Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
Ochrana osob omezených na svobodě > Aktuality z detencí > Aktuality z detencí 2014 > Ombudsman pozval odborníky z oblasti péče o seniory a osoby trpící demencí

Aktuality z detencí

Ombudsman pozval odborníky z oblasti péče o seniory a osoby trpící demencí

4. března 2014

Ve dnech 20. – 21. února se v Kanceláři veřejného ochránce práv uskutečnila konference Ochrana práv seniorů v instituci s důrazem na osoby s demencí. Při poslechu přednášek i v diskusi na workshopech se setkali veřejná ochránkyně práv, pracovníci Kanceláře provádějící systematické návštěvy, experti ochránce, přizvaní odborníci, pracovníci krajských úřadů a Úřadu práce i lidé z šedesátky sociálních a zdravotních služeb. Plenárního i speciálního programu se dále účastnila desítka zahraničních hostí – pracovníků národních preventivních mechanismů a ombudsmanských institucí z Francie, Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska.

Ochránce má v oblasti špatného zacházení v institucích působit preventivně. Proto důležitá zjištění učiněná při návštěvách zařízení pro seniory v roce 2013 vedla k záměru uspořádat konferenci a vyvolat odbornou debatu k některým tématům. Konkrétně byl v programu věnován prostor specifikám demence, důležitosti výživy, multidisciplinární spolupráci a autonomii vůle klienta.

Specifické potřeby osob s demencí

Téma uvedla Iva Holmerová, předsedkyně České alzheimerovské společnosti, představením Strategie P-PA-IA jako výsledku široké diskuse v rámci společnosti ČALS i veřejnosti. Strategie obsahuje doporučení, jak poskytovat péči a podporu lidem s demencí. Doporučení jsou rozčleněna podle stádií, kterými demence postupuje. Strategie P-PA-IA se snaží reagovat na současný stav a situaci ve zdravotnictví a sociálních službách. V roce 2013 byla revidována.  Pavla Hýblová, konzultantka České alzheimerovské společnosti, navázala rozborem toho, jak způsob poskytování péče může mít vliv na určité poruchy chování, jež se u klientů služeb projevují. Uvedla zajímavý pojem „vztahové péče“, tedy péče založené na individuálním přístupu a potenciálu vztahu pečujícího a klienta. Nutnost náležitého vyškolení personálu byla dokládána například častými chybami při komunikaci personálu s klienty. (Jak dále doplnila Marie Báňová: čím více personál vysvětluje a opravuje chyby, tím méně klient s demencí chápe a vzniká bludný kruh podrážděnosti, poruch chování.) Pokud jde o nepravidelné používání tlumicí medikace, Adéla Hradilová, právnička Kanceláře veřejného ochránce práv, upozornila na to, že ve většině ze 14 zařízení navštívených ochráncem v roce 2013 byla zjištěna pochybení. Problémy spočívaly například v nadužívání tlumících léků nebo ve faktické ordinaci těchto léků všeobecnými sestrami nebo dokonce laiky. V navazující diskusi zazněl názor, že není reálné sloučit nároky (kladené ochráncem) na lidský přístup a plnění formálních požadavků na aplikaci medikace. Postoj ochránce zase podpořily argumenty, že nelze souhlasit se systémovým přetěžováním sester, které nemohou ze své kompetence ordinovat léky. Řešením tohoto patu může být dle Hýblové pouze práce týmu, jehož součástí je i lékař.

Multidisciplinární spolupráce

Hlas praktického lékaře zazněl v osobě Martiny Mašátové v poznámkách o možnostech lékaře u pacienta pobytového zařízení, například při řešení bolesti. Mašátová vysvětlila, jak je závislá na informacích od personálu (jaký byl stav pacienta před hodinou, včera, před týdnem…), aby mohla rozhodnout o své intervenci. Zároveň však zdůraznila, že ačkoli potřebuje znát kontext, aby zhodnotila stav, musí pacienta osobně vyšetřit, celého, neboť nikdo jiný než lékař nemůže rozkrýt časté „záhady“ původu potíží nemocného. Uvedla rovněž svou zkušenost užitečnosti naslouchání rodině klienta zařízení, která jejího pacienta pozoruje s určitým odstupem a může upozornit na změny, které při každodenním kontaktu nemusí být rozpoznatelné.

