Vyjádření ochránce k ústavní stížnosti proti vydání ruského občana k trestnímu stíhání v Ruské federaci

Ochránce jako amicus curiae

Veřejný ochránce práv poskytl na žádost Ústavního soudu (ve smyslu § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) své stanovisko k ústavní stížnosti, zabývající se konfliktem přednosti řízení o mezinárodní ochraně před řízením extradičním. Jinými slovy, v daném případě šlo o posouzení, zda může být určitá osoba vydána do cizího státu pro účely trestního řízení, aniž by bylo na území České republiky skončeno řízení o udělení mezinárodní ochrany. Své závěry koncipoval ochránce především na základě ústavněprávní argumentace, při zohlednění skutečnosti, že Česká republika, je jakožto demokratický právní stát, založena na úctě k právům a svobodám jednotlivce, a současně dodržuje závazky plynoucí pro ni z mezinárodních smluv.

Veřejný ochránce práv upozornil, že upřednostnění řízení extradičního na úkor řízení o mezinárodní ochraně může být v rozporu hned s několika mezinárodními smlouvami, jichž je Česká republika signatářem (např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv), a zároveň i s Listinou základních práv EU, která je součástí primárního práva Evropské unie. Ombudsman dále upozornil na rozpor s ústavním právem České republiky, když shledal (případnou) přednost extradičního řízení v rozporu se dvěma články Listiny základních práv a svobod. Na základě výkladu čl. 43 Listiny (a rovněž judikatury Ústavního soudu) je, dle ochránce, obsahem práva na azyl též dovolení adresované cizinci, požádat o poskytnutí azylu a vydání rozhodnutí v této žádosti se domáhat. Pokud by bylo extradiční řízení skončeno před vydáním rozhodnutí ve věci ochrany cizince, byl by porušen nejen charakter práva na azyl, ale též čl. 36 Listiny, stanovující v rámci práva na spravedlivé řízení též právo na projednání své stížnosti, sdělení výsledku řízení a právní nárok na poskytnutí takové ochrany.

Ochránce závěrem konstatoval, že v otázce vztahu řízení o udělení mezinárodní ochrany (včetně případného soudního přezkumu) a řízení o extradici, je třeba dát přednost prvnímu z nich.  Dále upozornil na neexistenci explicitní zákonné úpravy dané otázky, přičemž daný stav považuje za nevyhovující.

 Vyjádření ochránce pro Ústavní soud (6.5 MB, Adobe Acrobat dokument)