Veřejná ochránkyně práv vstoupila jako vedlejší účastník do řízení vedeného u Ústavního soudu na základě návrhu skupiny 54 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. S návrhem se ztotožnila.
Napadaná ustanovení zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti nepřiměřeně zasahují do práv garantovaných Listinou, tj. práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací a práva na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Zaměstnanec porušením pravidel, která nemají žádnou souvislost s vykonávanou prací, ztrácí své zaměstnání a spolu s ním i nárok na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Podle veřejné ochránkyně práv nejsou napadaná ustanovení zákonů způsobilá naplnit podmínky testu potřebnosti, kdy má být volen takový prostředek, který v co nejmenší míře omezuje ústavní práva.
Ochránkyně poukázala rovněž na neurčitost napadaného ustanovení, což dává široký prostor pro svévoli zaměstnavatele a zvyšuje riziko zneužití.
Ochránkyně se rovněž ztotožnila s argumentací navrhovatele, pokud jde o ustanovení týkající se podmínek působení odborové organizace u zaměstnavatele. Právo sdružovat se k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů náleží každému, stejně jako právo odborových organizací na jejich svobodnou činnost nepodléhá ve své podstatě žádným omezením. Stanovením zákonné podmínky tří osob v pracovním poměru dochází k popření práva zaměstnanců v jiném než pracovním poměru jednat k ochraně svých práv.
Stanovisko veřejné ochránkyně práv (79.7 kB, Adobe Acrobat dokument)