Vojákům z povolání může být zpětně proplacena nařízená dosažitelnost

Zástupce veřejného ochránce se zabýval stížnostmi vojáků z povolání, kteří namítali, že jim byla nařizována služební pohotovost, aniž by jim byla přiznána odměna, která za služební pohotovost podle zákona náleží. Ministerstvo odmítlo vojákům odměnu přiznat s tím, že vojákům nebyla nařizována služební pohotovost, protože jim nebylo určeno místo jejich pobytu mimo vojenské objekty zdržovat, jak vyžaduje zákon. Namísto toho měla být vojákům nařizována tzv. dosažitelnost stanovením doby, během níž byl voják povinen se dostavit na základnu. Pro vojáka takový rozkaz přináší stejná omezení po dobu mimo službu, výsledný dopad na jeho život mimo službu může být fakticky stejný, není mu však přiznána žádná odměna.

Podle zástupce veřejného ochránce práv služební orgány porušily zákon. Byť nevyužily oprávnění určit vojákům místo jejich pobytu mimo vojenské objekty, nařizovaly služební pohotovost, aniž by za ni následně proplácely odměnu. Současně nařizováním dosažitelnosti omezovaly vojáka v jeho služebním volnu způsobem, který zákon neumožňuje. Zákon dosažitelnost nezná a neupravuje.

„Jsem přesvědčen, že vojákům byla nařizována služební pohotovost ve smyslu zákona, i když se jí říkalo dosažitelnost,“ uvedl zástupce ombudsmana. „Nařizoval ji nadřízený vojáka na dobu mimo jeho službu a pro vojáka to znamenalo povinnost být připraven dostavit se na základě pokynu uděleného telefonicky ve stanoveném časovém limitu k plnění služebních povinností. Skutečnost, že nebylo určeno místo pobytu vojáka pak znamená pouze tolik, že služební orgán neměl přehled o tom, kde se voják nachází, což však nemůže jít k tíži vojákovi.“

Podle zástupce ombudsmana je nepřípustné, aby o proplácení služební pohotovosti fakticky rozhodovali velitelé, ačkoli podmínky pro přiznání odměny určuje zákon.

S názorem zástupce ombudsmana se zcela ztotožnil i Nejvyšší správní soud, na nějž se jeden z vojáků obrátil. NSS konstatoval, že od vojáků z povolání nelze požadovat výkon služebních povinností v alternativních formách dle volného uvážení služebních orgánů. Zákon o vojácích z povolání neobsahuje právní úpravu „dosažitelnosti“, které by se voják musel podrobit bez nároku na zvláštní odměnu. Neplacenou dosažitelnost jim tedy nelze nařizovat. Nejvyšší správní soud rovněž upozornil, že zajištění činnosti bezpečnostních sborů v potřebném rozsahu by mělo být považováno za základní prioritu státu, k čemuž by měly být vyčleněny potřebné finanční prostředky. Jestliže je stát v rozpočtu není schopen nalézt, může ministerstvo obrany navrhnout změnu zákona o vojácích z povolání a zavést institut neplacené dosažitelnosti. Není však možné, aby stát rezignoval na zákonný postup.

Ministr přislíbil zajistit nápravu. Pokud vojáci znovu požádají o vyplacení odměny za služební pohotovost, bude o ní rozhodnuto v souladu se stanoviskem zástupce ochránce a rozhodnutím NSS.

Tisková zpráva byla aktualizována 3. dubna 2014 (zpřesnění v posledním odstavci).