Kulatý stůl veřejného ochránce práv – vybrané problémy z aplikace stavebního práva

Dne  24.  4.  2012 se uskutečnil v sídle Kanceláře veřejného ochránce práv kulatý stůl v podobě pracovního setkání zástupkyně veřejného ochránce práv a pracovníků Kanceláře se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, krajských úřadů a Magistrátů hlavního města Prahy a města Brna, tedy úřadů působících v roli ústředního správního orgánu státní správy na úseku stavebního řádu a odvolacích správních orgánů, které mají široké zkušenosti s aplikací stavebního zákona.

Cílem setkání bylo seznámit se se zkušenostmi jmenovaných správních úřadů v konkrétních otázkách stavebního práva a porovnat tyto zkušenosti s poznatky veřejného ochránce práv a zajistit tak jednotnost postupů v praxi.

Výstupy kulatého stolu je možné shrnout do následujících bodů:

• Ve věci ohlašování staveb se zúčastněni shodli, že nelze ohlásit stavbu překračující parametry ohlášení, které jsou specifikovány v ustanovení § 104 stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb., v platném znění). Nicméně současná správní praxe stavebních úřadů není jednotná v procesních postupech, jak reagovat na ohlášení stavby, která překračuje předepsané parametry ohlášení. Veřejný ochránce práv se proto v nejbližších dnech obrátí na Ministerstvo pro místní rozvoj jako ústřední správní orgán, aby vydalo metodický pokyn k procesnímu postupu stavebních úřadů, v takových případech.
• Ve věci občanskoprávních námitek, které mohou vznést účastníci územního a stavebního řízení (např. námitka obtěžování pohledem, snížení tržní hodnoty sousedních nemovitostí) došli zúčastnění shody v tom směru, že pokud nedojde o takovéto námitce mezi účastníky řízení k dohodě, stavební úřad si musí o takové námitce učinit úsudek sám a rozhodnout ve věci. Úvahu stavebního úřadu o občanskoprávní námitce by mělo odrážet odůvodnění rozhodnutí (kupř. územní rozhodnutí či stavební povolení).
• Ve věci užívání stavby, která je provozovnou (např. restaurací, obchodem, dílnou) v rozporu s povolením, z diskuse účastníků vyplynulo, že stavební úřady důsledně nevyužívají zákonného oprávnění podle ustanovení § 171 odst. 3 stavebního zákona omezit či pozastavit činnost provozovny užívané v rozporu s právem zejm.  kolaudačním rozhodnutím, kolaudačním souhlasem či stavebním povolením.  Ochránce proto v rámci šetření individuálních podnětů občanů bude v odůvodněných případech navrhovat stavebním úřadům aplikaci uvedeného oprávnění.
• Ve věci zastavení přezkumného řízení pro dobrou víru účastníka řízení podle ustanovení § 94 odst. 4 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., v platném znění) zúčastnění uvedli, že v minulosti krajské úřady řízení zastavovaly usnesením, které pouze poznamenaly do spisu a účastníky řízení o zastavení vyrozumívaly prostou písemností (sdělením). Tímto postupem však byla účastníkům řízení odňata možnost účinně se bránit proti zastavení přezkumného řízení. S uvedeným postupem se setkala i zástupkyně veřejného ochránce práv v rámci šetření jednotlivých podnětů^[1]. Nicméně od této nežádoucí správní praxe se úřady odchýlily a dnes přezkumné řízení zastavují formou rozhodnutí, které oznamují (doručují) účastníkům řízení. Účastníci řízení se mohou proti rozhodnutí odvolat.

S ohledem na příznivé reakce ze strany oslovených správních úřadů, bude i v budoucnu ochránce pokračovat v diskusi s odbornou veřejností nad vybranými aplikačními problémy stavebního práva.

^[1] Viz sp.zn.: 4983/2010/VOP/JG ve věci stavby fotovoltaické výrobny elektrické energie v k.ú. Moldava.