Zrušení ustanovení zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti týkající se výpovědi zaměstnanci pro porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a vyloučení nároku na podporu v nezaměstnanosti z tohoto důvodu.

Veřejná ochránkyně práv vstoupila jako vedlejší účastník do řízení vedeného u Ústavního soudu na základě návrhu skupiny 54 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. S návrhem se ztotožnila.

Napadaná ustanovení zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti nepřiměřeně zasahují do práv garantovaných Listinou, tj. práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací a práva na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Zaměstnanec porušením pravidel, která nemají žádnou souvislost s vykonávanou prací, ztrácí své zaměstnání a spolu s ním i nárok na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti.  Podle veřejné ochránkyně práv nejsou napadaná ustanovení zákonů způsobilá naplnit podmínky testu potřebnosti, kdy má být volen takový prostředek, který v co nejmenší míře omezuje ústavní práva.

Ochránkyně poukázala rovněž na neurčitost napadaného ustanovení, což dává široký prostor pro svévoli zaměstnavatele a zvyšuje riziko zneužití.

Ochránkyně se rovněž ztotožnila s argumentací navrhovatele, pokud jde o ustanovení týkající se podmínek působení odborové organizace u zaměstnavatele. Právo sdružovat se k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů náleží každému, stejně jako právo odborových organizací na jejich svobodnou činnost nepodléhá ve své podstatě žádným omezením. Stanovením zákonné podmínky tří osob v pracovním poměru dochází k popření práva zaměstnanců v jiném než pracovním poměru jednat k ochraně svých práv.

 Stanovisko veřejné ochránkyně práv (79.7 kB, Adobe Acrobat dokument)