Zveřejněno Tisková zpráva

První krok ke zlepšení důchodů osob dlouhodobě pečujících o bezmocného blízkého

Po třiceti letech péče o manžela důchod ve výši 2800 Kč – taková byla dosavadní realita.

Po více než dvou letech, desítkách zpracovaných podnětů a mnoha apelech na ministerstvo práce a sociálních věcí se konečně podařilo dosáhnout alespoň prvního kroku ke změně právního předpisu v oblasti důchodového pojištění směřující ke zlepšení podmínek osob dlouhodobě pečujících o závislou osobu. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR připravilo opatření, které v případě osob dlouhodobě pečujících o bezmocného blízkého, umožní volbu takového výpočtu vyměřovacího základu důchodu, který je pro pojištěnce výhodnější, tzn. volbu mezi výpočtem upřednostňujícím příjmy nebo vyloučené doby.

Jde však pouze o jeden ze tří požadavků, které veřejný ochránce práv na ministerstvo práce a sociálních věcí opakovaně vznesl.

Výdělek – až dosud prioritní

Až dosud měl při výpočtu vyměřovacího základu, ze kterého se stanoví výše důchodu, vždy přednost příjem z výdělečné činnosti, což paradoxně poškozovalo ty, kdo se při dlouhodobé péči o závislou osobu snažili přivydělat si prací na zkrácený úvazek. Současná právní úprava totiž upřednostňuje výpočet vyměřovacího základu (důchodu) z jakéhokoli výdělku získaného v rozhodném období od roku 1986 do roku předcházejícímu důchodu. Osobám pečujícím o bezmocné blízké se podle tohoto pravidla vyměřovací základ důchodu počítal nejen z výdělků před zahájením péče o dlouhodobě bezmocného blízkého, ale také z jakýchkoli výdělků získaných prací na minimální úvazek souběžně s péčí. Tím se průměrný výdělek výrazně snižuje, což se odráží i na vypočítaném důchodu.

Krácení vyloučených dob

Druhým úskalím stávajícího zákona je krácení tzv. vyloučených dob, tedy období, která se do výpočtu vyměřovacího základu důchodu nezapočítávají. Funkcí vyloučených dob je „nerozmělnit“ průměr dosažených výdělků tím, že by se výdělky „rozpočítaly“ i za období, ve kterých pojištěnec z nejrůznějších důvodů nebyl výdělečně činný (studium, nemocenská, evidence na úřadu práce apod.). Podle současné právní úpravy platí, že činí-li součet vyloučených dob více než 5 let, krátí se přebývající část na polovinu. Tím dochází k „rozmělnění“ výdělku, což negativně ovlivní celkovou výši důchodu. Pokud například někdo pečoval o blízkou osobu 10 let, vyloučená doba je pouze 7,5 let. Zbývajících 2,5 roku se naopak do výpočtu průměru výdělku dosaženého v rozhodném období zahrne, což výsledek sníží a negativně tak ovlivní výpočet důchodu. Čím déle žadatel o důchod pečoval o bezmocnou osobu blízkou, tím nižší je jeho vyměřený důchod. V drtivé většině případů se ani neblíží životnímu minimu.

Vstřícný krok ministerstva je vítaný, avšak nedostatečný

Veřejný ochránce práv prošetřil celou řadu podnětů týkajících se tohoto problému. Přestože byl postup České správy sociálního zabezpečení, jakožto úřadu přiznávajícího důchody, v souladu s platnou legislativní úpravou, výše naznačené důsledky právní aplikace byly pro osoby dlouhodobě pečující o své bezmocné blízké nepřiměřeně tvrdé. Zákon nezohledňuje fakt, že pečující osoby sice nepřispívají do sociálního zabezpečení v peněžní formě, ale na druhou stranu výrazně šetří náklady na ústavní péči, které by jinak stát musel na tyto dlouhodobě nemocné vynaložit. Výpočet jejich důchodů tedy neodpovídá obecné představě spravedlnosti.

Veřejný ochránce práv sice avizovanou změnu právního předpisu vítá, ale ve vztahu k postavení osob dlouhodobě pečujících o osobu blízkou ji považuje stále za nedostatečnou. I nadále požaduje vypuštění ustanovení § 16 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění, které krátí vyloučené doby přesahující 5 let a vede ke snížení průměrného výdělku pojištěnce. Rovněž navrhuje zavedení minimální výše důchodu pro osoby dlouhodobě pečující o osobu blízkou (šlo by o obdobu ustanovení § 42 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje minimální výši plného invalidního důchodu v mimořádných případech).

Požadované úpravy by byly i společenským oceněním úsilí pečujících osob a mohly by rovněž působit jako motivační faktor při budoucím rozhodování o tom, zda mají rodinní příslušníci pečovat o dlouhodobě bezmocného doma, či jej předat do ústavní péče. Znamenalo by to také významný krok k nápravě stávajícího, zahraničním velmi kritizovaného stavu, kdy převážná většina bezmocných osob končí v České republice v ústavech sociální péče.

V Brně dne 10. května 2007

JUDr. Otakar M o t e j l

veřejný ochránce práv

Vytisknout

Zpět na aktuality