Na základě návrhu Okresního soudu v Liberci ochránce dle ustanovení § 69 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vstoupil do uvedeného řízení u Ústavního soudu jako vedlejší účastník řízení. Ve svém vyjádření poukázal na skutečnost, že předmětná novela přestupkového zákona (zákon č. 494/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích), vyhlášená dne 31. prosince 2012 ve Sbírce zákonů, stanoví zpětnou účinnost tohoto právního předpisu (od 1. července 2012). Takový stav je v rozporu s ústavním pořádkem, zejména ve vztahu k principu právní jistoty (čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
Obecně platí, že (pravá) retroaktivita právních norem, tedy jejich zpětná působnost je nepřípustná. Ochránce se proto ztotožnil s navrhovatelem, že jediným možným řešením je zrušení předmětného ustanovení, zakotvujícího zpětnou účinnost, a to navzdory tomu, že je ochránci známa judikatura Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 4 Ans 5/2007) obsahující právní argumentaci, jak lze takový stav překlenout výkladem.
Kromě toho ochránce připojil své krátké vyjádření k legislativnímu procesu daného právního předpisu, včetně názoru na jeho věcnou stránku. Zejména Ústavní soud seznámil s tím, že v minulosti opakovaně vyjádřil nesouhlas právě s tímto návrhem novely přestupkového zákona, který zavádí sankci zákazu pobytu i za některé přestupky. Ochránce primárně nesouhlasí s tím, aby do základních svobod jednotlivce zasahoval správní úřad. Ochranu před takovým jednáním pokládá za jednu ze základních konzervativních hodnot.
Stanovisko ochránce k novele zákona o přestupcích (111.7 kB, Adobe Acrobat dokument)