Ochrana práv seniorů v pobytových zařízeních sociálních služeb

18. prosince 2014

Ve dnech 19. a 20. listopadu 2014 uspořádalo oddělení dohledu nad omezováním osobní svobody v Kanceláři veřejného ochránce práv konferenci na téma „Ochrana práv seniorů v pobytových zařízeních sociálních služeb“. Mezi přednášejícími byli jak právníci z Kanceláře, tak i odborníci, kteří s Kanceláří dlouhodobě spolupracují a účastnili se i systematických návštěv domovů pro seniory či domovů se zvláštním režimem, jejichž cílovou skupinu tvoří osoby s demencí.

Mgr. Ladislav Tomeček hovořil o povinnosti zařízení reagovat na specifické potřeby osob s demencí v souvislosti se zajištěním bezpečného prostředí , jenž musí být přizpůsobeno potřebám uživatelů. Mezi těmito povinnostmi zmínil také práci s rizikem pádu, která představuje účinný nástroj v prevenci pádů. Upozornil dále na povinnost zařízení zajistit uživatelům služby náležitý dohled.

O problematice nezastupitelnosti ošetřovatelské péče v pobytovém zařízení sociálních služeb pro uživatele s demencí  hovořila Pavla Hýblová, konzultantka České alzheimerovské společnosti. Zdůraznila, že ošetřovatelství je nedílnou součástí služby a nelze je tudíž zajistit skrze externí subjekty. Zařízení musí zaměstnávat zdravotní sestry a ty musí být součástí multidisciplinárního týmu. Velké riziko pak představuje pro osoby s demencí dvoukolejnost zdravotní a sociální péče. Nedostatek důvěry mezi poskytovateli sociálních a zdravotních služeb je nutno překonat, neboť je v zájmu osoby trpící syndromem demence, aby v rámci kvalitní péče docházelo k co nejužší spolupráci. Přístup soutěživosti mezi sociálními a zdravotními službami je nutno překonat. Upozornila dále na to, že zdravotnickému personálu pečujícímu o osoby s demencí nepostačují všeobecné ošetřovatelské znalosti.  Je nezbytné, aby byli vyškoleni v péči o osoby s demencí.

JUDr. Mgr. Adéla Hradilová otevřela problematiku základních lidských práv, zejména pak jejich nezcizitelnosti a nezadatelnosti, s tím, že tato práva se samozřejmě týkají i osob s demencí. Upozornila na povinnost zařízení chránit soukromí a důstojnost uživatelů. Detailně rozebrala zákonnou úpravu používání opatření omezujících pohyb s tím, že se jedná o nejzazší řešení a že je třeba poskytovat službu tak, aby k jejich použití nebylo nutné přistupovat. Dále objasnila rozdíl mezi podáváním ad hoc neklidové medikace a opatřením omezujícím pohyb a případném deliktním jednání .

O roli nutričního terapeuta v týmu pečujících hovořila Miroslava Chromá, nutriční terapeutka z Centra služeb pro seniory Kyjov. Uvedla, že činnost nutričního terapeuta je nezastupitelná, a to nejen s ohledem na prevenci malnutrice, ale i s ohledem na kvalitu života osob s demencí. Nutriční terapeut musí předcházet rizikům, které představuje např. direktivní řešení nutričního deficitu, absence spolupráce s kuchyní a kuchaři, nechutenství k jídlu jakožto vedlejší účinek léků, deprese a následné odmítání jídla a sociálních kontaktů. Jako příklad individuálního přístupu k uživatelům služby uvedla situaci z vlastní praxe, kdy 100 uživatelů ze 131 má individuálně upravený jídelníček.

Příspěvek Niny Baláčkové, členky mezinárodní organizace Azheimer Europe, se pak týkal vlastní zkušenosti s Alzheimerovou chorobou a jejím postupným vývojem. Na základě osobní zkušenosti poukázala na obtíže související s diagnostikou. Zdůraznila, že základní přístup v péči o osoby s demencí by měl zohlednit zásadu „nic o nás bez nás“ s tím, že demence nebolí, ale zraňuje. Přitom kvalitní péči nepředstavuje papír a mechanicky vedená dokumentace, ale empatická profesionalita.

Mgr. Marie Lukasová se ve svém příspěvku zaměřila na autonomii vůle klientů s demencí . Upozornila na to, že povinností poskytovatele služby je v souvislosti se stupněm demence konkrétního klienta zajišťovat management jeho potřeb, a to v oblasti hygieny, oblékání, stravování, sociálních vazeb. Management potřeb představuje výzvu pro celý multidisciplinární tým. Není možné, aby ho dílčím způsobem zajišťovaly jen pracovnice v sociálních službách nebo naopak pouze zdravotní sestry. Management potřeb se samozřejmě musí odrazit v dokumentaci klienta. Poskytovatel služby musí mít odvahu převzít odpovědnost za management potřeb klienta a nesmí se schovávat za nevalidní souhlasy klienta. Jen tak je možné vyrovnat případné deficity autonomie vůle, které by prakticky představovaly zásah do lidské důstojnosti klientů. Tu musí chránit zejména personál.