Nerovné postavení cizinců nemusí být diskriminací, přesto vyžaduje řešení

Ochránce už v minulých letech opakovaně upozorňoval na rozlišování mezi cizinci podle země jejich původu. Do nerovného postavení se dostávají cizinci ze třetích států zejména ve srovnání s občany zemí EU. Zástupkyně ochránce se proto na základě stížností rozhodla prověřit práva cizinců zejména v oblasti zdravotního pojištění a vzdělávání z pohledu antidiskriminačního zákona.

Přístup do systému zdravotního pojištění

Listina základních práv a svobod sice přiznává všem bez rozdílu právo na ochranu zdraví, ale právo na bezplatnou zdravotní péči a účast na veřejném zdravotním pojištění přiznává pouze občanům nebo cizincům-zaměstnancům.

Vzhledem k tomu, že rozlišovacím důvodem není národnost či státní příslušnost, ale různá délka a režim pobytu v ČR, nejedná se podle zástupkyně ochránce o diskriminaci. Za problematickou však považuje skutečnost, že cizinec, který je rodinným příslušníkem občana EU, je v České republice v lepším postavení, než cizinec, který je rodinným příslušníkem občana ČR. Typicky se jedná o manžele či manželky. Zatímco rodinní příslušníci občana EU mají po celou dobu pobytu v ČR přístup do systému veřejného pojištění, rodinní příslušníci občana ČR jsou po dobu prvních dvou let odkázáni pouze na komerční pojištění. I když nejde o diskriminaci podle antidiskriminačního zákona, měly by být podle zástupkyně ochránce vnitrostátní předpisy upraveny tak, aby bylo postavení rodinných příslušníků občanů ČR a EU rovnocenné.

Zároveň je i nadále neuspokojivě řešena situace dlouhodobě legálně zde pobývajících rodinných příslušníků zaměstnaných cizinců z třetích zemí. Takoví rodinní příslušníci (typicky manžel, manželka, děti, prarodiče) nemají po dobu pěti let pobytu v ČR přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. Po celou dobu jsou odkázáni pouze na komerční zdravotní pojištění, které nepokrývá celý rozsah zdravotní péče a je smluvní. Pojišťovny nemají povinnost cizince pojistit a v praxi jsou běžně odmítání starší lidé, nemocní a také cizinci, kterým se např. narodí dítě s vrozenou vadou či závažným onemocněním.

V souvislosti s komerčním pojištěním zástupkyně ochránce upozorňuje, že smluvní svoboda nesmí být v rozporu se zásadou rovného zacházení. Jestliže pojišťovna paušálně uplatňuje pravidlo, podle kterého neuzavírá smlouvy s klienty nad 70 let, jedná se o přímou diskriminaci v přístupu ke službám z důvodu věku.

Zástupkyně ochránce rovněž upozorňuje na Aktualizovanou koncepci integrace cizinců v ČR a každoroční usnesení vlády k její realizaci, kde se už od roku 2005 upozorňuje na nezbytnost zapojení cizinců do systému veřejného zdravotního pojištění, jako podmínky jejich sociálně-ekonomické integrace.  V souladu s touto koncepcí by podle zástupkyně ochránce měl být rodinným příslušníkům cizinců z třetích zemí, kteří dlouhodobě legálně v ČR žijí a pracují, umožněn vstup do systému veřejného pojištění co nejdříve.

Přístup ke vzdělání

Podle školského zákona je bezplatná příprava na začlenění do základního vzdělávání, tj. výuka češtiny, určena pouze dětem občanů EU. Děti ostatních cizinců, kteří dlouhodobě či trvale žijí na území ČR, jsou z výuky českého jazyka vyloučeny. 

Příprava na začlenění do základního vzdělávání je podřazena pod základní právo na vzdělání garantované Listinou základních práv a svobod. Školský zákon však garantuje právo na bezplatné vzdělávání na základních a středních školách pouze občanům ČR a EU. Podle zástupkyně tak sice vzniká nerovnost v postavení cizinců ze třetích zemí a cizinců z EU, ale nejedná se o diskriminaci ve smyslu antidiskriminačního zákona. Jisté privilegované postavení dětí občanů EU se navíc opírá o směrnice EU týkající se svobodného pohybu pracovníků v rámci EU, podle nichž musí členské státy zajistit dětem migrujících pracovníků-občanů EU výuku úředního jazyka země.

