Projev Moniky Šimůnkové k uctění obětí romského holokaustu

Vážené dámy, vážení pánové,

je mi velkou ctí být zde dnes spolu s Vámi a uctít památku romského holocaustu, který zůstává mementem, na které nesmíme nikdy zapomenout.

 Romové to v naší zemi neměli lehké nikdy. Zákony a vyhlášky na ně mířily za Rakouska-Uherska, první republiky i protektorátu. Potlačit se je snažil také režim minulý. Sotva tento režim padl, vzedmula se v raných devadesátých letech vlna neonacismu a rasisticky motivovaných vražd.

Dnes, o pár dekád později, máme v naší zemi vyloučené lokality a segregované školy. Stále se mnoho veřejně činných osob nestydí pronášet rasistické věty a vynášet kartu kolektivní viny, jako by se z minulosti nebylo možné nikdy poučit.

Před 77 lety vyjel z Brna první transport více než tisíce Romů do koncentračního tábora Osvětim. Následovaly další transporty romských mužů, žen a dětí. Většina se nikdy nevrátila.

Jejich osud byl zpečetěn, protože se narodili jako Romové. Protože je po staletí většinová společnost vyčleňovala ze svých řad. Slovy i skutky.

Také nesmíme zapomenout, že i později, již po prožitých hrůzách holocaustu, začalo docházet k dalšímu výraznému zásahu do lidských práv, a to do osobní integrity mnohých romských žen, kdy byly nuceny podstoupit nezákonné sterilizace. Podle zprávy ombudsmana z roku 2005 a následných šetření ze strany neziskových organizací se jedná o stovky případů, které nebyly dodnes odškodněny. Pevně věřím, že se  brzy dočkáme schválení zákona, o který se již mnoho let zasazuji, na jehož znění jsem pracovala, a který nyní leží v poslanecké sněmovně a čeká na své schválení. Zákon by alespoň finančně odškodnil oběti tohoto ostudného zločinu. 

V případě dluhů z minulosti je pak třeba ocenit, že alespoň v případě památníku v Letech u Písku došlo k velkému posunu a česká vláda udělala velký krok k vyšší míře důstojnosti tohoto pietního místa.

Vážené dámy, vážení pánové, žádný zločin se však nestane sám od sebe. Před oněmi necelými osmdesáti lety Romy vybrali a odvedli zcela konkrétní lidé. Jiní lidé vypravili vlaky a další je drželi v koncentračním táboře, odkud je poslali na smrt. Mnoho lidí konalo, protože dostali příkaz a v mašinerii systému o něm tolik nepřemýšleli, či se báli. V každé době lidé často hovoří a jednají, aniž by si často byli vědomi důsledků svých činů.

Snad bychom se alespoň z toho mohli poučit. Snad bychom mohli chvíli přemýšlet, než vyslovíme něco, co jiné zraňuje, co ubližuje, co vytváří předpolí pro daleko horší zločiny, které dnes často nedovedeme předvídat. 

My, kdo žijeme dnes, můžeme jen stěží napravit zločiny minulosti. Můžeme však v naší přítomnosti jednat tak, abychom jakémukoliv bezpráví, jak současnému tak i budoucímu, alespoň zabránili či předcházeli.

Já ze své pozice zástupkyně ombudsmana se k tomuto budu snažit maximálně přispět. 

Monika Šimůnková, zástupkyně ombudsmana.

7. března 2020 u příležitosti pietního shromáždění k uctění památky obětí holokaustu Romů a Sintů.

Foto: Adam Holubovský, Muzeum romské kultury.

https://www.rommuz.cz/pietni-akt-v-muzeu-romske-kultury-2/