Postup stavebních úřadů musí být jednotný

Právě dosažení jednotnosti postupu nemusí být vždy snadné. Zástupce veřejné ochránkyně práv v této souvislosti upozorňuje např. na případy, s nimiž se setkal, kdy se vlastníci bytového domu odpojí od funkční soustavy centrálního zásobování teplem a nepovoleně si zřídí kotelnu. Jedná se o nepovolenou změnu, kterou je třeba řešit v rámci zákona. Současně však musí stavební úřady posuzovat tyto případy individuálně a pečlivě zvažovat, zda a kdy přistoupí k užití takových opatření, jako je zákaz užívání nového způsobu vytápění. V konečném důsledku totiž takové opatření může vést až k následnému zákazu užívání bytů v důsledku ztráty dodávek tepla a teplé vody.

Z diskuze rovněž vyplynulo, že se úředníci stavebních úřadů setkávají v řadě případů s neochotou vlastníků umožnit jim kontrolu stavby. Je to jedna z povinností stavebního úřadu, který tímto způsobem dohlíží na to, že si stavebník nepočíná nedovoleným způsobem, že neprovádí nepovolené stavební práce apod. K takové kontrolní prohlídce nepotřebuje stavební úřad výslovný souhlas vlastníka stavby, stačí, když ho předem uvědomí o záměru prohlídku či prohlídky provést. Pak může úřad stavbu kontrolovat i namátkové a neohlášeně, třeba i mimo standardní pracovní dobu, např. ve večerních či nočních hodinách, ve dnech pracovního volna. Pokud vlastník stavby vstup do své nemovitosti za účelem provedení kontrolní prohlídky neumožní, ač byl o takovém záměru stavebním úřadem předem vyrozuměn, může mu to úřad nařídit. Zástupce ochránkyně proto vítá, že stavební úřady ani v těchto případech nerezignují na své povinnosti a za účelem hladkého průběhu kontrolní prohlídky v případě potíží využívají součinnosti městské policie.

Určité nejasnosti může z pohledu občanů vzbuzovat i pojem obydlí a jeho vymezení, zejména v návaznosti na různé sociální dávky apod. Z hlediska veřejnoprávního totiž mohou být za obydlí považovány i objekty, které nejsou pro bydlení výslovně určeny, tj. nejsou pro bydlení zkolaudovány. Z hlediska stavebního práva lze tyto objekty užívat. Pokud slouží k bydlení, měly by splňovat standardy bydlení podle stavebně-technických předpisů. Shoda mezi stavebními úřady současně panuje v tom, že z hlediska veřejnoprávního nemůže být za obydlí považován objekt, který není stavebním úřadem odsouhlasen k užívání, tj. není zkoulaudovaný. Takový objekt je třeba považovat i nadále za stavbu rozestavěnou, která nemůže být užívána žádným způsobem, tedy ani k bydlení.

Složitou otázku k řešení představují pro stavební úřady případy výměn elektrického vedení. Podle stavebního zákona totiž není nutné rozhodnutí stavebního úřadu v případě, pokud se výměnou elektrického vedení nemění trasa a není překročeno ochranné a bezpečnostní pásmo. Přítomní zástupci správních orgánů se shodli na názoru, že ke změně trasy nedochází, pokud je zachován polohopis i výškopis původního vedení. Zástupci Ministerstva pro místní rozvoj v této souvislosti přislíbili vydat k otázce výměny elektrického vedení metodický pokyn, který by odstranil případné nejasnosti.

Vzhledem k příznivým reakcím správních orgánů bude zástupce ochránkyně i v budoucnu pokračovat v podobných diskuzích nad vybranými problémy aplikace stavebního práva.