Přízová by měla nastartovat vytvoření krizového plánu

Zástupkyně veřejného ochránce práv uzavřela šetření případu vyhořelého domu na ulici Přízová v Brně s tím, že městu chybí krizový plán, který by zahrnoval koordinaci jednotlivých činností v případě havarijní situace, určil by styčnou osobu a také časový harmonogram jednotlivých kroků. Tento plán by měl doplňovat srozumitelný návod pro postižené se základními informacemi o tom, kdo, kde a jakým způsobem jim může poskytnou pomoc. Šetření zástupkyně ochránce bylo vedeno především snahou odhalit úskalí řešení krizových situací a ve spolupráci se samosprávnými úřady docílit nastolení takového systému, který by do budoucna zamezil chybám a dalšímu poškozování občanů, již dost postižených samotným neštěstím. I z tohoto důvodu se počátkem listopadu uskutečnilo společné jednání, na němž primátor města Brna přislíbil provedení opatření k nápravě současného stavu a k prevenci opakování podobných situací v budoucnu.

Snahu řešit nastalou situaci a pomoci postiženým z domu na Přízové nelze upřít žádnému z dotčených úřadů, ani jednotlivým představitelům města a městské části Brno-střed. Jejich pomoc však nebyla vždy zcela koordinovaná a v některých případech se omezila jen na určitou část, aniž by byly využity všechny možnosti. Evakuovaní občané byli například ihned po požáru informováni o způsobu vyplácení dávek mimořádné pomoci a tyto peníze jim také byly bez prodlevy vypláceny, což zástupkyně ochránce hodnotí pozitivně. Samotné poskytnutí finančních prostředků bez další součinnosti a poradenství však nemůže být efektivní.

Poškozeným se dostalo i nabídek pomoci ze strany Českého červeného kříže nebo Armády spásy, byli poučeni o možnosti umístit děti na přechodnou dobu do zařízení typu Klokánek apod. Na druhou stranu však chyběla dostatečná informace o jejich právech, pokud jde např. o nájemní vztahy a povinnosti majitele vyhořelého domu. Ten sice zajistil ubytování v komerční ubytovně, ovšem pouze na týden a poté byli obyvatelé domu na Přízové odkázáni pouze sami na sebe. Postižení nebyli řádně poučeni o tom, že pokud se nemohou vrátit do původních bytů, nájemce jim musí zajistit náhradní ubytování po celou dobu platnosti nájemní smlouvy, a že by tedy v žádném případě neměli podepisovat dohodu o ukončení nájemního vztahu z důvodu neobyvatelnosti bytu. V důsledku uvedené situace někteří nájemníci bydlí v provizorních podmínkách bez možnosti získání odpovídajícího bydlení.

Ve chvíli, kdy ze strany majitele domu nedošlo k plnění povinností a naopak se dokonce pokusil zrušit nájemní vztahy, což situaci postižených ještě zhoršilo, bylo podle zástupkyně veřejného ochránce práv povinností úřadů zasáhnout a sociálně slabým občanům pomoci.

Zásadní výtky zástupkyně ochránce směřují ke stavebnímu úřadu. Nejde jen o vlastní nečinnost tohoto úřadu, ale především o její důsledky. Stavební úřad po požáru nevyhodnotil situaci v souladu se stavebním zákonem, nevydal rozhodnutí o vyklizení stavby a podstatně tak ztížil možnost nájemníků dosáhnout pronájmu bytů z obecního bytového fondu z důvodu mimořádné situace. Pokud by stavební úřad okamžitě jednal v intencích zákona, bylo by v krátkém čase po požáru možné odhadnout, za jakých podmínek a kdy se může dům stát znovu obyvatelným. Tato informace by pro nájemníky byla zásadní v jejich rozhodování o řešení bytové situace. S vědomím, že se do bytů po nějaké době budou moci vrátit, by svoji situaci řešili jinak.

Znalecký posudek prokázal závažné statické poškození pouze u dvou bytů, ani pro ně však stavební úřad rozhodnutí o vyklizení nevydal. Svojí nečinností tak zbavil rodiny, které v těchto bytech bydlely, možnosti získat pronájem bytu z majetku obce podle Pravidel pronájmu bytů v domech v majetku statutárního města Brna.

Šetření tíživé sociální situace postižených nájemníků odhalilo rovněž výraznou slabinu v komunikaci a spolupráci mezi úřady a nevládními organizacemi. Ty disponují především zkušenostmi v terénní sociální službě a mezi sociálně vyloučenými obyvateli se těší často větší důvěře. Zástupkyně veřejného ochránce práv se proto domnívá, že v podobných krizových situacích by úřady měly s nevládními organizacemi spolupracovat mnohem úžeji. Budou tak moci lépe plnit zákonnou povinnost aktivně vyhledávat rodiny v tíživé situace a soustavně s nimi pracovat. Praxe opakovaně potvrzuje, že plnění této povinnosti bez kvalitní terénní sociální práce není možné. Prostřednictvím služeb nevládních organizacích by se rovněž postupně odbourala nedůvěra mezi úřadem a sociálně slabými občany, což by do budoucna urychlilo řešení podobných krizových situací.

Vedle nedostatečné informovanosti odboru sociálně-právní ochrany dětí ÚMČ Brno-střed (OSPOD), kvůli které se nepodařilo komplexně zmapovat situaci postižených rodin s dětmi a zajistit tak jejich základní potřeby, považuje zástupkyně ochránce za pochybení, že OSPOD nevyhodnotil situaci rodin za mimořádně závažnou. Po týdnu v zajištěné ubytovně se některé rodiny s dětmi ocitly zcela bez přístřeší a muselo dojít k jejich rozdělení, což zástupkyně ochránce považuje za absolutně krajní řešení, k němuž může dojít až poté, co jsou vyčerpány všechny možnosti.

Zástupkyně ochránce si je vědoma, že řešení podobných havárií není jednoduché a je provázeno řadou problémů. Opakování obdobné situace se podle zástupkyně ochránce dá zabránit pouze přesným plánem postupu při haváriích a okamžitým přivoláním sociálních pracovníků na místo neštěstí.