Popsaný stav je však podle zástupkyně ochránce v rozporu s Aktualizovanou koncepcí integrace cizinců v ČR. Zástupkyně ochránce poukazuje zejména na usnesení vlády z roku 2008, kterým byl ministerstvu školství uložen úkol do června 2009 provést legislativní opatření, které by systémově zajistilo výuku češtiny i pro žáky třetích zemí. Tento úkol dosud nebyl splněn.

Zástupkyně ochránce se domnívá, že by školský zákon měl i žákům z třetích zemí garantovat bezplatnou přípravu k začlenění do základního vzdělávání, zahrnující výuku českého jazyka. Dobrá znalost českého jazyka je podstatným předpokladem pro budoucí vzdělávání dětí cizinců a souvisí s jejich začleněním do společnosti, uplatněním na trhu práce, ekonomickou soběstačností i s předcházením kriminality, které by mohla být důsledkem sociálního vyloučení. Rizika spojená s nedostatečným začleněním dětí cizinců do společnosti se navíc mohou v dalších generacích dále prohlubovat.

Vízovému procesu i nadále chybí transparentnost

Ochránce se v posledních letech zabýval řadou podnětů cizinců, kterým nebylo uděleno vízum k pobytu v ČR. Namítali nedostatek informací, nevhodné chování pracovníků konzulátů, nemožnost účinně se proti nevydání víza bránit apod. Nechyběla ani podezření na korupci. Veškerá dřívější šetření ochránce i nynější úsilí jeho zástupkyně proto směřují k tomu, aby proces vydávání víz byl transparentní a Česká republika se od prvního kontaktu cizincům prezentovala jako férová, nestranná země s fungujícím právním systémem.

Zástupkyně ochránce s potěšením kvituje, že problematická a často kritizovaná call centra pro objednávání k podání žádosti o vízum (např. na konzulátech na Ukrajině, Vietnamu apod.) byla zrušena. Zaveden byl nový elektronický registrační systém Visapoint, který situaci před českými konzuláty zklidnil a postupně by měl přispět k efektivnímu a komfortnímu vedení vízového procesu. Na druhou stranu však stále přetrvává problém s ověřením průběhu vízového procesu, zejména o vedení pohovoru s žadatelem o vízum k pobytu nad 90 dnů. Podle zástupkyně ochránce není možné učinit systém transparentním, pokud nebude možné zpětně ověřit, jak probíhal ústní pohovor. Ten je v řadě případů pro rozhodnutí o udělení či neudělení víza klíčový.

Podle zástupkyně ochránce je záznam pohovoru s žadatelem o vízum nejdůležitějším dokladem průběhu vízového procesu a důkazem proti možnému obvinění konzulárních úředníků z korupčního jednání. Vítá proto návrh novely zákona o pobytu cizinců, který v řízení o udělení víza nad 90 dnů stanovuje povinnost sepsání záznamu pohovoru s žadatelem, jestliže se pohovor uskuteční. Záznam pak musí obsahovat identifikační údaje žadatele, vylíčení průběhu pohovoru a identifikační údaje osoby, která pohovor prováděla.

Zástupkyně v této souvislosti žádá ministerstvo zahraničních věcí, aby zvážilo ještě transparentnější způsob pořizováním audiozáznamu. Podle zástupkyně ochránce by s audiozáznamem odpadl problém dodatečného nesouhlasu žadatele s obsahem záznamu, jak ho vytvořil konzulární úředník. Minimálně stejné nároky by pak měly být kladeny i na řízení o udělení víza k pobytu do 90 dnů s rodinným příslušníkem občana EU/ČR (typicky manžel, manželka), neboť v těchto případech je při splnění požadavků na udělení víza právní nárok.

Informování veřejnosti o vízovém procesu prostřednictvím internetu se podle zástupkyně ochránce výrazně zlepšilo. V souladu s ochráncem dříve vyslovenými požadavky obsahují stránky ministerstva zahraničí aktualizované informace pro cizince a existují i odkazy na relevantní stránky ministerstva vnitra. I nadále však přetrvávají některé nedostatky v poskytování informací na stránkách jednotlivých konzulárních úřadů. Zejména pak podle zjištění zástupkyně ochránce chybí informace o vyřizování stížností a informace o právu rodinných příslušníků občanů EU napadnout rozhodnutí o neudělení víza žalobou u správního soudu.

Plné znění doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení s cizinci najdete zde.