I péče o bezmocnou osobu se započítává do důchodu

Paní P. celodenně pečovala v letech 1983 – 1992 o svou tchýni, která byla uznána částečně bezmocnou. Tato doba však nebyla paní P. při výpočtu důchodu zhodnocena jako náhradní doba zaměstnání, protože až do konce roku 1995 se za ni uznávala jen osobní péče o blízkou osobu, která byla převážně nebo úplně bezmocná.

Ochránkyně doporučila paní P. požádat Českou správu sociálního zabezpečení, aby péči o tchýni považovala za prokázanou na základě doložených čestných prohlášení (osobní péči, ke které docházelo před čtvrt stoletím, totiž prakticky nelze prokázat jinak). Klíčové však bylo prokázat, že tchýně byla ve skutečnosti v takovém stupni bezmocnosti, který zákon vyžaduje pro uznání osobní péče jako náhradní doby. Ochránkyně proto v rámci šetření uplatnila kopie zdravotnické dokumentace tchýně paní P., které měla ve svém archivu z šetření její stížnosti před lety, a rovně paní P. poradila, kde může hledat další lékařské nálezy své tchýně (pracoviště správy sociálního zabezpečení, ordinace lékaře specialisty, jiné zdravotnické zařízení, soukromý archiv atp.), z nichž by bylo možné vycházet.

Lékařská posudková služba příslušné okresní správy sociálního zabezpečení následně provedla mimořádnou kontrolní lékařskou prohlídku zdravotního stavu a na základě zjištění přehodnotila stupeň bezmocnosti. Konstatovala, že tchýně paní P. byla v období 1. 5. 1990 – 11. 3. 1992 převážně bezmocná. Paní P. tak bylo možné započítat tuto dobu pro účely výpočtu důchodu jako náhradní dobu zaměstnání.