříštěný, na což ochránce upozorňuje už od roku 2006. Péče o děti a jednotlivé typy zařízení patří do gesce tří ministerstev – školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Cílem systematických návštěv ochránce proto není jen prevence špatného zacházení, ale také porovnání zacházení s dětmi v jednotlivých typech zařízení a formulování obecných standardů, které by měly být respektovány bez ohledu na to, zda jde například o školské nebo zdravotnické zařízení.

Obvykle třídenní návštěvy zařízení probíhaly neohlášeně, pracovníci pověření ochráncem se vedle vlastní prohlídky zařízení seznámili s dokumentací dětí, vnitřními předpisy a pedagogickými materiály a vedli soukromé rozhovory se zaměstnanci i s dětmi. Návštěvy až dosud proběhly v:

  • 9 dětských domovech (Boskovice, Zbytiny–Koryto, Budkov, Radkov–Dubová, Pardubice, Ústí nad Labem Střekov, Praha Klánovice, Valašské Klobouky, Dlažkovice);
  • 1 dětském domově se školou (Měcholupy);
  • 7 výchovných ústavech (Moravský Krumlov, Jindřichův Hradec, Černovice u Tábora, Kutná Hora, Praha Klíčov, Terešov, Polanka);
  • 2 zdravotnických zařízeních psychiatrické péče (DPL Louhy, PL Opava);
  • 1 kojeneckém ústavu (Praha Sulická)

Návštěvy dalších zařízení by měly probíhat až do konce roku 2011.

Již nyní lze však upozornit na opakující se problémy a poukázat na některé nové nedostatky, tak aby zařízení, kterých se daná problematika týká, mohla na poznatky ochránce reagovat.

Závažným zjištěním ochránce je systémový problém pramenící z roztříštěnosti péče o děti. Ústavní výchova je nařizována i dětem, které školský systém vyhodnotí jako nevhodné do školských zařízení, ale zařízení sociálních služeb je rovněž odmítnou, protože nepatří do jejich cílové skupiny nebo mají plnou kapacitu. Jde třeba o případy dětí vyžadujících zvláštní péči (např. děti s poruchami autistického spektra). Školská zařízení nejsou připravena a schopna se o takové děti postarat (kromě specifik péče zařízení rovněž uvádí obavy o bezpečnost takových dětí, které jsou v porovnání s ostatními dětmi v těchto zařízeních daleko zranitelnější) a v krajních případech tak tyto děti mohou i na několik měsíců končit v psychiatrických léčebnách. Orgány sociálně-právní ochrany dětí by u těchto dětí měly v prvé řadě prověřovat možnosti jejich umístění v zařízení sociálních služeb, kde dítě může být i na základě smlouvy rodiče se zařízením a není tedy nutno vůbec ústavní výchovu nařizovat.

Roztříštěnost systému se stejně závažně projevuje i ve chvíli, kdy tyto děti školské zařízení opouští po dosažení 18 (popř. 19 let). V řadě případů se nemají kam vrátit, ale současně nejsou natolik soběstačné (právě např. s ohledem na mentální postižení), aby mohly využít služeb domů na půli cesty, příp. chráněného bydlení. Zde je třeba apelovat nejenom na zařízení, ale především na orgány sociálně-právní ochrany dětí, aby situaci takového dítěte řešily s dostatečným časovým předstihem.

Podle ochránce je třeba usilovat o přechod od institucionalizované péče ke zřizování malých zařízení rodinného typu, které by byly schopny pružně reagovat na potřeby dětí. Rovněž by měly být provedeny změny v systému péče o děti, které by kladly větší důraz na rodinu a rovněž by zajistily bezproblémový odchod dětí ze zařízení po dosažení plnoletosti. Ochránce v této souvislosti věří, že velké zlepšení současného stavu by měly přinést změny vyplývající z Národního akčního plánu k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období a zejména z připravované novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Chybí práce s rodinou

Potvrzuje se nedostatek, na který ochránce upozorňuje průběžně již několik let, a to nedostatečná sociální práce s rodinou. Ochránce je přesvědčen, že řada dětí, by v případě stálé, průběžné a intenzivní sociální práce, nemusela být do zařízení umisťována. Poté, co dojde i umístění, pracuje se téměř vždy pouze s dítětem v zařízení. Pro práci s rodinou tak, aby se dítě mohlo vrátit zpět, chybí kapacity sociálních pracovníků a taktéž odborné ambulantní služby.

