Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Slova rozloučení s Otakarem Motejlem

Co říct o muži, se kterým se dnes loučíme, když všechno o jeho výjimečném charakteru, moudrosti, obětavosti, charismatu, osobní statečnosti, nezměrném pracovním nasazení, hluboké lidskosti a odborné erudici bylo v posledních dnech po jeho náhlém úmrtí stokrát napsáno a vyřčeno? Dovolím si tedy pouze osobní vyznání, které jsem mu nikdy nemohl říct, protože by mě se smíchem přerušil a nenechal domluvit.

Ota byl především člověk nadaný láskou a pochopením k ostatním, i když ji nikdy nestavěl na odiv, ale dokázal i v těch nejtěžších lidských osudech nalézat útěchu a víru, že život stojí za to žít, a tu na potkání rozdával. Hlavně těm slabým, potřebným nebo ohroženým. Se zvlášť vyhraněným smyslem pro spravedlnost se zřejmě narodil a vyrůstal v rodině pražského advokáta a v tehdejších poměrech bylo tudíž logické, že po absolvování pražské právnické fakulty v r. 1955 ho tehdejší režim nepřijal do státních služeb, ale umístěnkou poslal na druhý konec republiky do advokátní poradny v Bánské Bystrici.

My, kteří jsme měli možnost naslouchat Otakarovým vzpomínkám na jeho učňovská léta v podtatranských dědinách a na kauzy, které tam tehdy místní justiční činitelé často společně i se stranami sporů úspěšně řešili u sklenky pálenky, jsme obdivovali to nejcennější, co kolem sebe celý život šířil. Hluboké lidství. Většina z nás – právníků s podobnou profesní kariérou – totiž bývá za čas postižena spíš jakousi profesionální otrlostí až cynismem, zatímco Ota se celý život posiloval ve vzácné schopnosti empatie k druhým, v pochopení každé lidské slabosti a současně v přesvědčení, že za pravdu má za každých okolností a vždy smysl bojovat. Jsem přesvědčen, že když se po příchodu do Prahy stal logicky i obhájcem obětí politické zvůle v inscenovaných procesech, museli i jeho protivníci ve vyšetřovnách StB a v soudních síních – alespoň ti se zachovanými zbytky intelektu, byť ztraceným charakterem – oceňovat nejen jeho odbornou erudici a odvahu, ale zejména jeho lidský rozměr. Ostatně Ota sám nejednou s lehkým úsměvem na rtech vzpomínal, jak si jej ten či onen soudce nebo prokurátor po skončeném procesu pozval do své kanceláře s prosbou, zda by se neujal zastupování nějakého jeho příbuzného.

Tak jsem se konečně dostal k tomu, co nelze zapomenout – k jeho celoživotnímu optimismu a humoru, který kolem sebe dokázal šířit. Myslím, že nikdo si nepamatuje, že by Otakara Motejla někdy – v jakékoli životní situaci včetně vážné nemoci – viděl skleslého nebo v depresi. I bolest, která pro něj byla v životě ta nejtěžší – když jej opustila jeho manželka nebo když vážně onemocněla jeho dcera, kterou pravidelně nazýval Kačenka – dokázal v sobě nést statečně a osamocen; na nikoho z nejbližších by si ji nedovolil ani v nejmenším přenášet. 

Pan doktor Motejl byl skutečnou všemi uznávanou autoritou v celé právnické obci naší země. Právem se stal prvním polistopadovým – napřed federálním a posléze i českým – předsedou Nejvyššího soudu. Když se mu z této pozice nepodařilo naplnit všechny představy o tolik potřebné reformně českého soudnictví, zkusil to z pozice ministra spravedlnosti. Ale ani tady nebylo možno dokázat zázraky – svou minulost si naše společnost jako břemeno ponese ještě po generace a na to Otakarovi nezbýval čas. Svůj boj za spravedlnost a ochranu těch nejslabších a nejpotřebnějších naplnil vybudováním a brilantním vedením Úřadu veřejného ochránce práv, do kterého byl Poslaneckou sněmovnou dvakrát za sebou zvolen. Tento skvělý muž byl za své zásluhy o demokracii, právo a spravedlnost oceněn světovou právnickou organizací American Bar Association Mezinárodní cenou za obranu lidských práv, Stříbrnou a Zlatou medailí Antonína Randy, francouzským řádem Čestné legie v nejvyšším stupni, Zlatým křížem Polské republiky a čestným doktorátem Univerzity Palackého v Olomouci. V loňském roce byl uveden do Právnické síně slávy. Dnes se s ním loučíme. Otakare, budeš nám chybět. Ještě jsme Tě tady potřebovali. Tvoji moudrost a autoritu. Jestli jsi – tam někde nahoře nad námi – dávej na nás pozor. Děkujeme Ti za vše, co jsi pro nás a svou zemi vykonal.

JUDr. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu ČR na smutečním obřadu v Divadle Na Fidlovačce 17. 5. 2010

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv