Psychiatrická léčebna Šternberk dlouhodobě nerespektuje práva pacientů

V rámci naplňování úkolu systematicky navštěvovat místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě, navštívil veřejný ochránce práv celkem osm psychiatrických léčeben. Mezi nimi také Psychiatrickou léčebnu Šternberk, a to poprvé v lednu 2008 a následně v září 2009.  Ačkoliv zaměstnanci léčebny poskytli pracovníkům Kanceláře v obou případech veškerou součinnost, komunikace nad zjištěními a doporučeními ochránce byla poznamenána nedodržováním lhůt ze strany vedení léčebny. Rovněž opatření, která vedení léčebny přijalo, ochránce hodnotil jako neuspokojivá.

V dubnu 2010 se ochránce rozhodl využít svého oprávnění a informoval nadřízený úřad léčebny, kterým je zřizující Ministerstvo zdravotnictví, o tom, že se léčebna ve stanovené lhůtě opět ke zprávě ochránce nevyjádřila. Následně léčebna vyjádření zaslala, nelze je však označit za uspokojivé, neboť z něj vyplývá, že léčebna nadále nerespektuje doporučení k nápravě pochybení vedoucích k zásahům do důstojnosti pacientů a k porušování jejich práv. Z tohoto důvodu se zástupkyně veřejného ochránce práv rozhodla pro zveřejnění celé věci, jako formu sankce podle zákona o veřejném ochránci práv.

Současně se zástupkyně ochránce obrací na ministryni zdravotnictví a žádá o zajištění nápravy konkrétních zjištěných nedostatků.

Používání omezovacích prostředků

Již v roce 2008 ochránce žádal, aby bylo vnitřním předpisem podrobně upraveno použití omezovacích prostředků. Ještě při následné návštěvě v září 2009 měl však personál k dispozici pouze naprosto obecný a neaktuální manuál z roku 2003. Ochránce rovněž žádal stanovení délky omezení a pořizování záznamů o každém použití omezovacího prostředku, tedy vedení evidence tak, aby bylo možno zpětně používání omezovacích prostředků vyhodnotit. Toto doporučení však vedení léčebny považovalo za nepotřebné. Například pokud jde o pravidla používání síťových lůžek na gerontopsychiatrických odděleních, ředitel uvedl, že požadované stanovení postupu není možné z důvodu nespočtu indikací pro jejich použití. Teprve v dubnu 2010 ředitel informoval, že byli někteří pracovníci pověřeni aktualizací manuálu péče o neklidné pacienty, aniž by však uvedl podrobnosti.

Nedůstojné zacházení s pacienty

Pacientky na  gerontopsychiatrickém oddělení jsou v důsledku nevhodného erárního oblečení běžně obnažené. Ochránce popsal situaci takto: „pacientky mají ústavní oblečení ‚anděl‘, a to nejen ty, které tráví den na lůžku. Při návštěvě byly zastiženy ve společenském prostoru před televizí, jak jim různě posunuté košile nedůstojně odhalovaly pleny a tělo.“ Přestože na tuto nedůstojnou situaci ochránce upozorňoval již v roce 2008, léčebna jeho doporučení ignoruje.

I nadále trvá praxe na mužském gerontopsychiatrickém oddělení, kde jsou ložnice pacientů v prvním patře a ostatní zázemí v přízemí, že pacienti musí celý den trávit v přízemí a nemají možnost jít během dne do svého pokoje, např. si po obědě odpočinout. Nutno podotknout, že v ostatních léčebnách se tato praxe neobjevuje.

Naplněn nebyl ani požadavek ochránce, aby pacienti, kteří nemusí z důvodu svého zdravotního stavu trávit celý den na lůžku, účastní se terapií, pohybují se ve společenské místnosti apod., nemuseli nosit oblečení podobné pyžamu. Pokud je překážkou ke změně nedostatek financí, doporučoval ochránce obrátit se na zřizovatele nebo hledat jiné zdroje, které by zlepšení důstojnosti pacientů umožnily, tak jak se to děje i v jiných léčebnách. Opět se jedná o otázku, kterou jiné léčebny nerozporují, nýbrž řeší.

Doba omezení svobody pacientů není sledována

Již v původní zprávě ochránce upozorňoval na to, že léčebna ke konci 7 denní lhůty, během které soud rozhodl o přípustnosti nebo nepřípustnosti převzetí pacienta do léčebny bez jeho souhlasu, v některých případech neví, jak soud rozhodl (nemá ještě k dispozici písemné vyhotovení rozhodnutí, ačkoli rozhodnuto již bylo). Ostatní léčebny si s příslušnými soudy ve většině případů dohodly postupy (telefonické ověření, zaslání informace faxem apod.), jak se vyvarovat situace, kdy by léčebna držela pacienta, přestože by soud buď v dané lhůtě nerozhodl, nebo by rozhodl, že má být pacient propuštěn. Ochránce upozorňoval, že odpovědnost za případné porušení práva pacienta nese léčebna, tudíž je v jejím zájmu, aby na konci 7 denní lhůty znala výsledek detenčního řízení.

(Ne)informovaný souhlas

Dobrovolný vstup do léčebny znamená, že pacient je při přijetí do zařízení ochoten a schopen písemně potvrdit, že s hospitalizací souhlasí (v opačném případě léčebna hlásí přijetí soudu.) Ochránce léčebně opakovaně vytknul, že při příjmu spolu se souhlasem s hospitalizací dává k podpisu také souhlas s blíže nespecifikovanými vyšetřovacími a léčebnými úkony, tj. se všemi v rámci hospitalizace. Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je přitom možno provést pouze se souhlasem pacienta (Úmluva o biomedicíně) a vyžadovat předem souhlas s veškerými zákroky je podle názoru ochránce nesprávné. Ochránce doporučoval, aby byl při přijetí od pacienta vedle souhlasu s hospitalizací vyžádán pouze souhlas s těmi úkony, které budou následovat v nejbližší době. Následně, v době, kdy je pacient stabilizovaný a lépe vnímá poskytované informace, pak má léčebna žádat souhlas s dalším směřováním léčby.

Ochránce rovněž již v roce 2008 upozorňoval na příkladu gerontopsychiatrických pacientů, že je nesprávné přijímat souhlas s hospitalizací od pacientů, kteří jsou k poskytnutí souhlasu v době přijetí fakticky nezpůsobilí (prokazatelně, dle zdravotnické dokumentace). Vzhledem k tomu, že se lékaři v přijímání pacientů střídají a ne vždy přijímá pacienta na gerontopsychiatrické oddělení specialista, žádal ochránce písemné stanovení jednotného postupu. To však bylo léčebnou odmítnuto, pouze bylo přislíbeno poučení lékařů.

Zástupkyně ochránce vnímá, že právní úprava léčby psychiatrických pacientů bez jejich souhlasu je v České republice neuspokojivá. O legislativní změnu ochránce usiluje už od roku 2008. Zástupkyně ochránce proto znovu upozorňuje, že je třeba provést příslušná ustanovení Úmluvy o biomedicíně.