Lenka Dražilová, ředitelka zařízení sociálních služeb pro seniory, hovořila o spolupráci zaměstnanců z různých úseků a o předávání informací mezi nimi. Mj. zaznělo, že zdravotní sestry se věnují pouze ošetřovatelské práci. Změn zdravotního stavu u klienta si jako první všimnou pečovatelé, kteří jsou s ním v neustálém kontaktu a znají jeho reakce. Na zdravotní problém mají obdobný pohled jako rodinní příslušníci klienta. Nemůže se tak stát, že zdravotní stav bude přehlížen či bagatelizován.

Zdeněk Kalvach, lékař geriatr a místopředseda České geriatrické a gerontologické společnosti, ve svém příspěvku představil obavy a vize tváří tvář zdravotně-sociálním potřebám křehkých seniorů. Upozornil, že české právo nezná zdravotně-sociální potřeby člověka a aktuálně hrozí nedostupnost zdravotních služeb (například těch paliativních). Uvedl dále, že ze služeb odcházejí zaměstnanci z důvodu zatížení stresem; personál, který zůstává, se ztotožňuje s neuspokojivou situací a kritiku pak bere na sebe. Mimořádně alarmující je Kalvachova obava z „renesance omezovacích prostředků“ za situace nedostatku personálu, ke které připojil kritiku samospasitelnosti souhlasů typu „souhlasím s tím, že budu připoután, když to budu potřebovat“. Kritické poznatky veřejného ochránce práv pak poněkud zastínila jeho děsivá vize používání omezovacích prostředků v home care: pacient připoután a pak opuštěn personálem, který odchází.

Výživa u osob s demencí

Miroslava Navrátilová, specializovaná internistka, na konferenci referovala o výsledcích výzkumu dopadu výživové intervence na sledované klienty několika českých zařízení pro seniory. Výzkum prokázal závislost výživy a postupu úpadku kognitivních funkcí u osob trpících Alzheimerovou demencí. Navrátilová výsledky interpretuje tak, že není efektivní poskytovat drahou nutriční terapii až ve stadiu malnutrice (která nastala u velkého podílu osob s Alzheimerovou demencí), kdy už nelze kognitivní funkce obnovit. Místo toho doporučuje nezanedbat výživu na počátku onemocnění, v době, kdy kvalita života nemocných je ještě i z hlediska kognitivních funkcí dobrá. Dana Hradcová, působící v Centru pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče FHS UK, navázala konkrétními návody, jak specifika potřeb seniorů trpících demencí v zařízeních zohlednit (Bon Apetit). Ladislav Tomeček, právník Kanceláře veřejného ochránce práv, shrnul doporučení ochránce stran zajištění výživy a prevence malnutrice. Upozornil, že poskytování stravy nemůže být pojímáno jako fakultativní činnost. Pro některé klienty je nutné zajistit konzultaci nutričního terapeuta či stanovit pro zařízení dietní systém, ovšem 13 ze 14 navštívených zařízení s těmito odborníky nespolupracovalo. Vedle výkladu povinností poskytovatele služby nabídl Tomeček i „stravování jako výzvu“: změny jsou možné, finanční náročnost změny je z velké části mýtus; vůně připravovaného jídla je nejlepší aromaterapie; jídlo jako smyslový zážitek a společenská událost; možnost postarat se sám o sebe a jíst vyžaduje čas. Experti veřejného ochránce práv doporučují pracovat s personálem zařízení v rovině výcviku a motivace – co už nyní chtějí změnit pracovníci v přímé péči?

Autonomie vůle

Ukázalo se, že v tomto okruhu témat zůstalo více otevřeno než vyčerpáno. Ivo Šelner, vedoucí poradenských pracovišť rakouské Caritas zaměřených na zavislosti, načal téma přístupu k nemocným závislostí na alkoholu. Ve svém úvodu upozornil na kontroverze, které téma závislostí provázejí. Například postoj části společnosti, která neakceptuje, aby alkoholikům byla péče hrazena, nebo setrvává na tom, že závislost je problém vůle člověka a druh úchylného chování. Za situace, kdy významný podíl trestných činů je pácháno pod vlivem alkoholu a zároveň 3-5 % populace je závislých, není ve společnosti jasná, kde je hranice, co ještě akceptovat a co už ne. Šelner zastává názor, že alkoholismus je nemoc, nikoli špatná vlastnost. Ze své zkušenosti terapeuta v sociálních službách v Rakousku tvrdí, alkoholici jsou nejhůře motivovaní pacienti, přičemž o nich dost nevíme, nemáme nástroje, jak pomáhat. Uvedl, že 70 % alkoholiků trpí depresí a u třetiny lidí vznikne problém se závislostí až ve stáří. Projevy závislosti jsou přitom u seniorů často zaměňovány za problémy stáří. Protože největší tíha dopadá na okolí alkoholika, mluví Šelner o tabu, které problém alkoholismu obestírá. Pokud jde o terapii, uvedl, že klíč k jejímu nastavení přináší odpověď na otázku, proč daný člověk pije, a zdůraznil, že neplatí letitý mýtus, že u seniorů nemá efekt psychoterapie. Ke konkrétnímu rozvedení metod kontrolovaného pití a systému redukované konzumace se přednášející již pro nedostatek času nedostal. Doporučil však při hledání strategie, jak k alkoholikům (v zařízeních) přistupovat, vycházet z toho, zda ruší ostatní nebo ne.

Marie Báňová, vedoucí pracovnice ze zařízení sociálních služeb pro seniory, hovořila o individuálním přístupu v sociálních službách vůči člověku s demencí. Považuje za důležité budovat vztah důvěry mezi uživatelem a pečujícím. Iniciativní až manažerský přístup personálu vůči klientovi je třeba stavět na perfektní znalosti potřeb a individuality uživatele (pracovník musí být jeho mozkem). Organizačně je možné ji zajistit dvojím sociálním šetřením u zájemce o službu v jeho prostředí (druhé šetření provedené klíčovým pracovníkem), promyšlenou skladbou personálu ve směnách a fungující výměnou informací mezi personálem. V zařízení, kde vede úsek péče, provázali práci sociálního a zdravotního týmu.

Koncept autonomie vůle ve vztahu k lidem trpícím demencí narušuje dle Marie Lukasové, právničky Kanceláře veřejného ochránce práv, primární imperativ respektu k lidské důstojnosti: Nevystačíme s principem autonomie vůle kvůli poruše kognitivních funkcí, myšlení, paměti, orientace v prostoru a čase, ztrátě schopnosti plánovat a organizovat svůj život. Je třeba ho doplnit a vyvážit principem ochrany lidské důstojnosti, čili vhodnými kroky, „managementem“, předcházet tomu, aby docházelo k zásahům do důstojnosti klientů.

Sborník

Příspěvky aktivních účastníků konference budou publikovány ve sborníku, který bude účastníkům zaslán a zveřejněn na webu ochránce.

Ohlasy v médiích

Mediální zájem vzbudila jak konference, tak i průběžné hodnocení systematických návštěv ochránce provedených v roce 2013. Citujeme ze zprávy ČTK. „Péči o seniory s demencí v Česku mnohdy schází odbornost i respekt. Špatné zacházení zaznamenala Kancelář veřejného ochránce práv v polovině ze 14 zařízení, která její pracovníci loni kontrolovali. Problémy spočívaly například v nadužívání tlumících léků, nedostatečné prevenci podvýživy, ale také v omezujícím používání postranic u postele, nebo naopak v nulové prevenci pádů. Předběžné výsledky dnes kancelář zveřejnila u příležitosti odborné konference. Konkrétní problémy podle ombudsmanky Anny Šabatové většinou nejsou důsledkem zlé vůle a úmyslu, ale spíše stereotypů, přetížení personálu a materiálních či systémových nedostatků. „Jsou to většinou systémové věci, které vyplývají například z nedostatku peněz v rozpočtu. Já jsem však přesvědčená, že ve společnosti je dostatek zdrojů, a je otázkou humánnosti naší společnosti, jak tyto prostředky distribuuje,“ uvedla Šabatová“. S tiskovým výstupem ochránkyně se můžete seznámit zde.

Dále ze zprávy ČTK: „Jiří Horecký z Asociace poskytovatelů sociálních služeb novinářům řekl, že návštěvy z Kanceláře veřejného ochránce práv přispívají ke kvalitě péče. Situace se podle něj za poslední léta zlepšila, klient se ocitá v popředí zájmu. Na péči se však zároveň odráží snižování stavu zdravotního a sociálního personálu, uvedl Horecký.“ Tak Jiří Horecký charakterizoval trend v personálním zabezpečení sociálních služeb za poslední dva roky. Jako aktuální výzvu v oblasti služeb pro seniory vidí chybějící komunitní služby.

 

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv