Zveřejněno
Za osud dětí nesou odpovědnost rodiče
K rozpadu manželství vede mnoho cest a dochází k němu v nejrůznějších životních situacích. Ve chvíli, kdy se začne řešit budoucí osud dětí, však obvykle sledujeme podobný příběh, jehož ústředním motivem je neschopnost či neochota rodičů se dohodnout. Jeden z takových případů jsme nedávno uzavřeli. Obrátil se na nás stěžovatel, který byl po rozchodu se svou manželkou nespokojen s úpravou styku se svými čtyřmi dětmi. Za hlavní příčinu problémů označoval skutečnost, že současně opustil křesťanskou církev, zatímco zbytek rodiny zůstal jejími členy. Vinil také orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), že straní manželce. Během šetření se však ukázalo, že příčiny problémů ležely spíše na jeho straně.
Po rozchodu s manželkou se stěžovatel odstěhoval z okresního města, kde společně žili, do malého městečka vzdáleného dvacet čtyři kilometrů. Požadoval střídavou péči, aniž by bral ohledy na přání dětí. Své nové bydlení s dětmi nekonzultoval a postavil je před hotovou věc. Zvláště starší dcery, které tou dobou vstupovaly do náročného období puberty, odmítaly žít střídavě na různých místech. Ve stávajícím městě si našly zájmové aktivity a také přátele, se kterými chtěly trávit čas.
Otec nevnímal, že dcery postupně dospívají a mění se tak jejich představy o tom, jak chtějí trávit svůj čas. Za jejich odmítání střídavé péče vinil matku a církev, ze které vystoupil. Také z těchto důvodů byl vypracován odborný znalecký posudek, který však neshledal, že by za jednáním dětí nebo matky byla manipulace ze strany církve, byť se toto podezření ze začátku nabízelo.
Několik pokusů o společné dny v otcově novém bydlišti skončily fiaskem, kdy se dcery předčasně vrátily k matce. Otec svou urputnou snahou zachránit rodinu děti postupně ztrácel. Ke střídavé péči se však stavěly rezervovaně také mladší děti. Je nutné zmínit, že minimálně na začátku měly všechny děti k otci pozitivní vztah.
Otec předpokládal, že problémy má vyřešit OSPOD. To však není jeho úloha. OSPOD má sledovat nejlepší zájem dětí, nikoli přání rodičů. V samotné práci OSPOD s rodinou jsme však nalezli dvě pochybení.
OSPOD aktivně nezjišťoval námitky otce k jednání, kde se rodiče za asistence sociálních pracovnic pokoušeli (neúspěšně) dohodnout na dočasné úpravě poměrů k dětem. Zatímco matka a OSPOD měli za to, že rodiče dohody dosáhli, otec dohodu rozporoval. Okolnosti tohoto jednání pak OSPOD nezmínil ve své zprávě pro soud. V tomto podcenil vážnost situace.
Ve chvíli, kdy OSPOD děti vyhodnotil jako ohrožené, měl postupovat razantněji a vyčerpat všechny nástroje, které mu zákon poskytuje. Měl rodičům nařídit odbornou poradenskou pomoc nebo rodinnou terapii.
V ostatních aspektech byla práce OSPOD v pořádku. OSPOD poskytoval rodičům dostatečnou preventivní a poradenskou činnost, poučoval je o jejich možnostech a v samotném sporu rodičů si počínal nestranně. Nebylo však v jeho moci, aby přiměl především otce k takové dohodě, která by respektovala nejlepší zájem a přání dětí.
Se závěry ombudsmanky OSPOD nakonec souhlasil a konstatoval, že se jimi bude v budoucnu řídit.