Zveřejněno
Evropský ombudsman v České republice
Na pozvání veřejného ochránce práv navštívil ve dnech 17. – 20. května Českou republiku evropský ombudsman P. Nikiforos Diamandouros. V průběhu tří dnů se setkal s prezidentem Václavem Klausem, předsedou vlády Janem Fischerem a ministrem pro lidská práva Michaelem Kocábem. Významnou část programu evropského ombudsmana v České republice tvořila také setkání se zástupci podnikatelské sféry a nevládních organizací. Pan Diamandouros na těchto jednáních vysvětloval svou působnost a také skutečnost, že není nadřízeným českého ombudsmana, ani neslouží jako odvolací instance proti jeho závěrům. Na konkrétních příkladech ze své agendy ukazoval, jak může pomoci českým občanům, podnikatelům i nevládním organizacím v jejich komunikaci s orgány Evropské unie. Pokud se kterýkoli občan nebo firma cítí být poškozena na svých právech nějakou institucí EU, může se obrátit na evropského ombudsmana a žádat pomoc či nápravu. Podmínkou je, aby se porušení evropského práva dopustila instituce Evropské unie (např. Evropská komise, agentura zřízená Evropskou komisí apod.). Pokud by se takového jednání dopustila instituce česká, pochybením se bude zabývat český ombudsman, nikoli evropský.
Podnikatelé se na evropského ombudsmana obracejí nejčastěji s problémem opožděných plateb ze strany institucí EU, se smluvními spory a nesrovnalostmi v zadávacích řízeních. Na problém opožděných plateb evropský ochránce opakovaně upozorňuje a usiluje o nápravu, protože si je vědom skutečnosti, že především malé firmy nebo nevládní organizace nemají dostatečný kapitál na to, aby mohly zafinancovat projekt a pak i měsíce čekat, až jim přijde platba od EU. V případě stížností na opožděnou platbu se evropskému ombudsmanovi daří dosáhnout odstranění průtahů a v řadě případů prosadil i vyplacení úroků z prodlevy.
Vedle problému s opožděnými platbami se nejvíce stížností k evropskému ombudsmanovi týká transparentnosti jednání, především v souvislosti s výběrovými řízeními, odmítnutí přístupu k dokumentům, diskriminace nebo zneužití pravomoci.
Čeští občané se na evropského ochránce obrátili v loňském roce v 66 případech, z nichž drtivá většina však byla mimo jeho působnost a musel proto stěžovatele odkázat na české orgány nebo na českého ombudsmana. Češi si nejčastěji stěžovali na soudy, věznice, policii, úřady práce a úřady řešící sociální záležitosti. Pouze 6 „českých“ stížností bylo v působnosti evropského ombudsmana a týkaly se např. výběrového řízení na místa překladatelů nebo přístupu k dokumentům. V současné době evropský ombudsman řeší další dvě stížnosti ekologických organizací, které se týkají rychlostní komunikace R52 z Brna do Vídně.
Nízký počet stížností českých občanů či podnikatelů souvisí pravděpodobně i s přetrvávající mylnou představou, že k podání stížnosti je nutná znalost cizího jazyka. Evropský ombudsman proto při všech jednáních v České republice zdůrazňoval, že se na něj stěžovatelé mohou obracet v češtině a v tomto jazyce také obdrží jeho odpověď. Veškeré informace o evropském ombudsmanovi a podávání stížností jsou v češtině k dispozici i na jeho internetových stránkách www.ombudsman.europa.eu, které nabízejí i interaktivního průvodce podáním stížnosti, kde po zodpovězením několika jednoduchých otázek zájemci zjistí, zda je jeho problém v působnosti evropského ombudsmana, případně kam jinam by se ve své věci měl obrátit.