Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Vzpomínka na zesnulého Otakara Motejla

Poděkovat Otakaru Motejlovi za to, že se v roce 1981 ujal obhajoby mé matky, spisovatelky Evy Kantůrkové, jsem mohl se zpožděním. Osud tomu chtěl, abychom se seznámili až na sklonku 20. století. V onom roce 1981 moje matka spolu s Jiřinou Šiklovou, Milanem Šimečkou, Karlem Kynclem, Jiřím a Janem Rumlovými, s Jánem Mlynárikem seděla v pražské ruzyňské věznici a čekala na monstrproces, který tehdejší komunistický režim chystal se záměrem odstrašit nejen československou demokratickou opozici, ale i celou československou veřejnost před možností inspirovat se vítěznou polskou dělnickou vzpourou ze srpna 1980. Záminku k uspořádání procesu jim poskytl na hranicích zadržený francouzský kamion, který do země přivážel nezávislou literaturu a časopisy.

Otakar Motejl, když jsem mu poděkoval, mávnul jen rukou. Skromnost však nebyla na místě. Věděl jsem, jak životadárná byla nejen ta skutečnost, že se ujal obhajoby, ale že současně nedával z hlediska právního žádné velké naděje. K realismu ho vedla zkušenost rehabilitačního soudce z let 1968 a 1969, kdy se dopodrobna seznámil s opravdovou tváří socialistické justice, i jeho každodenní zkušenost advokáta v době husákovské normalizace. Právní pomoc, kterou poskytoval, byla samozřejmě cenná, ale stejně tak cenné bylo i to, že prolamoval odloučení a izolaci tehdejšího politického vězně od venkovního prostředí tím, že za zády vyšetřovatele přinášel a odnášel vzkazy, tajně napsané dopisy, které měly uniknout vězeňské cenzuře, a že nezapomínal na každé setkání s mou matkou přinést ovoce a vitamíny, obojí pro tehdejšího mukla tak potřebné. Po roce 1989 mnozí Motejlovi vytýkali, že spoluvytvářel v roli předsedy Nejvyššího soudu vlivnou skupinu, trvající na právní kontinuitě s předchozí dobou, která tak měla údajně bezmála znemožnit vyrovnat se s minulostí. Když v roce 1990 tehdejší český premiér Petr Pithart svolal poradu právníků v západočeských Lnářích, Otakar Motejl tam jel s myšlenkou uspořádat u nás něco na způsob norimberského procesu. Vadilo mu, že běžné trestní právo nebylo a dodnes není s to postihnout zločiny, které se odehrávají od psacího stolu. Pohraničníka, který na hranicích střílel do lidí, utíkajících na Západ, běžné právo potrestat umí. Avšak toho, kdo mu k tomu dával rozkaz, kdo vytvářel atmosféru strachu a vydírání trestním postihem u vojenského soudu, jíž se dvacetiletému klukovi dařilo velmi obtížně čelit, toho takové právo potrestat neumí. Výjimku tvořil právě vzpomenutý norimberský proces.

Nakonec od nápadu upustil. Smysl takový tribunál by býval tehdy měl, kdyby byl mezinárodní a kdyby se na jeho práci podílely všechny postkomunistické země. Vzhledem k tomu, že novodobý Norimberk by tehdy nanejvýš podpořili sousední Poláci, od myšlenky jako realisticky uvažující člověk jednoduše ustoupil. Ještě jeden důvod ho k tomu vedl, proč se zdráhal otevřít tuto Pandořinu skříňku. Nejen těch několik málo soudců, kteří v době Husákově vedli politické procesy, ale i ostatní, dokonce ti, kteří řešili občanskoprávní spory, si tu a tam smočili. Stačilo v rozvodovém řízení uvést, že protistrana vzhledem ke svým politickým postojům bude mít na sporné dítě negativní společenskovýchovný vliv a osud dítěte byl automaticky rozhodnut. Daleko více mu šlo o to neoslabovat soudcovský stav než se pokoušet dosahovat někdy možná až sporné spravedlnosti v těchto politicky podbarvených případech. Politolog by řekl, že dal přednost budování demokratických institucí před spektakulárním vyřizováním osobních účtů. Věřil, a oprávněně, že dobře vybudovaná, samonosná demokratická instituce se nakonec umí sama očistit a zachovat ve prospěch demokracie. Podobal se v tom německému kancléři Konradu Adenauerovi. Ten, když novináři v roce 1955 mu vytkli, že po vstupu Německa do NATO posílá do Bruselu bývalé nacistické generály, odsekl: „A to jsem tam měl poslat dvacetileté poručíčky?“ Dobré a hlavně zdravým rozumem prodchnuté dílo nám po sobě zanechal Otakar Motejl. Škoda, že nám ho pánbůh přece jen tady nenechal o nějaký ten čásek déle.

Ivan Štern, redaktor, ČRo 6 10. 5. 2010

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv