AKTUÁLNĚ: Proč je potřeba zrušit kojenecké ústavy (tzv. „kojeňáky“)? V novém videu to vysvětlujeme společně s dalšími odborníky

Zveřejněno Díl seriálu na ČT

Seriál Ochránce – 5. díl – kanalizace a činnost vodoprávních úřadů

V neděli 7. 10. ve 11:00h vysílá ČT2 5. díl pořadu Ochránce o problémech, do kterých se lidé dostávají ve vztahu k úřadům, tentokrát o potížích s kanalizací a o činnosti vodoprávních úřadů. Reprízu dílu uvidíte na ČT2 v úterý 9. 10. v 9:00h.

Kanalizace slouží k tomu, abychom měli kam vypouštět to, co už nikdy nechceme vidět. Co ovšem dělat, když kanalizace cizí vinou neodtéká? Nebo když odtéká někam, kde se na ni musí nedobrovolně dívat, a nejen dívat, někdo další? Cyklus Ochránce opět nabídne tři konkrétní příběhy, do kterých kancelář ombudsmana zasáhla. Režisér Zdeněk Skokan k tomu říká: „Při natáčení jsem zažil doslova absurdní situaci. Člověku na jeho pozemek vytékala už sedm let kanalizace od sousedů a městská část s tím nechtěla mít nic společného. Vodoprávní úřad s tím nemohl nic dělat, každý od toho dával ruce pryč. Poškození zkoušeli všechno možné, ale nikdo to nedokázal zastavit. Kdyby ale trubku s odpady a fekáliemi ucpali, tak by na ně přijela policie a nařídila jim, ať to odstraní, jelikož vytápějí ostatní pozemky. A nikoho nezajímá, že oni ten svůj mají vytopený pořád.“ (oficiální text České televize)

Pan J. z Brna ombudsmanovi napsal, že na jeho pozemek jsou vypouštěny odpadní vody z kanalizace, a požadoval, aby byl závadný stav napraven. Jedná se o starou kanalizaci budovanou v akci Z a zatrubnění provedené zřejmě bez povolení. Do kanalizace odvádí odpadní vody řada domů a dokonce i místní slévárna. Stěžovatel se domáhal zásahu stavebního úřadu, aby došlo k odstranění černé stavby zatrubnění.  Záležitost by vyřešila nová kanalizace, s jejíž výstavbou se sice počítá, ale to bude trvat ještě několik let. Tento případ poukazuje na povinnost samosprávy starat se o své občany. Není možné, aby obec odkládala vybudování kanalizace a umožňovala tak dlouhodobé poškozování soukromého majetku. Není také možné, aby kvůli tomu dalším obyvatelům rostly náklady (na vyvážení žump).

Podstatou podnětu pana L. byla jeho neúspěšná snaha docílit prostřednictvím stavebního úřadu přeložení odvodňovací strouhy, o délce koryta cca 220 m, kterou měli sousedé stěžovatele realizovat těsně nad jižní hranicí svého pozemku, a to 2 až 5 m do pozemku stěžovatele. Podle vyjádření stěžovatele jde o terénní úpravy zabírající přes 400 m2, zásadně měnící odtokové poměry v místě. K tomu stěžovatel např. uvádí, že došlo k takové změně spádových poměrů v přeloženém novém korytě, že toto již neslouží jako povrchové zařízení pro odvod vody z pozemků, nové koryto je suché a povrchová voda se hromadí v severní části pozemku stěžovatele. Pochybení na straně stavebního úřadu spatřuje stěžovatel v tom, že stavební úřad v daném případě neshledal provedení nepovolených terénních úprav a věcí se nezabýval v režimu stavebního zákona.

Na ochránce se obrátil pan P. se stížností na postup Úřadu městské části Brno-Tuřany jako stavebního úřadu a Magistrátu města Brna jako příslušného vodoprávního úřadu. Ke stížnosti ho vedl problém se zajištěním připojení již zkolaudovaného rodinného domu (a ještě celé řady dalších, v minulosti zkolaudovaných rodinných domů na ul. Widmannova, Nenovická, Pěnkinova) v k. ú. Holásky, na veřejnou kanalizaci. Domy byly napojeny na vybudovanou splaškovou kanalizaci, jejíž vlastník však nezajišťoval její řádný provoz.

Vytisknout

Zpět na aktuality