Ochránce v této věci apeluje na zařízení, aby kladla na práci orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) větší nároky a sama se ve větší míře zapojila do posilování vztahů dětí s rodinou. Cílem je v ideálním případě nedopustit vzájemné odcizení a uspíšit návrat dítěte do rodiny. V této souvislosti je možné vyzdvihnout např. výchovný ústav Klíčov, z jehož dokumentace je patrná soustavná snaha o zachování a posílení vazeb s rodinou. Rodiny i orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou pravidelně informovány e-mailem, telefonicky nebo SMS zprávami o situaci dítěte a je také zjišťován jejich názor ohledně výchovy a dalšího směřování dítěte.

Přestože se již pracovníci ochránce s takovými případy setkávají výjimečně, bylo možno v dětských domovech najít případ, kdy bylo dítě do ústavního zařízení umístěno ze sociálních důvodů, přestože za takový postup byla Česká republika opakovaně kritizována i Evropským soudem pro lidská práva. Ochránce věří, že odstranění takové praxe napomůže zmiňovaná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Podmínky v zařízeních pro děti – průběžná zjištění ochránce

Řada navštívených zařízení nemá k dispozici objekt, který by umožňoval poskytovat péči v prostředí co nejvíce se blížícímu rodině. Nedovoluje to stavebně-technické uspořádání, takže děti stále žijí v rámci velkého kolektivu. Ochránce se dokonce setkal s případem, kdy v zastaralém a nevyhovujícím objektu nebylo možné v pokojích dětí instalovat individuální lampičky či další spotřebiče, protože by došlo k přetížení sítě a výpadkům elektřiny.

Opakující se nedostatky ochránce zjistil v respektování práva na soukromí dětí, ať už jde o chybějící závěsy ve sprchách, nemožnost uzamykat si osobní věci ve skříňce nebo o zcela nepřijatelné kontroly obsahu e-mailů dětí.

Režimová opatření uplatňovaná v některých zařízeních nerespektují právo na rodinný život. Znovu také ochránce zjistil praxi, kterou kritizoval už v roce 2006, kdy jsou odjezdy dětí na pobyt u rodiny umožňovány jako odměna za dobré chování (resp. četnost odjezdů domů koresponduje s příslušnou skupinou, kam je dítě na základě hodnocení zařazeno). Taková praxe je zcela v rozporu s úsilím nepřipravit dítě o rodinné zázemí a vazby.

Ani ukládání trestů či formulování vnitřních předpisů nebylo vždy zcela v pořádku a vyskytly se i případy kdy zcela mimo rámec zákona zařízení zakazovalo dětem (resp. dívkám) nosit šperky, barvit si vlasy nebo se líčit.

Přestože se většinou jedná o problémy, které samy o sobě nepředstavují špatné zacházení, musí ochránce konstatovat, že v případě jejich kumulace se již o špatném zacházení dá hovořit (například kombinace povinného erárního oděvu, narušování soukromí při telefonování, netransparentní omezování vycházek, společné sprchování, problémy s teplou vodou apod., to vše v nevyhovujících materiálních podmínkách). Špatné zacházení ve školských zařízeních popř. v zařízeních sociálních služeb totiž může převážně spočívat v nerespektování práva na soukromí, práva na rodinný život, posilování závislosti na poskytované péči, nerespektování sociální autonomie a práva na spoluúčast při rozhodování o vlastním životě.
Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv