Zveřejněno
Ochránkyně usiluje o systémová a koncepční řešení v justici
Za posledních šest let se veřejný ochránce práv zabýval více než tisícovkou podnětů na průtahy v soudních řízeních. Jde přitom jen o zlomek ilustrující obecný problém, s nímž se potýkají lidé v celé republice. Na dlouhodobou přetíženost soudů a jejich nedostatečné personální a materiální zajištění upozorňoval ombudsman vládu už v roce 2012, a přestože to vedlo k vypracování analýzy reálných potřeb jednotlivých soudů, k přijetí účinných opatření zatím tak úplně nedošlo.
Tímto shrnutím uvedla veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová své vystoupení jako host 26. shromáždění delegátů Soudcovské unie ČR, které se koná 4. a 5. listopadu v Mikulově. Zdůraznila zároveň snahu veřejného ochránce práv hledat vždy řešení problémů, s nimiž se na ni lidé v souvislosti s průtahy v soudních řízeních obracejí, upozorňovat na systémové nedostatky a doporučovat vhodná opatření k nápravě. V rámci připomínkových řízení proto usilovala například o to, aby nedošlo k přesunu rozhodování tzv. účastnických sporů z Českého telekomunikačního úřadu na již tak přetížené soudy. Kvitovala, že Ministerstvo spravedlnosti svůj návrh zákona, kterým mělo k přesunu dojít, nakonec stáhlo.
Ochránkyně také účastníkům shromáždění představila některé své současné aktivity týkající se soudů. Živým tématem je např. otázka opakovaného jmenování soudních funkcionářů. Podle ochránkyně jde o jeden z problémů justičního systému, který potřebuje transparentní pravidla výběru a jednotnost postupů ve všech soudních krajích. Ochránkyně proto usiluje o změnu příslušné ministerské instrukce tak, aby nebylo možné opakovaně jmenovat žádného soudního funkcionáře. Domnívá se také, že by měl být v tomto ohledu novelizován i zákon o soudech a soudcích a mělo by dojít k prodloužení funkčního období na deset let.
Za jeden z klíčových problémů považuje ochránkyně průtahy v řízeních, v nichž se rozhoduje o osudech nezletilých dětí. Čas v nich hraje zásadní roli a pozdní rozhodnutí může mít závažné a nevratné důsledky pro další život dítěte i jeho příbuzných. Ilustrovat to lze na jednom z případů, jimiž se ochránkyně zabývala, kdy soud o svěření dítěte do péče rozhodoval téměř tři roky. Nakonec dítě svěřil rodině, v níž dítě do té doby žilo v předpěstounské péči, protože si na ni dítě za dobu soudního řízení zvyklo a jiné řešení by znamenalo negativní zásah do jeho života. Ochránkyně proto apelovala na předsedy soudů, aby přikládali opatrovnické agendě větší důležitost a snažili se personálně a materiálně podporovat opatrovnická oddělení soudů.
Ochránkyně na shromáždění Soudcovské unie ČR informovala také o svých zjištěních z výzkumu naplňování a funkčnosti Evidence soudních rozhodnutí, kterou v roce 2011 zprovoznilo Ministerstvo spravedlnosti. Oslovila přitom předsedy všech okresních, krajských a vrchních soudů. Výzkum ukázal, že za pět let existence přibylo do evidence jen asi 900 rozhodnutí a vzhledem k nízké naplněnosti tak evidence nemůže plnit svůj účel. Z výzkumu také vyplynulo, že krajské a vrchní soudy považují za největší překážku naplňování evidence nedostatek času a pracovníků, zatímco okresní soudy argumentují zejména nedostatkem zajímavých rozhodnutí vhodných ke zveřejnění. Kritizován byl i vyhledávací modul. Ochránkyně chce s výsledky výzkumu v nejbližších dnech seznámit ministra spravedlnosti.