Pomáháme bez rozdílu
Vyhledávání
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Kondolence "pana rádio"

S hlubokou lítostí jsem v neděli odpoledne přijal zprávu o úmrtí veřejného ochránce práv JUDr. Otakara Motejla. Protože jsem měl shodou okolností víkendovou službu, musel jsem se touto skutečností nejprve zabývat především po profesní stránce – ověřit podrobnosti, získat vyjádření Kanceláře a zařadit je do vysílání. Teprve pozdě v noci, kdy jsem se probíral mnoha hodinami zvukových materiálů, které jsem s ním za ta dlouhá léta natočil a uschoval, jsem si naplno uvědomil dosah této události.

S doktorem Motejlem jsem se setkal osobně poprvé 10. září 1993, kdy si (jak žertovali jeho přátelé) ke svým jedenašedesátým narozeninám nadělil nové sídlo Nejvyššího soudu ČR v Brně. Při této příležitosti vznikla i jedna kuriózní fotografie, která se druhý den ocitla na titulní straně Rovnosti – v hlavním sále budovy hovoří předseda soudu k přítomným, já stojím asi metr a půl před ním a natáčím ho – podlouhlý mikrofon s válcovým krytem ale na snímku tak trochu vypadá, jako bych na něj mířil pistolí s tlumičem.

Tato kuriozitka jako by symbolicky popsala naše další téměř osmnáctileté setkávání – po skončení „práce“ jsme se občas lehce navzájem dobírali (já samozřejmě mnohem uctivěji). Nebyla to pochopitelně jen naše specialita – svůj laskavý humor měl Otakar Motejl prakticky pro každého. Už během jeho působení v čele Nejvyššího soudu jsem postupně poznával jeho výjimečné odborné i lidské kvality, široký právnický i všeobecný rozhled a schopnost vyhmátnout podstatu problému a všech jeho souvislostí. A snad mohu neskromně říci, že i v jeho přístupu ke mně jsem začal cítit určitý respekt a nevyslovené „děláš to celkem dobře, mladej“.

Naše kontakty se zcela nepřerušily ani během jeho dvouletého působení v čele ministerstva spravedlnosti – nejméně jednou přijal ochotně pozvání a přijel do Brna do mého živého vysílání, potkávali jsme se také na oficiálních akcích. Nejvíce času jsme ovšem společně strávili právě v době jeho poslední funkce – historicky prvního ombudsmana České republiky. Hned na začátku to byla opět živá třičtvrtěhodinová beseda a pak více než čtvrt roku trvající edukativní cyklus „Minuty s ombudsmanem“, ve kterém vysvětloval veřejnosti význam a možnosti této dosud neznáme instituce.

Tehdy (a pak při mnoha desítkách pravidelných tiskových konferencí a dalších setkání) jsem se naprosto utvrdil v poznání, že v jeho případě nemůže být ani řeči o nějaké „trafice“ (jak úřad ombudsmana označil jistý velmi významný politik), ani o právním „vejminku“. Možná až v této funkci (přes její značná omezení) mohl doktor Otakar Motejl naplno dělat to, o co zjevně usiloval celý život – pomáhat konkrétním lidem a snažit se umírňovat často velmi ostrý rozpor mezi psaným právem na jedné straně a lidskou spravedlností na straně druhé. Přestože mu zákonodárci nedali k této práci příliš konkrétních nástrojů, jsem přesvědčen, že ji dělal nejlépe, jak se dalo. A že vždy velmi těžce nesl, když nedokázal konkrétnímu člověku pomoci, pokud byl přesvědčen, že by si tu pomoc zasloužil.

Smrtí JUDr. Otakara Motejla utrpěla Kancelář veřejného ochránce práv obrovskou ztrátu. Při dlouhých diskusích o tom, zda vůbec tento institut potřebujeme a co má vlastně ombudsman dělat, zazněla velmi důležitá myšlenka – zaleží na tom, kdo ji jako první naplní konkrétním obsahem. Budiž připsáno ke cti tehdejším poslancům, že do ní vybrali právě Otakara Motejla – člověka, který díky mnohaletým profesním i lidským zkušenostem pro ni záhy dokázal získat respekt snad celé politické i odborné veřejnosti a často se stal poslední nadějí pro ty, pro které už ostatní nemohli (či nechtěli) nic udělat. Nasadil ovšem současně laťku tak vysoko, že si (stejně jako mnozí další) jen těžko nyní dokážu představit, kdo by po něm měl tuto štafetu s dokonalým startem nést dál. A jeho výjimečný odborný i morální kredit nebude chybět jen tam, ale prakticky celé právnické veřejnosti, novinářům a všem, kdo měli tu čest ho alespoň trochu poznat.

Snad už jen letmo připomenu fakt, že funkcí ombudsmana, přestože ji vykonával naplno, doktor Motejl zdaleka své aktivity nevyčerpal. Z jejího titulu poskytoval záštitu nejrůznějším odborným i občanským aktivitám – převzít záštitu přitom na rozdíl od mnoha jiných neznamenalo jen jméno na pozvánce, ale obvykle i jeho osobní účast na akci a aktivní zapojení do ní.

To vše je bohužel už pryč, jen vzpomínky zůstávají. Zbylo mnoho věcí, na které bych se ho ještě rád zeptal, či problémů, o kterých možná nevěděl a kde by možná dokázal pomoci – je už ale pozdě. S faktem, že už nikdy neuslyším (leda z vlastního zvukového archívu) jeho s lehkou ironií, ale současně i s laskavosti a respektem mnohokrát pronesené oslovení „Pane rádio“, se zřejmě budu vyrovnávat ještě hodně dlouho. Doktore, tohle jste nám opravdu neměl dělat!

Upřímnou soustrast rodině, všem spolupracovníkům a známým.

Ivan Holas, redaktor ČRo Brno

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -   Přístupnost webu
© Kancelář veřejného ochránce práv