Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Aktuálně > Tiskové zprávy 2008 > Ochrana lidí před hlukem je trvale nedostatečná

Ochrana lidí před hlukem je trvale nedostatečná

10. prosince 2008

Počet stížností na hlukovou zátěž – především z dopravy – je stabilně vysoký a mezi stížnostmi týkajícími se kvality a pohody života (např. kvalita ovzduší, vody apod.), patří stížnosti na hluk k nejpočetnějším.Podle ochránce by měla veřejná správa předcházet negativním jevům tím, že otázkám hlukové zátěže bude věnovat pozornost již v územně plánovacích procedurách. Dosavadní zjištění však ukazují, že situace stále není uspokojivá. Především obyvatele měst sužuje hlučnost, která přesahuje nejvyšší povolené limity.

U mnoha silnic jsou limity překračovány trvale, bez ohledu na zdravotní dopad. Ochránce již v některých případech (silnice, teplárny apod.) dosáhl zrušení či zpřísnění tzv. výjimek. Jde o povolení k provozování zdroje hluku překračujícího hygienické limity, která mohou za určitých okolností udělovat krajské hygienické stanice. Hygiena by ale měla při vydání výjimky zároveň uložit provozovateli realizaci opatření, kterými sníží hluk alespoň na rozumně dosažitelnou míru. Způsob provedení a účinnost těchto opatření by měly krajské hygienické stanice průběžně kontrolovat, což se mnohdy neděje.

Skutečnou změnu v práci hygienických stanic by přinesla důsledná aplikace správního řádu, kdy by za účastníky řízení byli považováni všichni, jejichž práv se takové řízení dotýká, tedy ti, kdo jsou nadlimitním hlukem zasaženi. Řízení by tedy bylo oznámeno veřejnou vyhláškou.

Hluk ze silniční dopravy

Základní limit pro venkovní hluk ze silniční dopravy je přes den 55 dB, v případě tzv. staré hlukové zátěže 70 dB. Starou hlukovou zátěží je stav hlučnosti, který nastal před koncem roku 2000. Cílem ustanovení tohoto institutu bylo zmapování území s nadměrným hlukem, aby byli majitelé či provozovatelé nuceni tato místa postupně odhlučnit. V praxi je však běžné, že hygienické stanice udělí vlastníkovi komunikace časově omezenou výjimku k překročení limitů a tu pak prodlužují, aniž by ze strany vlastníka došlo ke snaze hlučnost snížit. Veřejný ochránce práv opakovaně upozornil, že udílení takových výjimek je možné pouze tehdy, když vlastník komunikace prokáže, že provedl všechna opatření, která po něm lze rozumně vyžadovat, aniž by se hlučnost podařilo snížit. Jde navíc o řešení dočasné a pouze v rovině právní, fakticky zůstává situace a hluková zátěž nezměněna. Občané si v takových případech právem stěžují, že v rámci ochrany životního prostředí je důsledek možného poškození lidského zdraví z důvodu hluku podceňován.

Odpovědnost za hluk nese podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, vlastník, resp. správce pozemní komunikace. Ten je povinen technickými, organizačními či jinými opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity. Ochránce nemůže akceptovat často se opakující argument, že vlastník či správce komunikace nedisponují potřebnými finančními zdroji k eliminaci hlukových závad. Podle ochránce je věcí vlastníka nebo správce komunikace, aby přehodnotili priority financování infrastruktury tak, aby bylo upřednostněno odstranění závad.

Hygienické stanice musí důsledně kontrolovat plnění opatření k ochraně veřejného zdraví, jak byly stanoveny v udělení časově omezené výjimky. Realitou je, že jen těžko lze uzavřít např. úsek dálnice kvůli nadměrnému hluku a chybějícím protihlukovým opatřením. Vlastníci a správci komunikací proto spoléhají na opakované prodlužování výjimek a přijetí příslušných opatření odkládají. Hygienické stanice mohou dosáhnout změny tohoto stavu, jestliže budou při udělování výjimek ukládat v rozhodnutí časový plán realizace protihlukových opatření v jednotlivých dílčích krocích, ty pak průběžně kontrolovat a v případě neplnění opakovaně udělovat pokuty. Podle zástupkyně ochránce by měl navíc zákon stanovit povinný obsah žádosti o provozování „nadlimitního“ zdroje hluku – měla by v ní být uvedena veškerá možná protihluková opatření a navržen harmonogram realizace těch, která žadatel hodlá přijmout dobrovolně.

Protihluková opatření musí být součástí přípravy stavby

Příkladem nedůslednosti státní správy při ochraně veřejného zdraví v souvislosti s hlukovou zátěží může být stavba Velkého městského okruhu Dobrovského v Brně. Ukazuje typický postup, kdy se investor uchyluje k řešení situace cestou výjimek a provizorií, namísto přijetí účinných opatření. Podle veřejného ochránce práv měly správní orgány již ve fázi přípravy stavby, s ohledem na závěry akustické studie, trvat na tom, aby investor předložil takovou variantu stavebně-technického řešení, které bude vyhovovat požadavkům hlukových limitů v celé trase. Jestliže se tak nestalo a stavba byla schválena s tím, že stanovené hygienické limity překročí, stavební úřad by měl před vydáním kolaudačního souhlasu vyžadovat po investorovi prokázání, že přijal taková následná hluková opatření, aby byly limity hlučnosti splněny. Tato opatření by měla být vyžadována zejména s ohledem na skutečnost, že je dopravní stavba vedena územím s intenzivní bytovou zástavbou.

Chybí důsledné vyžadování protihlukových opatření

Ukázku nedostatečné ochrany veřejného zdraví před nadměrným hlukem představují např. stále chybějící protihlukové stěny a další opatření u některých úseků dálnic a jiných frekventovaných komunikací. Typickým případem je situace v obci Nové Město u Chlumce nad Cidlinou, ležící na hlavní spojnici Prahy a východních Čech, využívané k tranzitní dopravě do Polska. Ministerstvo dopravy slíbilo zklidnění dlouhodobě špatné dopravní situace uvedením dalšího úseku dálnice D11 do provozu. K tomu však nedošlo, protože tranzitní kamionová doprava na nový úsek dálnice nebyla převedena a několik dalších let, až do doby dostavby dálnice kolem Hradce Králové, má být vedena obcí. Měření přitom potvrdila výrazné překročení přípustných limitů hluku. Přestože Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje podmínila vydání souhlasného stanoviska navržením protihlukových opatření do 31. 8. 2006, s jejich realizací se začalo až o rok později.

Podle zástupkyně ochránce šlo o příklad selhání veřejné správy, jestliže Krajská hygienická stanice nedokázala na správci komunikace vymoci, aby v obci včas realizoval protihluková opatření, zejména s ohledem na skutečnost, že zatížení daného území hlukem bylo dlouhodobě známo.

Další riziko nedodržení podmínek výjimky pro dočasné překročení hlukových limitů představují i protihlukové stěny dálnice D1 v úseku Brno-Bosonohy – Troubsko, které měly být podle udělené výjimky realizovány do konce roku 2008, přitom se s jejich výstavbou dosud nezačalo.

Hluk z letišť

Veřejný ochránce práv se na základě podnětů zabýval i provozem obou velkých letišť v ČR – letiště v Praze Ruzyni a letiště Brno.

Činnost ruzyňského letiště a zejména otázka povolení výstavby další dráhy bude vyhodnocena v procesu EIA, jehož součástí je i posouzení hlukové zátěže. Otázkou, kterou se ochránce zabýval a která je rovněž řešena ministerstvem zdravotnictví, je definice tzv. charakteristického letového dne. Přístup k posuzování hluku z leteckého provozu se totiž v jednotlivých zemích EU liší právě i v souvislosti s tím, z jak dlouhého časového úseku jsou údaje pro charakteristický letový den získávány. V České republice je navrhováno, aby byl hodnocen výpočet z průměru zátěže šesti měsíců. V Rakousku a Německu je to rovněž půlrok, v Dánsku interval 3 měsíce a v Itálii 3 týdny.

Předmětem stížnosti na letiště Brno byl hluk z leteckých dnů pořádaných každoročně v září. Zástupkyně ochránce prověřila činnost Krajské hygienické stanice při zjišťování hlukové zátěže jak ve vnitřním, tak vnějším prostoru, a přiměla následně hygienickou stanici k zahájení správního řízení s pořadatelem leteckého dne a rovněž k jednání s pořadatelem o možných opatřeních ke snížení hluku na rozumně dosažitelnou míru – např. změnou skladby programu, změnou příletových a odletových tras, omezením přeletů nad obytnou zástavbou, případně přijetím opatření na odhlučnění obytných domů v nejbližším okolí letiště (protihluková okna a dveře).

Hluk z restaurací a dalších místních zdrojů

Ochránce i v letošním roce zaznamenal zvýšený nápad podnětů, týkajících se stížností občanů na hluk z hudební produkce v restauračních zařízeních a barech a v této souvislosti na neschopnost příslušných správních orgánů zjednat nápravu. V řadě případů musel ochránce konstatovat nečinnost či jiná pochybení úřadů, především stavebních. Podle zjištění ochránce často dochází ke sporům mezi stavebními úřady a krajskými hygienickými stanicemi o to, kdo z nich je (či spíše kdo z nich není) příslušný k řešení stížností občanů na hluk pocházející z restaurací.

Ochránce v této věci již v minulosti zaujal obecné stanovisko, že jsou-li v provozovně pořádány hudební produkce, aniž by provozovna byla k tomuto účelu kolaudována, musí nápravu zjednat stavební úřad. Ten prověří, zda je stavba užívána v souladu s kolaudačním rozhodnutím a pokud nikoli, uděluje správní pokuty. Za této situace není nutná součinnost krajské hygienické stanice a není ani nutné provádět měření hluku. To je nutné až v situaci, kdy stavba je užívána v souladu s účelem specifikovaným v kolaudačním rozhodnutí a přitom správní úřad dostává stížnosti na působený hluk. Obdobný názor k řešení těchto problémů přijalo i Ministerstvo zdravotnictví – hlavní hygienik ČR a odbor stavebního řádu MMR. I přesto v případě stížnosti na hluk stavební úřady často občany odkazují na hygienické stanice, aniž by prověřily, jestli je např. hudební produkce v objektu povolena, či nikoli.

Kumulace hluku a hlukové mapy

Zástupkyně ochránce je přesvědčena, že zdroje hluku by měly být monitorovány a v případě stížností občanů prověřovány. Pokud jsou hlukové limity porušovány i přes realizaci veškerých možných opatření, ani pak nelze rezignovat a provoz povolit trvale. Je třeba i v dlouhodobém horizontu hledat taková strategická řešení, která situaci zlepší. Některá dnes zdánlivě neúnosně drahá protihluková opatření, která nelze po provozovatelích vyžadovat, se v průběhu let se mohou stát cenově dostupnými a mohou se objevit nové technologie a materiály omezující šíření hluku.

Zástupkyně ochránce také upozorňuje na situace, kdy se na jednom místě setkává více původců hluku. Žádný z nich sám o sobě hlukové limity nepřekračuje, ale jejich současným působením k překročení dochází. Veřejný ochránce práv proto v připomínkách k novele zákona o ochraně veřejného zdraví navrhl zvážit zavedení principu dělené odpovědnosti, kdy by opatření k omezení hluku byla jednotlivým původcům stanovena poměrně.

Hluková zátěž by měla být brána v úvahu při územním plánování a měla by být rovněž součástí politiky územního rozvoje České republiky. Evropská směrnice 2002/49/ES uložila členským zemím vypracování strategických hlukových map – nejprve pro aglomerace s více než 250000 obyvateli, hlavní silnice s průjezdem 6 milionů vozidel ročně, železnice s 60000 průjezdy vlaků za rok a pro hlavní letiště. Do roku 2012 pak mají vzniknout hlukové mapy pro všechny aglomerace, všechny hlavní silnice a železnice. Do 18. července 2008 měly členské státy na základě hlukových map zpracovat akční plány pro řešení problémů s hlukem. Jedním z hlavních úkolů akčních plánů je však i ochrana tzv. tichých oblastí před zvyšováním hluku v budoucnosti. Tiché oblasti budou podle sdělení MŽP v ČR identifikovány až v průběhu roku 2009.

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv