Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 

Monitorování práv lidí se zdravotním postižením

Aktuality

Opatrovnictví – mýty a fakta

8. června 2020

Opatrovnictví vyvolává mnoho nedorozumění. Pokud má člověk opatrovníka, neznamená to, že pozbyl všechna svá práva a že za něj o všem rozhoduje někdo jiný. Opatrovník má opatrovanému především pomáhat naplňovat jeho potřeby a chránit jeho práva, nikoli jednat proti jeho vůli. Nejčastější mýty a fakta týkající se opatrovnictví přinášíme níže.

Mýty a fakta:

Opatrovník rozhoduje o tom, co je pro opatrovance nejlepší.

Opatrovník nerozhoduje za člověka pod opatrovnictvím. Jeho úkolem je pomoct mu naplňovat jeho přání a chránit jeho práva. Musí také opatrovanci vždy vysvětlit povahu jednání, které za něj činí a jeho důsledky.

Pokud opatrovanec způsobí škodu, zaplatí ji opatrovník.

Opatrovník je odpovědný za škodu pouze v případě, že zanedbal tzv. náležitý dohled. V ostatních případech škodu zaplatí buď sám opatrovanec (pokud jednal vědomě) nebo nebude odpovědný nikdo.

Opatrovník může přinutit opatrovance jít se léčit.

Opatrovník může zastupovat člověka i v rozhodování ohledně zdravotních služeb. V tom případě musí lékař podávat všechny informace potřebné pro rozhodnutí také opatrovníkovi. Pokud však opatrovanec s léčbou nesouhlasí, opatrovník ani poskytovatel zdravotních služeb nemůžou jeho souhlas nahradit. Výjimkou jsou situace, kdy může být člověk hospitalizován nebo léčen bez svého souhlasu.

Opatrovník má povinnost osobně pečovat o opatrovance.

I když může být někdy opatrovník zároveň pečující osobou, tyto dvě role nelze směšovat. Opatrovník zastupuje opatrovaného člověka při právním jednání a měl by také dohlídnout na to, aby měl zajištěnou péči. V žádném případě to neznamená, že musí opatrovanci vařit, uklízet, či mu podávat léky.

Opatrovník má povinnost najít opatrovanci bydlení.

Opatrovník by se vždy měl zajímat o to, jak člověk žije a zda jsou jeho potřeby zajištěny. Může mu také pomoct s hledáním bydlení či pobytové sociální služby. Pokud však není žádné bydlení pro opatrovance dostupné nebo opatrovanec nabízené možnosti odmítá, nelze to mít k tíži opatrovníka.

Opatrovník může zakázat opatrovanci, aby kouřil.

Opatrovník nemůže zasahovat do oblastí, které nejsou právním jednáním. Nerozhoduje o tom, co bude mít opatrovanec na sobě, s kým se bude stýkat nebo zda bude kouřit. Zasáhnout do práv a svobody opatrovance může opatrovník pouze v odůvodněných případech. Tedy pokud hrozí opatrovanci bezprostřední újma na zdraví nebo životě nebo pokud hrozí, že opatrovanec nebude mít dostatek prostředků na pokrytí svých základních potřeb.

Soukromý opatrovník zajistí potřeby opatrovance lépe než veřejný.

Není tomu tak za každých okolností. Pokud je opatrovníkem blízká osoba, jistě může znát opatrovance a jeho přání líp. Na druhou stranu, veřejný opatrovník (tedy zaměstnanec obce) je speciálně vyškolen pro výkon opatrovnictví a má informace například o dostupných sociálních službách či bydlení.

K povolení vycházky z nemocnice nebo domova sociálních služeb potřebuje poskytovatel souhlas opatrovníka.

Člověk s omezenou svéprávností má právo na osobní svobodu jako kdokoliv jiný. Poskytovatel zdravotní nebo sociální péče může zasáhnout do jeho svobody jen v nezbytných případech, v případě hrozby újmy na životě nebo zdraví. K tomu souhlas opatrovníka nepotřebuje. K dlouhodobému omezení osobní svobody, jakým je hospitalizace nebo umístění do pobytového zařízení sociálních služeb bez souhlasu člověka je navíc potřeba souhlasu soudu.

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv